Stojím uprostřed kotle a zmateně koukám do tmy. Je ticho. To je opravdu všechno? Najednou se objevuje záblesk osvětlující postavu Toma Arayi, který říká, že se uvidíme příště. Jen zahlédnu Kerryho Kinga, jak hází předním řadám trsátka a pak nic. Technik začíná rozebírat bicí, je po všem, legenda se rozloučila bez přídavku, což si publikum rozhodně nezasloužilo a nepřálo. Inu, když se z hudby stane zaměstnání, tak to občas zaskřípe, zákazník (tady fanoušek) jde stranou a smutná tečka zastíní i výborně zorganizovaný koncert. V ruce držím originální nášivku k turné, kartu s kódem ke stažení nového singlu Slayer, ale to všechno je jen malá náplast na nevděčné chování hvězd z Kalifornie.

Iniciativa ze strany pořadatele byla velká, dokonce taková, že umožnil jedné tuzemské kapele zahrát si před hvězdami světového metalu. V zájmu jakési objektivity proběhla soutěž, která určila, že svou čtvrthodinu slávy si vyberou Malignant Tumour z Ostravy. Bohužel si ji budou muset vybrat jindy, protože jejich výkon patřil do lokálního klubu, ne před Slayer. Proklamovaný metal se nekonal. Náznakem metalu zaváněla asi jedna pasáž, ale jinak? Nevyužitý potenciál anarcho-punkové kapely, to je ten správný termín. Rádoby vtipná image, tříakordové songy a neskonale nudný projev. Člověk by nevěřil, jak může být patnáct minut dlouhých.

Poté přišla poprvé tma, rozezněly se chorály jak z "Pána prstenu" a ve světle se zjevila postava. Vypadala jako Zakk Wylde v roli Boromira, statný severský chasník, u pasu roh a v hrdle dynamit. Frontman Amon Amarth si užíval skutečně každý okamžik a jeho spoluhráči ho v tom nenechávali samotného. Během přestávek si s radostí připíjel ze svého rohu (toto praktické využití bylo pro mnohé překvapením) a komunikoval několika českými frázemi. Kdyby neměl skoro dva metry a postavu dřevorubce, tak bych jeho pokusy označil za roztomilé. Méně úsměvné byly jeho pěvecké výkony. Autoritativní řev vikingského válečníka dával na vědomí, že severská metalová škola ještě neřekla poslední slovo. Kapelu si s klidem dovolím označit za naprosto neoriginální, ale skvělou. Tvrdé melodické pasáže, drtivá rytmika a čtveřice rotujících vlasových vírů, všechno už tu tisíckrát bylo a tisíckrát bude, ale přesto se fanoušci výborně bavili. To jsou Amon Amarth.

To, že Mastodon přijedou nekompletní, jsme psali už dříve. O to víc jsem byl zvědav, jak se s problémem vypořádají - dorazivší trojice se nedala nijak zahanbit a svému kamarádovi poslala do nemocnice signál, že se může v klidu léčit. Technicky velice náročný metal až překvapivě dobře zareagoval na absenci jednoho protagonisty, což bylo dobré jak pro kapelu, tak pro fanoušky, kteří se nemuseli cítit ošizeni. Otázkou je, jestli té hudební složitosti nebylo moc... Jednotlivé songy v setu byly špatně oddělitelné, posluchačsky hůře přístupné a zároveň strašlivě nevyrovnané. Mastodon je výborná kapela, ale jeho progresivní přístup mi na koncertu prostě neseděl.

V kotli konečně začalo řádně přituhovat, když na podiu spustila čtveřice, která si říká Trivium. Při pohledu na zpěváka jsem se neubránil pocitu, že se dívám na Kirka Hammetta a skutečně, celá kapela je doslova protkána vlivy Metalliky. To je s podivem, protože kvartet provozuje značně modernější nářez s velkým vlivem emo vlny. Matt o pauzách neustále připomínal, že jsou v České republice poprvé a určitě se vrátí, protože je to tady Fuckin' Great a vůbec všechno bylo Fuckin'. Paradoxně to byl na metalový koncert až nezvykle lidský projev, kterým si skupina získala publikum, které skupinu za každý song odměňovalo bouřlivým potleskem. Aplaus jen vyvolával další a další frontmanovy hlášky o brzkém návratu. Ve spojení s výbornou instrumentací šlo o fantastickou podívanou, škoda jen, že bubeník fyzicky nezvládl celý set. Ke konci se z obou kopáků pak ozývaly občasné arytmie, kterým se mezi hudebníky říká brambory do sklepa.

To Dave Lombardo projevil svou zkušenost a žádné podobné výpadky nepřipustil. Ve chvíli, kdy spadla bílá plachta k zemi, začalo peklo na zemi. Smršť rukou a nohou za bicí soupravou, pekelně rychlé kytary a vřeštivý "opičí" vokál. Precizně odvedená práce, jízda od začátku až do konce, postavená hlavně na albu "Reign In Blood". Přesto si několik věci neodpustím:

1. Diskotékovou světelnou show bych čekal na dance party, ne na Slayer. Působila dost rušivě a ostrá světla namířená fanouškům do očí, také nejsou žádný med.
2. Některé projekce za kapelou byly opravdu na hranici únosnosti. Nešel jsem na tento koncert s vizí mírumilovné akce, ale sledovat fotky Usámy Bin Ládina a geometrické nákresy teroristických útoků na New York v září 2001, to je silné kafe a opravdu bych se bez něj obešel.
3. Nepochopitelně špatný zvuk hlavních hvězd. V prostoru před zvukařem nebyla takřka slyšet Hannemanova kytara, což na výsledku dost ubralo vzhledem k tomu, že u ostatních kapel byl sound podstatně lepší.

Je třeba něco dodávat? Snad jen, že tento koncert udělal tečku za rokem, který byl pro metalové fanoušky snem. Vždyť k vidění byly prakticky všechny opravdu velké metalové kapely: Metallica, Megadeth, Iron Maiden, Judas Priest, Soulfly a nakonec i Slayer. Co víc si přát? Odpovědi najdete výše...

Fotogalerii z koncertu najdete na zde.

Slayer, Trivium, Mastodon, Amon Amarth, Malignant Tumour, Tesla Arena, Praha, 17.11.2008