Červená odrbaná pohovka, lampa jak ze staropanenského bytu, příjemně umělé světlo elektrických svíček, velký vytáčecí telefon, hromada poházeného oblečení kol kolem. Ne, to není školní popis prababiččina obýváku. Je to něco lepšího. Pohled na pódium před začátkem velkolepé show Toxique.

Jak se sál začíná zaplňovat, na pódiu se objeví excentrická Klára Vytisková v oblíbených jedovatě zelených šatech. Rozvaluje se na gauči, publikum jí může být ukradené, čte si jakoby nic. Pak spustí kapela, Klára začne zpívat a každý, kdo ještě Toxique nezná, není s to uvěřit, že takováhle muzika vznikla celkem nedávno. Klára se skoro na každou skladbu převléká, šaty střídá župan, ten pak baletní sukně, tu zas lesklé zlaté oblečení. Předvádí hereckou show, sama si uvádí písničky, dělá si srandu z dívčích lifestylových časopisů, běhá po pódiu, válí se po zemi, tančí a hlavně - zpívá. A jak. České popové hvězdy sice nemusí po srovnání s Klárou skončit na hudebním smetišti, ale zpěvačka Toxique má přece jednu věc navíc, a tou je styl.

Jenže i když se publikum snaží, pánové slintají nad úžasnou Klárou, dívky nad mužskou částí kapely, přídavku se ani jedni nedočkají. Namísto něj musí přestát relativně krátkou pauzu, po které na pódium napochodují temná monstra ze 100°C.

Gauč, lampa, příjemná světýlka, to všechno musí pryč, co nejhlouběji do beden. Z obýváku se stává rejdiště démonických živlů. K nicotě na pódiu se v naprosté tmě přidávají muzikanti s image zombie z béčkových filmů. Zapomeňte na veselé barvičky a retro nábytek. Akropole patří děsivým zjevům v černém oblečení. Tohle už nejsou ti sladcí chlapíci, co vyhráli Coca-Cola PopStar. Ale některé věci se nemění. Když zpěvák Joshua pořádně zařve, vypadá, že spolkne celý klub včetně příslušenství. "Azataki" pořád zůstává evergreenem koncertů. Muzika 100°C stále posluchače pohlcuje.

Kluci to umí rozjet. Joshua se skoro ani na chvíli nezastaví, nejvíc si to užívají dechaři, několik hudebních hostů dodává koncertu punc překvapení. Na projekci za kapelou se střídají psychedelické obrazce jako vystřižené z LSD snu, obrazy mraků, všechno je to strašně divné. Stostupňovsky správně a temně divné.

Skupina je vysmátá, všichni skáčou, dechová sekce synchronizovaně tančí. Po "Am I Really" ale kluci zvážní a z beden se ozve útržek záznamu z Rady Českého rozhlasu (té rady, co projednávala "propagaci fašismu" na rádiu Wave). Ztichnou i diváci. Následující píseň je věnovaná právě stíhané stanici. Aplaus, který kapela sklidí, je jeden z nejmocnějších toho večera.

Po poslední skladbě splavená banda podivínů odchází. Nikdo se ale nemá k opuštění sálu a roztančené publikum si vyřve obligátní přídavek. Je něco málo po desáté, když hudební večer doopravdy a nekompromisně končí. Byl to večer protikladů. Večer dvou kapel, kterým se povedlo vymanit z českého pojetí popu. Večer tryskající energie, nových nápadů a kvalitní hudby. Večer, kdy hit "Two Sides" dostal reálný význam. Byl to zatraceně podařený večer.

Obsáhlou fotogalerii z koncertu naleznete tady.

Toxique, 100°C, Palác Akropolis, Praha, 5.11.2008