"Pojďte víc dopředu. Uděláte to lepší pro sebe i pro nás," zakřičel frontman Barry Hyde k roztroušené skupině lidí, když The Futureheads nastoupili po půl deváté na pódium. Byl to nabitý hudební víkend a nepřidal ani troufalý krok D Smack U Promotion, když stejný večer postavila do Lucerna Music Baru Cold War Kids. Zkrátka lidí přišlo po málu. Mohli si poslechnout domácí předskokany Fake Tapes, již mají venku čerstvý debut "Just Like Superheroes" produkovaný Šmitym z The Prostitues. Trochu jalový projev a neujasněnost, jestli chtějí být spíše Joy Division nebo Placebo, takové jsou mé dojmy z této mladé a hráčsky ještě neusazené party. Kdyby zoufalou neoriginalitu překryli výraznými melodiemi, bylo by lépe, takhle zůstávají prozatím jen dalšími indie wannabes.

Sunderlandský kvartet, pojmenovaný podle jedné z písní Flaming Lips, staví hlavně na zpěvných sloganech. Jeden z nejvýraznějších má "Walking Backwards" ze solidního aktuálního počinu "This Is Not The World". Není divu, že ho zvolili jako otvírák pražské energo sady. Už po první skladbě se Barry Hyde i jeho kolegové koupali v potu, absence nasazení nebo amatérismus je poslední věcí, kterou by jim šlo vytknout. Svými nástroji a strojovou přesností hry byli natolik zaujatí, že jim nezbyl prostor na nějaké velké opičky, když nepovažujete kytaru nad hlavou a pár gest za bůhvíjakou show.

Krátké pauzy mezi písničkami patřily vtipným proslovům a verbálnímu pošťuchování s ostrovními krajany, kteří pod pódiem vytvořili tancující kotlíček. "Speed up, guys!" ozvalo se z něj po jednom z nejskočnějších kousků. "You speed yourself up! People, watch him dance," odvětil druhý kytarista Ross Millard, který se poprvé dostal za mikrofon v jednom z nejlepších okamžiků vyrovnaného koncertu "Work Is Never Done". Opravdový candrbál se rozpoutal až s "Beginning Of The Twist". Začalo se pogovat a kapela, jež na aktuálním turné zaznamenává na každé zastávce právě tuto píseň pro své internetové stránky, získala opravdu nabušenou položku. Vlastně celou druhou polovinu koncertu Futureheads dělali s publikem, co se jim zamanulo. Sborový zpěv olé motivu, rytmické tleskání nebo učební lekce z bouncy bouncy dance, jak ho Barry Hyde nazval.

Nejvtipnější moment přišel před závěrem, když rozdováděný mladík z publika vylezl na pódium, aby se z něj vrhl na hlavy lidí. Celé to na první pohled zavánělo katastrofou jako z filmu "School Of Rock", kde Jack Black skončí rozplácnutý na zemi. Řídký dav ho udržel a dokonce vyslal rockenrolového klučinu na krátkou pouť. Nedostatek lidí ale zavinil, že ve výsledku opsala skupinka malý kruh, nesouce nad hlavami živé prkno. Stage diving vůbec stojí za spoustou humorných momentů, tenhle ukázal, jak se dá rock'n'roll aplikovat i v nepříznivých podmínkách.

Hodina a půl, krátký přídavek. Několik momentů, jež vytrhly z rizika halekačkové jednotvárnosti (třeba "Radio Heart"), podpořilo nekompromisní nasazení na pódiu i pod ním. "It is our best show on this tour so far," zahulákal celkem přesvědčivě Ross Millard k propoceným tanečníkům. Aby ne, když předchozí štací bylo chladné Švédsko. Každopádně, kdyby tu noc bylo Roxy plné, na jeho místě by v den boje studentů za svobodu zely jen trosky. Budoucí Indie, promiňte, Indy Jones by pak za stovky let mohl zkoumat, jak se bavilo dnešní mládí.

Setlist: Walking Backwards, Broke Up The Time, Meantime, Robot, Radio Heart, Hard The Bear, Area, Work Is Never Done, Stupid And Shallow, Decent Days And Nights, Begining Of The Twist, Think Tonight, Skip To The End, Carnival Kids, Hounds Of Love, Man Ray.

Snímky z koncertu můžete vidět ve fotogalerii.

The Futureheads, Fake Tapes, Roxy, 16.11.2008