Desku "Life On Ropes" jste poskytli zadarmo ke stažení na vašich stránkách, chystáte to tak i s těmi dalšími?

Kuba: Ano, jedná se o náš debut. Jsme koncertní kapela a studiová nahrávka je spíš pozvánkou na koncert. S dalšími alby to uděláme stejně.

Už připravujete druhé album?

Kuba: Zatím děláme další písničky, v dubnu by mělo vyjít.

Máte teď nový klip, jak se vám natáčelo?

Kuba: Natáčelo se to brzo ráno, protože Mireček (Vladimír Škultéty - pozn.red.), kterej to točil, chtěl, aby tam byl vidět rozbřesk slunce. Ten tam zaprvý moc vidět není a zadruhý my jsme byli úplně mrtví, protože to bylo ve čtyři ráno. Poskakovat na zdi tak vysoko jsme se navíc docela báli, proto tam dal Mireček úplně nakonec záběr na kytaristu, jak slejzá ze zdi. Je tam vidět, že je trošku připosranej.

Dost se mluvilo o tom, že chcete přestat hrát ska a směřovat spíš k soulu. Už jste se do toho pustili?

Kuba: Je to o tom, co cítíme, že nás v danou chvíli baví. Zatím to vypadá, že na novém albu bude zhruba polovina věcí ska a rocksteady a druhá polovina všeho možného, nejen soulu. Je tam jedna rocková skladba a teď máme rozdělanou jednu country věc. Doufám, že právě ta se dostane na nový cédéčko. Kvůli tomu to začalo trochu haprovat v kapele, protože někdo je pro a někdo je proti. Některý členové by se rádi pořád drželi ska. Co si o tom myslíš ty, Mariano?
Mariana: Mně se ty nový věci líbí. Nevím, co mají lidi proti.

Mám pocit že česká ska mánie, která se tu v posledních letech rozjela, teď zas odumírá.

Kuba: Já jakožto promotér ska koncertů si myslím, že je to prostě vlna, která se přelila. V polovině devadesátých let tu byla takzvaná třetí vlna ska, která se přelejvala z Ameriky do Evropy. Na začátku devadesátejch byla v Americe, v polovině byla v západní Evropě a po roce 2000 se přesunula do střední Evropy. Je to jako s jakýmkoli hudebním žánrem, protože ty kapely třeba nejsou natolik dobrý, aby skládaly nový písničky pro širší publikum, ať už v jejich žánru nebo v jiným. Punk v uvozovkách skončil v sedmdesátejch letech a pak stejně přišly další comebacky. Na konci osmdesátejch let tu zase byla hardcorová vlna, která šla stejným směrem a "skončila" u nás kolem roku 2000. Takhle to chodí, a pokud jsou dobrý kapely, který hrajou dobrou hudbu, nezáleží na stylu.

Není podle vás v ČR o kvalitní ska nouze?

Kuba: Takhle, on je rozdíl mezi českým ska a kosmopolitním ska. Český ska dělají lidi, který vyrostli na českym bigbeatu a převážně český hudbě a tudíž nejen, že zpívají česky, ale i ta hudba je tak nějak víc domácí. U nás jsou dva zásadní typy tohohle druhu kapel. Jeden tvoří starší generace hudebníků, druhej jejich mladší následovníci. A pak jsou tu ještě středně starý "ska" kapely, který vycházejí ze zahraničního ska a zahraniční hudby.

Pracujete na nových písničkách, bude něco v češtině?

Kuba: Asi ne.
Mariana: Možná někdy. Česky jsme už dřív zkoušeli něco zahrát.
Kuba: Ale to byly covery. Byly to "Boty proti lásce" a "Dva roky jezdím bez nehod". Perfektní věci, ale nevim...
Mariana: Mně je to jedno, já to klidně zpívat budu. Nechci tvrdit že to není možný, abychom si nenadbíhali, že česky nikdy zpívat nebudem.

Jakou muziku si pustíte doma? Posloucháte skáčko?

Mariana: Já vůbec neposlouchám skáčko, nikdy jsem ho neposlouchala a poslouchat ho nikdy nebudu.

Čím to, že jste známí spíš jako festivalová kapela?

Kuba: Protože jsme hráli hodně na festivalech a tam je víc lidí. Ve skutečnosti jsme spíš klubová kapela, protože za rok hrajem hlavně v klubech a myslím si, že z těch zhruba sta koncertů, co za rok máme, je jich tak třicet na festivalech a sedmdesát v různejch klubech.

Už vás muzika uživí?

Kuba: Ještě ne, ale neříkej to ostatním. (smích)

Co tedy děláte v civilu, mimo pódia?

Mariana: Jsem člověk, černoška, student a lektorka angličtiny.
Evžen: Já jsem Batman... Živí mě překládání z jazyka ruského.
Kuba: Já se živim pořádáním koncertů. Teda živim... přežívám.

Co jste dělali před zrozením Prague Ska Conspiracy?

Evžen: Já jsem dlouho žil na Ukrajině. V Česku jsem pak hrál v rockový kapele, zkusil jsem i funky. Pak jsem se nějakým záhadným způsobem dostal k Vertigu.
Kuba: Taky Vertigo. A Flaming Cocks. Obě kapely už bohužel skončily.
Mariana: Já jsem byla plavkyně a tenkrát jsem v tom byla opravdu dobrá. Hudbu jsem začala dělat až docela pozdě. Hrála jsem na pár nástrojů, na klavír, na housle, na kytaru, vždycky ale jen na chvíli. Zpěv jsem dřív nesnášela. Pak mě jednou někde slyšel zpívat jeden z členů Asian Dub Foundantion a chtěl mě do nějakého projektu. Ale nějak to vyšumělo. Začala jsem chodit na hodiny zpěvu a brzo na to mi volal Evžen, že by chtěli do kapely zpěvačku.

Narodila ses ještě v Nigérii, nebo až potom, co se rodiče odstěhovali do Čech?

Mariana: Narodila jsem se v Čechách, ale po mém narození jsme se vrátili žít do Nigérie. Byli jsme tam asi dvanáct let. Do Čech jsme se vrátili, protože v Nigérii byla zhruba tak patnáctiletá diktatura a se vším to šlo hrozně dolů - vzdělání, životní úroveň. Máma pak rozhodla, že nás odveze sem, protože bude lepší, aby jsme vystudovali v České republice.

Mariano, jaké to je být jediná holka mezi bandou kluků? Hádáte se někdy?

Mariana: Občas jo. Kluci někdy mají jiný myšlení.
Kuba: Když to u nás skřípe, tak ne mezi tábory Mariana - kluci. Někdo se chce konzervativně držet ska a je jasný, že to jsou dechaři, protože se v těch novejch písničkách, co hrajem, moc nenacházej. Mají problémy se do toho dostat a když jim navrhnu něco, co by tam mohli hrát, tak jim to přijde jako blbost. Kluci jsou z konzervatoře, takže chápu, že mají vyšší cíle, ale zároveň si myslím, že aby hudba šlapala, tak může bejt i jednoduchá. Takže tady se začínáme v kapele trošku rozcházet, kde část jde tím směrem "my jsme z konzervatoře, máme na víc". Přitom je úplně chápu, oni studují hudbu proto, aby jí dělali co nejlíp. A my naopak děláme hudbu tak, jak nás baví a tak, aby bavila co nejširší publikum.

Kluci, připadá vám někdy, že hrajete ve stínu Mariany?

Mariana: Tady musím zakročit. Když se po koncertech bavíme s lidma, tak říkají, že jsme dobrý. Ne JÁ, ale MY.
Evžen: Ani ne, když hrajem instrumentálky bez Mariany, tak mají vždy obrovský úspěch a sklidí skoro největší aplaus.

Pravda, "Návštěvníci" (čistě instrumentální skladba - pozn.red.) jsou výjimeční. Máte ještě něco podobného?

Kuba: Máme ještě asi tři instrumentálky. Na koncertech, kdy je pět písniček se zpěvem a jedna bez, je to změna a lidi to hrozně baví. Rozhodně tam nikde není žádná závist, že by někdo byl v pozadí. Hrajeme pro hudbu samotnou a to je pro nás nejdůležitější. Písničky jsou dobrý se zpěvem i bez něj.

Máte nějakou muzikantskou slabinu? Něco, co vám nejde?

Evžen: Akordy. Já nikdy předtím s kapelou moc nehrál, spíš jenom tak z legrace.
Kuba: (Smích) To je fakt, my mu řeknem "Zahraj tam C moll" a to je vždycky na celý odpoledne, než si tam najde ty tři tóny.
Evžen: To tam nedávej. (smích)

Některý muzikanti noty neumí a akordy si vymýšlejí.

Kuba: Skoro můj případ - já akordy umím, takový ty základní, ale noty ne. (smích)