Začnu citátem: "Existují jen tři důvody, proč se kapela rozpadne. Prvním důvodem jsou peníze, a proto se dělíme rovným dílem. Druhý důvod nastane, když bubeníka popadne neoblomná touha stát ve světle reflektorů. Tam ale stojím já a nikoho k sobě nepustím. A konečně třetí důvod nastane tehdy, když se všichni lidi v kapele - tedy samozřejmě kromě vás - stanou naprostými idioty." Chris Martin, Coldplay. Jak to bylo ve skupině Peha?

My jsme se stali těmi idioty. (smích) Hráli jsme spolu dvanáct let a já měla pocit, že je to všechno, co se dá v rámci naší party udělat. Muzikantky i lidsky. Peha už měla své mantinely, které jsem chtěla přelézt, ale s touhle skupinou to už nešlo. Myslím, že ještě mám co říct a hudba mě ještě relativně baví. Cítila jsem potřebu se osamostatnit, posunout se, poznat, jaké to je, když bych hrála s jinými lidmi. To jako samostatný interpret můžeš udělat. Máš větší svobodu. Takže jsem se rozhodla v Peze skončit.

Dá se to chápat i tak, že zbytek kapely ti už nestačil hudebně?

Určitě.

Kdy jsi to poprvé pocítila?

No, to už je doba... Ale když jsi v rozjetém vlaku, je těžké vyskakovat za jízdy. Samozřejmě to zvažuješ, protože tě s těmi lidmi pojí několik let strávených spolu a přemýšlíš nad tím, jaké by tvůj odchod měl důsledky. Ale nakonec přijdeš na to, že jde o otázku priorit. Jestliže je pro tebe samotná hudba podstatnější než setrvání v něčem, kde se necítíš dobře a nejsi spokojený, je to pak poměrně jasné.

Tvé rozhodnutí přišlo paradoxně v době, kdy stála Peha na vrcholu. Měli jste za sebou dvě vyprodaná turné po halách, písničky rotovaly v rádiích, kapela sbírala ceny...

Vidím, že máš přehled! (smích) S tím úspěchem se to táhlo dva roky. Intenzivně jsme koncertovali, manažer nás neuvěřitelně utavil, dá se říct, že nás skoro dostal na psychiatrii. O svém rozhodnutí jsem klukům řekla minulý rok v prosinci, ale ještě do léta letošního roku jsme koncertovali. Bylo potřeba dotáhnout do konce nasmlouvané a slíbené záležitosti.

Jak skupina přijala tvůj odchod?

Po svém...

...to znamená?

No, požehnání se mi nedostalo. Ale je to už za námi, neřeším to.

Poslední bod k rozchodu s Pehou: v rozhovoru v pořadu "Na streche" jsi řekla, že jsi "unavená z věčného boje s mužským egem". Čím ti muži, alespoň ti v kapele, ublížili?

Věčným prosazováním svého, kdy máš pocit, že se bavíš s nejchytřejšími lidmi na světě. Na každého v té kapele se dá použít něco, co jej vystihuje. Ale to není momentálně důležité. Pro mě je to uzavřená kapitola a tyhle žabomyší války neřeším. Zůstaly mi pěkné vzpomínky, určitý vývoj, kterým jsem v kapele prošla. Byla to pro mě velká zkušenost a velká škola. Vždyť Peha byla v podstatě moje rodina.

Po skončení posledních slíbených koncertů ses uchýlila do studia, kde jsi nahrávala sólovou desku "Zodiak". Písničky byly původně myšleny na novou desku Pehy, nebo už jako songy pro sólový projekt?

Tohle jsem nikdy nějak neřešila. Během loňského roku jsem měla asi tři rozpracované věci a protože na nás vydavatelství tlačilo, abychom přišli s novou deskou, skládala jsem dál. Když jsem věděla, že ve skupině končím a jedu už sama za sebe, hodně mě to nakoplo. Chtěla jsem, aby songy byly upřímnější, aby v nich byla cítit moje osobnější výpověď.

Když srovnám "Zodiak" s poslední deskou Pehy, přijde mi míň rocková, míň hitová a víc zadumaná.

Mně přijde rockovější, nepřipadá mi tak popová jako desky Pehy. Nepoužívám samply, je na ní víc zkreslených kytar. Na "Zodiaku" jsou skladby, které jsou o dost osobnější, to přiznávám. Ale co je hitové a co není, to poznat neumím, v tomto nejsem odborník.

Desku produkoval slavný Head, který tě poprvé viděl při pražské premiéře Jakubiskova filmu "Bathory". Byl Head z hodně jiného světa?

Je to strašně vnímavý člověk, který se mezi muzikanty se pohybuje řadu let. Je opravdu z jiného světa a hlavně je všemu otevřený. Spolupracoval s lidmi z různých kontinentů a má rád různé kultury. Práce na mé desce byla pro něj taky něčím novým, protože jsme přece jen jiný národ než Britové. Mají jiný humor, jinak rytmizují a slyší některé věci. Takže myslím, že pro obě strany to byla zajímavá muzikantská zkušenost.

Head dříve dělal s lidmi jako PJ Harvey, Massive Attack nebo Marianne Faithfull. Nedostalo se na nějaké historky z natáčení? Třeba: "To bylo tehdy, když jsme byli u Bona v obýváku..."

Jasně! Když jsme se trochu víc skamarádili a zašli třeba na pivo, povídal mi různé historky z koncertů i ze studia, už si je ani nepamatuji, kolik jich bylo. Byla to hrozná sranda. Bavili jme se i o věcech, které v hudbě řešíme, a já zjistila, že je to na celém světě stejné. Že se muzikanti ve všech zemích musejí vypořádávat se stejnými problémy.

Jaké máš s deskou ambice? Předpokládám, že teď budeš skládat doprovodnou skupinu.

Už ji skládám. Teď se všechno točí kolem prezentace desky, takže se soustředím na tohle, ale zároveň už myslím na kapelu. Během ledna bych chtěla začít zkoušet, abychom na jaře mohli začít koncertovat. Ale nespěchám. Pokud všechno nebude klapat a nebude něco v pořádku, na pódium nepůjdu.

Nemáš obavy, že se s novou skupinou dostaneš jednoho dne do stejné situace jako s Pehou?

Ne, toho už se nebojím. Chci, abychom měli jasně určené věci, které budu od každého člena kapely požadovat, a zároveň, abychom byli dobrá parta. Bude to jenom o hudbě.

Zatímco vznikal "Zodiak", byl v kurzu tvůj singl "Muoj bože", prezentovaný jako ústřední melodie z filmu "Bathory". Já na ten film šel, čekal na song a on nikde.

Tak to jsme na tom byli podobně. Jako písničku z "Bathory" to prezentovali lidé, kteří chtěli, aby to tak bylo prezentováno. Film jsem na slovenské premiéře neviděla, protože jsme ještě koncertovali s Pehou. Ale lidé, kteří na promítání byli, mi říkali, že se tam "Muoj bože" neobjevila. Po premiéře jsem ji však měla zazpívat.

Zpívala jsi hlavní písničku filmu, která vlastně hlavní písničkou filmu není?

Ano. Bohužel to nebylo v mém scénáři. Tvůrci se nakonec rozhodli, že tu písničku nepoužijí a já to nemohla ovlivnit.

Líbí se ti "Bathory" i bez tvé písničky?

Líbila se mi hlavně výprava. Ale když jsem se na film podívala, měla jsem v hlavě strašný zmatek. Šíleným způsobem se tam bije myšlenka legendy o Bathory se samostatnými historickými fakty. Přemýšlela jsem, o čem ten film vlastně byl. Pamatuji si na lepší Jakubiskovy filmy.

To jsi řekla hezky. Kamarád vedle mě tehdy v kině při titulkách zahlásil: "No, tři sta milionů v p..."

Musíš ale uznat, že sehnat takový rozpočet v našich podmínkách je obrovský úspěch. Za to by měli tvůrci dostat medaili. To celé musel být šílený kolos. Nejsem filmový kritik ani nemíním nikoho soudit, protože je to umění a je to o názoru. Možná je to ale tím, že si scénář psal pan Jakubisko sám. Když má předlohu, jako to bylo u "Tisícročné včely" nebo "Sedím na konári a je mi dobre", dokáže dělat úžasné věci. Je to pořád jeden z mých oblíbených režisérů, protože má svůj rukopis, své vidění světa. A když se s ním potkáš, dýchne na tebe svojí osobností. Pro mě bylo psaní "Muoj bože" zkušeností, přestože se nakonec ve filmu neobjevila. Bylo to pro mě samozřejmě zklamání, ale respektuji rozhodnutí tvůrců. Jsem ráda, že jsem se s panem Jakubiskem mohla potkat a na něčem s ním pracovat.

Takže je možné, že ještě někdy napíšeš píseň pro nějaký film?

No, možná už se ale nějak pojistím. (smích) Je to dobrá zkušenost, když dostanu nabídku, budu o ní přemýšlet.

Mimochodem, některé motivy z "Muoj bože" se objevily na "Zodiaku" v písni "Láska". Je to tak?

Jsou tam podobné akordy. Tu píseň jsem složila dřív než "Muoj bože". Podobnost je čistě náhodná, ale stane se to.

Mluvili jsme o Headovi, což je výrazná osobnost na poli britské hudby. Ve slovenském měřítku vidím podobně výraznou osobnost v Ivanu Táslerovi, v jehož skupině IMT Smile jsi zpívala a natočila debutovou desku "Klik-Klak". S kýmkoliv se o Táslerovi bavím, každý o něm mluví jako o zručném muzikantovi, ale zároveň jako o egomaniakovi. Jak ho vnímáš ty?

Jaký je Ivan Tásler, to se musíš zeptat jeho. Já jsem v jeho kapele zpívala, když mi bylo patnáct. I když se podstata nemění, on se musel za ty roky změnit dost výrazně. Nevidím důvod, proč o něm mluvit...

...třeba proto, že zpíváš píseň "Do batôžka" na jeho tribute albu pro Jaro Filipa z loňského roku. Nejste si blízcí?

Ne. Jeho tvorba se mě týká z deseti procent, nestýkáme se. V době, kdy jsme spolu dělali, mi bylo patnáct, byli jsme děti. Album "Klik-Klak" je pěkná vzpomínka na moje hudební začátky a mám ho ráda. Ale Táslerovu tvorbu vůbec nesleduji, možná jen to, co se objeví někde v médiích.

Tak to jsi určitě slyšela o jeho novém klipu "Mám krásny sen", údajně nejdražším v dějinách slovenského popu.

No, v tomhle případě si říkám, kde že jsou ty peníze...

Před rokem jela Peha společné turné s druhou reinkarnací Ready Kirken, už bez vyhozeného Michala Hrůzy. Tehdy jsi mi říkala, že věříš, že se dají chlapci zase dohromady. Ale momentálně to vypadá spíš tak, že jsou jejich vztahy na bodu mrazu. Co ty a Peha? Je možné, že se aspoň vy dáte zase někdy dohromady?

Myslím, že jsme dnes všichni někde jinde. Mně se líbí poloha, ve které teď na sólové dráze jsem. Mám nějaké své plány...

Jaké?

Chtěla bych něco nazpívat v angličtině. Protože mám s Headem velmi pěkný vztah, chtěla bych zkusit festivaly v zahraničí. Když jsi sám, máš možnost si své věci sám uhlídat a být svobodnější. Myslím, že je to teď pro mě dobrá změna. Zpátky bych do kapely, jako je Peha, nešla.

Předpokládám, že budeš s novou kapelou hrát své písničky, které jsi v minulosti psala pro Pehu. Nenastane situace jako u těch kirkenů? Že totiž dvě kapely budou hrát skoro stejný repertoár?

Nevím, to se musíš zeptat jich. Mají už nějakou novou zpěvačku, takže nevím. Stojím úplně mimo tohle.

Co tvůj sen zazpívat si s Bono Voxem? Už se na něm pracuje?

To jsou sny... Kdyby se mi to splnilo, o čem bych pak snila? Ale... kdybych vyjela na turné s PJ Harvey, to by byla paráda!

Head se chystá přimluvit?

Psal mi, že se bavil s Paulie, která by chtěla udělat nové album. Tak jí poslal nějaké moje písničky. Uvidíme. Může se stát cokoliv, je to otevřené.

Sleduješ kauzu Joe Satrianiho versus Coldplay? Co si o tom myslíš?

No co to je? Byla jsem šokovaná. Těžko říct, jak to je a kdo ten soud vyhraje. Vím, že Coldplay používají riffy jiných kapel. Třeba v "Talk": (zpívá) tadá-tadá-tadadadá. To jsou Krafwerk. Víš, v popu už bylo všechno vymyšleno, vždyť stupnice má jen sedm tonů. Poslechneš si pár věcí a hned ti něco připomínají. Třeba jak jsi mluvil o mojí písni "Láska". Zkrátka něco složíš a až si to třeba přehráváš zpětně, zjistíš, že jsi něco podobného už někde slyšel. To se prostě může stát.