Zjistil jsem, že mezi posluchači hip hopu a r'n'b příliš příznivců Pussycat Dolls nenajdeme. Já se hrdě svěřuji, že se mi Pussycat Dolls (PCD) líbí i po hudební stránce, hlavně v té posledné, druhé desce. Když se tedy Praha objevila v itineráři World Domination Tour, začal jsem se hodně těšit. PCD jako hudební skupina jsou stále velmi ovlivněny svým tanečním a kabaretovým původem, určitě tak byli všichni zvědaví, jestli avizovaná velkolepá show se skvěle propracovanou audiovizuální scénou a choreografií se opravdu bude konat. Naprosto jednoznačně může říct, že tentokrát nám tiskové zprávy nelhaly, vystoupení PCD bylo skvělé.

Mám za sebou desítky koncertů, na pražském výstavišti nejvíc, a znáte to, v osm otevřou brány a dříve než v devět nezačne ani předkapela. Tentokrát jsem radši přišel už po půl deváté, kdyby třeba začala nečekaně brzo předskokanka Victoria, o které by si její Universal určitě rád přečetl něco pozitivního. K mému nechápavému údivu jsem však přišel dovnitř až teprve na první písničku Pussycat Dolls, takže zhodnocení se Victoria bohužel nedočká. Hned po vstupu mě nadchlo, že je hala zcela zaplněná. PCD jsou zde asi opravdu široký popový mainstream, vhodná hudba pro teenagerky, ale třeba tam přišli lidé i jen tak ze zvědavosti nebo chlapi z důvodu, který není nutné vysvětlovat. Publikum bylo tedy velmi různorodé.

Ještě, než jsem obrátil zrak na pětici sexy slečen, řekl jsem "wow" na koncertní konstrukci. Všechny koncertní sety, v ČEZu, O2, Tesle, kdekoliv, vypadají většinou úplně stejně, jsou to takové ořezávatka, pár světýlek a malinký pás reproduktorů. Zde však byla konstrukce využita maximálně, repráků bylo více, světel vyloženě moc a celému stropu vévodila zeměkoule s nápisem Pussycat Dolls. I pódium bylo vychytané. Trojice schodů a zadní výtah zní jednoduše, naprosto to však dostačovalo. Koncert totiž kromě skvělého osvětlení doplňovala ještě obrovská projekce s pěknými motivy a také ohňové a pyrotechnické efekty nebo kulisy, které se střídaly, stejně jako oblečení "Dollek".

Asi nemá smysl se stydět za (skoro) všechny říct, že byla radost na ně pohledět. Ani jednu bych neoznačil za přepřekrásnou, přesto každá z nich má opravdu něco do sebe. Každému se líbí něco jiného, v PCD je z čeho vybírat. Mulatka, běloška, černoška? Černé, rudé nebo blond vlasy? Sukýnku, kalhoty, šaty nebo korzet? Byl jsem však příliš daleko, abych obdivoval perfektní tvary Nicole Scherzinger nebo studoval úroveň zpracování švů na jejich karovaných gatích, zaměřil jsem se tak hlavně na sledování tanečních kreací. Jasně, mají to nacvičené, ale přesto to od nich vypadá tak nějak přirozeně a nestrojeně. A hlavně skvěle - tyhle choreografie, pokud tedy překousnete jejich vyzývavost, se sledují úplně krásně.

PCD ukázali, že jako skupina dokážou hudebně znít velmi dobře, což může platit pro studio, nemusí však pro koncert. Naštěstí se žádné fiasko nekonalo, hodinu a půl trvající koncert zněl v playbacku, takže si holky mohly přes něj zpívat, kdy chtěly. Tím nemyslím, že jenom tancovaly a zpíval za ně CD player, to ne. Jen je nutné brát v potaz to, že alba jsou nahraná z nasamplovaných různých zvuků a ne s živou kapelou, takže hudba se prostě musí dát do koncertního mixu a pouze pustit. Dua živých bubeníků jsme se však dočkali. Hlasy z playbacku jsou pak takovou záchranou, kdyby se třeba chudinky zadýchaly. Nicole jako hlavní postava toho pochopitelně odzpívala nejvíc, druhá v pořadí byla černoška Melody, která však trhala uši převýškovaným zvukem jejího už tak šíleného hlasu. Playbackový zvuk byl co se týče hlasu i hudby v pořádku, někdy to ale živý zpěv trochu zkazil. Ale opravdu to žádné fiasko nebylo.

Skladba písniček nebyla překvapivá, setlist celého tour se nijak nemění. Singly z prvního alba "PCD" jako "Don't Cha", "Beep" a "Buttons" zazněly všechny, z druhého "Doll Domination" se zahrálo skoro vše, samozřejmě včetně rádiových "When I Grow Up" nebo "I Hate This Part". Potěšilo zařazení sólo písniček všech členek, které, jak jsem zmiňoval v recenzi, jsou fakt dobré. Můj oblíbený moment koncertu však přišel s Timbalandovou baladou "Halo". Atmosféra pouze lehce modře osvětlené arény a zpěv Nicole předčily i sebelepší tanečky. Nakonec i dámy si přišly na své, v interludách totiž tančila pětice mládenců, kteří strašně rádi ukazovali svá vypracovaná těla. Pohyby jednoho z nich, gaye černocha, snad ani nejde napodobit. Nakonec jsem i tu Victorii viděl, protože se zúčastnila na pódiu rychlé soutěže o nejlepší taneček na "Bottle Pop", kde však ji a další dvě holky porazil takový srandovní týpek.

První koncert Pussycat Dolls v České republice myslím uspokojil každého. "Dollky" byly moc šikovné a sem tam hlasové nedokonalosti nebo nutnost playbacku lze odpustit, když si zpětně promítnete, jakou skvělou show pro oči PCD předvedli. Jsem zvědav, jestli se i v budoucnu budou obklopovat skvělými producenty, manažery a choreografy.

Fotogalerii z koncertu najdete ZDE.

Pussycat Dolls, Tesla Aréna, Praha, 21.2.2009