Ayo se narodila jako Joy Olasunmibo Ogunmakin rumunské matce a nigerijskému otci. Svým etnickým kořenům je nejspíš vděčná za bohatý zdroj inspirace. Hned na první poslech vás zaujme zdařile namíchanou směsicí soulu, folku, jazzu, reggae a melodiemi s nádechem etna.

Z úvodní písně " I Am Not Afraid" vytryskne marleyovské reggae už v prvních dvou vteřinách, v závěru zase jako byste slyšeli úryvky rumunské lidovky; první skladba je zároveň jednou z nejpovedenějších. V následující "Maybe (Ayo Blues)" vás zpěvačka ujistí, že vše, co může předvést, už ukázala v "I Am Not Afraid" a větší odchylky od jejího průměru posluchače nečekají. Je to velká škoda, protože Ayo má bezpochyby na mnohem barvitější repertoár. Její sílou a slabinou zároveň je fakt, že si všechny skladby i texty píše sama. Sice ukáže, že je šikovná a talentovaná (kromě toho, že zvládá psaní, skládání a zpěv, také hraje na několik hudebních nástrojů), ale potvrdí i známé pořekadlo, že víc hlav víc ví a víc muzikantů (často) předznamenává větší hudební rozmanitost.

Utišující klavír v "Better Days" a Ayino tklivé zalykání se velkými slovy a ještě většími klišé vás ujistí, že lepší časy opravdu nepřijdou - rozhodně ne do příští desky. Pokud si přečtete texty písní, nebude pro vás obtížné pochopit, proč se kdekterý fanoušek vyznává z pláče a dojetí při jejich poslechu. Charismatická umělkyně je totiž dvorní zpěvačkou citově založených jedinců, kteří v koutku postele roní slzy nad zhrzenou láskou a nespravedlivým násilím. Méně patosu by určitě neuškodilo.

Krapet nesmělého oživení přijde v "Change" - se sametovým zvukem saxofonu, rychlejším tempem a nástinem funky. Další změna v gospelovém "Thank You" sice místy zavání songy ze "Sestry v akci", ale jak se říkává "změna je život". A pro Ayo to platí dvojnásob, k přežití bude změnu potřebovat jako sůl.

"Gravity At Last" není deskou, která vám v přehrávači vydrží několik dní v kuse. Není ani deskou, kterou si pustíte pro pobavení. Je to deska plná krásného medového hlasu, příjemné harmonie a uklidňující atmosféry. Z toho důvodu není nezbytné Ayo znuděně zavrhnout po prvních třech skladbách - dejte jí čas, zaslouží si ho.