Jak Genesis s Collinsem splynuli s dobou

10.02.2009 05:00 - Jaromír Merhaut | foto: facebook interpreta

Zatímco v éře Petera Gabriela, kterou jsme si již přiblížili, patřili Genesis do umělecky nejvyšší ligy, po jeho odchodu se originalita a výjimečnost začala pozvolna rozpouštět v nasládlé poprockové melase mainstreamu. O to větší byl komerční úspěch. Collins & spol. se stali celosvětovou davovou atrakcí.
Genesis
© genesis-music.com
V první části článku o Genesis jsme si přiblížili dobu, kdy byl život slavné skupiny určován především osobností Petera Gabriela. Odchodem Gabriela přišli ale Genesis o jeden z pilířů, na nichž spočívali, o jeho příběhy, fluidum pódiového šamana, hlas, přítele. Na druhou stranu stála před zbývající čtveřicí lákavá výzva definitivně se zbavit cejchu "Gabrielovy doprovodné kapely".

Bajka o tom, jak Genesis usilovně hledali nového frontmana, až ho našli mezi sebou, je mezi pamětníky dostatečně známa. Nové album bylo nalinkované, ale co dál? Jen víra v sebe sama a kvality nového repertoáru držely mládence psychicky nad vodou, hudební tisk už psal nekrology a pohřbíval Genesis zaživa. V listopadu 1975 nastupují Hackett, Collins, Banks a Rutherford do studia, stále bez zpěváka. Ve hře byl například Mick Rogers z Manfred Mann's Earth Bandu a další. V časovém presu začal pěvecké party nahrávat Phil Collins a najednou bylo vymalováno! Při vědomí budoucího veleúspěchu je až neuvěřitelné, jak dlouho byli Genesis (MySpace.com) hluší a hledali po všech čertech něco, co už dávno měli doma. Tony Stratton-Smith údajně tehdy prohlásil: "Zní víc jako Peter Gabriel než Peter Gabriel sám." Producentem nové éry se stal starý dobrý přítel David Hentschel.


A Trick Of The Tail (1976)
Genesis A Trick Of The Tail
Hned úvodní "Dance On A Volcano" prozrazuje, že Genesis svůj sound nechali zbytnět do nebývalé pompéznosti, častěji hrají ve forte a ve vrstvách, přibyly mellotronové chóry a rejstříky moogu. Řečiště tónů zmohutnělo a napřímilo se. Phil Collins v nové roli triumfoval, zvládnul i ty nejnáročnější party, stačí poslechnout výrazným motivem oplývající "Squonk". Uměl se věrohodně vcítit do gabrielovské polohy, viz úvodní pasáž "Mad Man Moon". Rozmáchlé bicí v sebevědomé "Robbery, Assault And Battery" jsou dalším novým, budoucnost Genesis předznamenávajícím prvkem soundu.

"A Trick Of The Tail" je vzácně vyrovnané LP. Žádná z kompozic výrazně nevyčnívá ani nezaostává. Rukopis se přičísnul, Genesis více než kdy předtím pracují s celistvými plochami, pokrytými dominujícími klávesami. Vše se jako by zpřístupnilo nejenom vyhraněným posluchačům. Odměnou byla medailová pozice doma a jedenatřicáté místo v zámoří.

Hodnocení: 10/10

Je jasné, že punková exploze smetla z piedestalu rockových věrozvěstů i Genesis. Podobně jako další soubory typu Yes, Pink Floyd, Emerson, Lake & Palmer byli označeni za přežilé dinosaury bez nároku na budoucnost. Punk mimo jiné hlásal návrat k živému kontaktu s posluchači, žádné železné bariéry, bodyguardi ani odosobněné kázání rockového evangelia z dáli, shůry a umělé mlhy. Pudová živočišná síla punku byla blízká především mladým a frustrovaným. Opravdová revoluce v přístupu posluchačů a nakonec i hudebníků k podstatě rockové muziky. Nic už nebylo jako před punkem. Ani stále artrockoví Genesis.


Wind & Wuthering (1977)
Genesis wind wuthering
"Wind & Wuthering" je majestátně velebná, melancholická krása, jakkoliv částí raných fans zpochybňovaná. Podstatná část je staromilská. V "One For The Vine" Tony Banks vystavěl epický hymnus o podobenství příběhu Ježíše a obyčejného člověka, ocitnuvšího se v roli vůdce. Hudební chrám rozmáchlých linií, jistě, méně zdobný a pohádkový, ale doba již nepřála složitým, metaforickým sdělením. Nápadité Collinsovy bicí se protloukly do první linie. Komornost udržoval Hackett svými akustickými předehrami a mezihrami. Ústup na sedmou pozici byl důsledkem doby.

Hodnocení: 9/10

Z punku zblblí pisálkové nenechali na novém opusu niť suchou. Byli schopni kapele vyčíst i to, že umí hrát. Horší bylo, že závěr promoturné probíhal již ve znamení narůstajícího vnitřního pnutí mezi Stevem a ostatními. Hackett, tichý nenápadný introvert, se nikdy necpal do diskusí, o to více však zřejmě prožíval pocit umělecké nenaplněnosti. Jeho kompozice, jakkoliv jich přinášel nejvíc, byly stále častěji opomíjeny, přestávaly se svou košatostí hodit do napřimovaného stylu skupiny. Steve Hackett opouští Genesis v průběhu mixů koncertního dvojalba "Seconds Out".


Seconds Out (1977)
Genesis Seconds Out
Popisovat "Seconds Out" skladbu po skladbě není nutné, Genesis znějí v každém tónu precizně a přitom přirozeně životně. Odvěké dilema live záznamů, které buď odhalí neumětelství, nebo naopak vzbudí svou dokonalostí podezření ze studiových dotáček a oprav, se jich jako by netýkalo. Málokdy se živák stává zcela svébytným dílem. "Seconds Out" takovou výjimkou, pro svou improvizační a muzikantskou nadstavbu, je. Obzvláště pozoruhodné jsou pasáže postavené na nebývalém vyznění zdvojených bicích Phila Collinse a Chestera Thompsona, zajímavé jsou posuny v gabrielovském repertoáru. Nejenom dokument, k jakému technicky a produkčně vycizelovanému muzicírování dospěli Genesis po osmi letech usilovné práce. GB Nr.4.

Hodnocení: 8/10

Vydáním "Seconds Out" a odchodem Steve Hacketta končí další etapa. Kapela se poté rozhodla do značné míry oprostit od minulosti, ze svého repertoáru vyřadila většinu skvostů gabrielovské doby, zejména "Super's Ready", která se stala symbolem starých Genesis a neustále stahovala svou uhrančivostí skupinu zpět do první poloviny sedmdesátek.


...And Then There Were Three... (1978)
Genesis…And Then There Were Three…
Genesis poprvé pojali své album jako kolekci "obyčejných" písní, sevřených schématem verze-refrén-verze a unifikovaným soundem. Zjednodušeně řečeno, pohodička ze studia se přenesla i do pětiminutových a kratších skladeb, odeznívajících však bez většího vzruchu. Chybí výraznější kontrasty a dříve tak typická dějovost. Navíc, i když byl Mike Rutherford solidní kytarista, nedosahoval zdaleka hráčské invence Steve Hacketta, málo platné, roky strávené u basy a pouze příležitostně u kytary se projevily. Strunné party jsou na první poslech plošší, i když líbivé (tak jako nakonec celý inovovaný sound Genesis). Stejný azimut má i aranžérská práce, směřující k uhlazené zvukomalebnosti. Tak jako nikdy předtím, se do popředí dostaly Banksovy klávesy. Zregulovaná široká řeka tónů, bez peřejí, meandrů, ramen, tůněk...

Hodnocení: 7/10

Zcela nová situace nastala, když se v rádiích prosadila tříminutová klouzavá "Follow You Follow Me". Přivábila nové posluchače a naštvala mnohé vyznavače "opravdových" Genesis, pro ně se stala synonymem úpadku a komerce.

Genesis se po světovém turné a delší ozdravné pauze znovu sešli na podzim sedmdesátého devátého v domácím studiu Phila Collinse a začali připravovat novém elpé "Duke". Nejvíce nového materiálu měl tentokráte Phil, nakonec se však trojice dohodla i na týmovém komponování, založeném na jamování a improvizaci. Osvědčené zázemí Polar + Hentschel jistilo kontinuitu.


Duke (1980)
Genesis duke
Naladit se na "Duke" není pro mne snadné. Jednou proteče kolem jako líná vlažná voda, jindy se přede mnou otevře úchvatná scenérie, v níž se proplétají, i pospolu v harmonii vinou, pramínky melodií. Jak přívalová vlna vtrhne na scénu rozkošatělá a velkolepá "Behind The Lines", hymnická "Duchess" po nesmělém úvodu zmohutní do grandiózních rozměrů, právem Tony Banks její působivost přirovnává k "Supper's Ready". Výrazná je i spodkem těžkotonážní a zpěvem agresivní "Man Of Our Times", nostalgické schéma nakrátko naruší funky odvaz "Turn It On Again". Závěrečné dvojskladbí "Duke's Travels" a "Duke's End" je pro mne osobně posledním emočním prožitkem u studiovky Genesis.

"Duke" je zcela v moci Banksových rejstříků, to je vskutku monument, co ten nenápadný chlapík vystavěl. Aspoň částečně tak zaplnil mezeru po Hackettově kytarovém předivu. První ostrovní number one, poslední vzedmutí artových Genesis.

Hodnocení: 8/10

V listopadu 1980 začala trojice společně komponovat a nahrávat, dokonce ve vlastním studiu. Po fenomenálním úspěchu Collinsova debutu "Face Value" (1981) se Genesis rozhodli k vlastní produkci. Chtěli stůj co stůj prorazit kruh, ve kterém se jejich tvorba začalo točit. Dosavadní dominanci kláves nahradila všudypřítomná rytmika, podpořená zvukařem Hughem Padghamem, jenž stál před pár lety u zrodu nového "paleoliticky dunivého" soundu Collinsových bicích. Dlouho před vydáním "Abacab" v září 1981 šla veřejností šeptanda, že Genesis budou úplně jiní, k nepoznání. A tak se i stalo.


Abacab (1981)
Genesis Abacab
Syntíkově tepavé tóny úvodní titulky přivodily tradicionalistům pupínky po těle. Tohle že je jejich výlučná, exklusivně znějící skupina pro náročné? Naplnily se tak obavy vyvolané hláškami Phila Collinse á la "píšeme moderní muziku" nebo "sotva se budeme líbit někomu, kdo nás měl rád v roce 1972". "No Reply At All" se přes zurčivé klávesy stala pro old-fans prototypem zkázy, ztělesněné i mohutnou dechovou sekcí Earth, Wind And Fire.

Pouto se starými Genesis tak bylo definitivně přerváno, i když se na "Abacab" pár deja vu najde. Spousta z nás rozděluje tvorbu svých oblíbenců na před a po. Další domácí numb-one, stvrzení světové pozice.

Hodnocení: 5/10

Gigantické turné, jednorázové vystoupení s Gabrielem, další sólovky členů. Na jaře 1983 se Genesis scházejí ve svém studiu Fram a začínají s čistým listem. Předsevzali si, že všechny skladby budou tentokrát psát společně.


Genesis (1983)
Genesis 1983
Úvodní, dělostřelecky úderná "Mama" je etalonem hudby Genesis 80. let, v níž dominanci převzaly hutné, ovšem dosti synteticky znějící bicí. Šestiminutová stopáž dává vyniknout šamansky stupňovaným Collinsovým výkřikům. Kontrastní přechod na venkovsky pohodovou "That's All" dává tušit, že Genesis své nové album pojali docela nevázaně. Jedenáctiminutová dvojice "Home By The Sea" a "Second Home By The Sea" nás na chvíli přenese proti proudu času, do dob surrealistických příběhů. I přes tuto malou úlitbu stvrdili Genesis svůj posun k jednoduchým, i když do detailu vymakaným písničkám. V osmdesátých letech také začali naplno využívat účinku videoklipů, Collinsův komediální talent byl k nezaplacení, viz mexikánská "Illegal Allien". Solidní kousek na pomezí vlastní tradice a dobové módy.

Bezejmenné elpíčko se okamžitě po vydání vyšvihlo do čela anglické top, za oceánem dosáhlo devítky.

Hodnocení: 6/10

Půlroční turné, Live Aid s nadzvukovým Collinsem, sólové a boční projekty, pauza.


Invisible Touch (1986)
Genesis invisibletouch
Titulní, veleúspěšná hitovka "Invisible Touch" otevírá v duchu Collinsových sólovek. Rockerské orgie vypuknou až v devítiminutové "Tonight, Tonight, Tonight" s hypnotizujícím motivem, šponovaným až do výbušného crescenda, umocněného Philovým vzrušivě vypjatým zpěvem. Vrchol alba. Chytlavá, a jako většina songů "Invisible Sound", na nápaditých rytmických figurách postavená "Land Of Confusion" se stala proslulou díky klipu, kdy senilní gumák Ronald Reagan namísto zamáčknutí budíka odpálí atomovku. Konejšivě houpavou "In Too Deep" střídá po pěti minutách ostrá odpichovka s dechy "Anything She Does". Jakýs takýs rockerský kredit zachraňovalo i dvojdílné epické "Domino".

Z pohledu seventies fanouška je "Invisible Touch" z větší části collinsonovská popárna a jenom z třetiny rock, navíc jiného ražení. Konzument řadáč, jehož chutě bývají ve vleku aktuálních trendů, byl spokojen. Genesis zkrátka hráli rafinovaný poprockový mix, který patřil v době vládnoucího sterilního synthie-popu k tomu lepšímu, co se dalo poslouchat.

Hodnocení: 6/10

Umístění UK 1/USA 3 a propagační americké turné od poloviny září do konce října završují úspěšný rok 1986. I počátek následujícího je trojice na cestách, Japonsko, Evropa...


We Can't Dance (1991)
Genesis We Cant Dance
Chronometrická "No Son Of Mine" stvrdila reflektování běžných i závažných "člověčích" problémů, namísto dřívějších fantaskních témat a složitých metafor. Phil Collins naléhavě zpívá o týrání dětí. Odpichovka "Jesus Knows Me" pranýřuje typický americký nešvar - televizní kazatele zaplavující všechny nedělní dopolední programy. Jímavá je "Driving The Last Spike" s příběhem o irských dělnících, stavějících železnici. Naléhavý Collins, návrat Banksových hammondů, melodická i řezavá Rutherfordova kytara. Humor přichází s pop-rhythm-bluesovou hitůvkou "I Can't Dance", jejíž kytarový riff drhne jako šutrácká richardsovská klasika. Dramatická "Dreaming While You Sleep" nahlíží do rozervané duše řidiče, co přejel člověka. Ujel, ví ale, že sám před sebou neuteče. Dalšímu závažnému tématu, osudu iráckých Kurdů po válce v zálivu, je věnována "Tell Me Why". Výrazný myšlenkový posun, což?

Celku se nedá upřít promyšlenost a jasné rockové směřování, neudrží však pozornost od první do poslední noty, což bývá výsada těch nejklasičtějších opusů. Výraz Genesis jde po delší době opět mimo čas a prostor, nerozpoznáte, jaká módní vlna v době vzniku hýbala světem.

Hodnocení: 7/10

29. března 1996 nás všechny oblévá studená, i když delší dobu očekávaná sprcha: Phil Collins veřejně oznamuje, že opouští Genesis. Až o více jak rok později je představen Ray Wilson (ex Stiltskin). Tím byly utnuty spekulace fanoušků i hudebního tisku, kdy postupně padala jména jako Paul Carrack, Fish, ba dokonce i Peter Gabriel.


Calling All Stations (1997)
Genesis Calling All Stations
Titulní song až zaskočí souzněním Banksových kláves a Rutherfordových kytar se zpěvem Raye Wilsona. Chvílemi jako by se v dáli vlnil odkaz Petera Gabriela. Ani chytlavá singlovka "Congo" se nepodbízí masovému publiku, je to hybný rock, ozvláštněný odlehčujícími vsuvkami. Jak Rutherford pravil, Calling je "darker", tedy temnější než cokoliv dosavadního od Genesis.

Bez předsudků vzato je "Calling All Stations" nejrockovějším a nejhutnějším albem Genesis. Tam, kde Collins zaváděl kapelu na samý okraj popu, stojí pevná hutná hradba instrumentů a žánrově čistokrevných kompozic. Jenže nejsou to ti "naši" Genesis. Žádná pocitová rezonace.

Hodnocení: 6/10

Putování základními elpé deskami a cédéčky Genesis končí. Nejspíš napořád. Nikdo už ale nevymaže z rockové historie partu, která své nadšenecké elitářství a výjimečnost proměnila v hroudu zlata. Pro mne zůstanou Genesis klíčníky, kteří mi před desítkami let odemkli komnaty té nejkrásnější Hudby.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY