Tažení po starém kontinentu začala Kate Ryan s novým stoletím. Konkrétně v létě 2001, kdy testovala území singlem "Scream For More". Ještě než se v následujícím roce objevilo její první album "Different", stihla atakovat půlku Evropy předělávkou hitu "Désenchantée" původně od Mylène Farmer. První podlehli Poláci. "Different" vynesli díky své kupní síle na první místo prodejního žebříčku, zatímco domácí Belgie jí dopřála pouze příčku osmou. Po úspěchu debutu přicházela Kate Ryan vždy s dvouletým odstupem s novou náloží hudebních nábojnic - "Stronger" (2004), "Alive" (2006) a "Free" (2008). Úspěch první mise se jí však zatím překonat nepodařilo.

A nyní tu máme "Essential", výběr singlových hitů mapující dosavadní dobývání evropského hudebního trhu. Už jenom informace, že Kate Ryan jich má po třech albech dostatek, byla pro mě překvapující. Vzpomněl jsem si stěží na tři uzurpátory zdejších rádií a "Essential" jich přitom obsahuje celých šestnáct! Stačilo se ale zaposlouchat, abych pochopil.

Je pro umělce opravdu smutnou vizitkou, pokud si z jeho výběrové desky stačí poslechnout jeden, maximálně dva songy, které vám o něm po hudební stránce prozradí vše. Přesně to je i tento případ. Od úvodní "Désenchantée" po desátou v pořádí "Je Lance Un Appel" se nemění tempo skladeb ani jejich tupá diskotéková aranž. Dva následující příspěvky, "The Rain" a "Goodbye", sice změnu rytmu přinesou, ale při druhé jmenované už mi přišlo, že jde opět jen o modifikaci té první. Za největší zradu celého alba pak považuji, že po evidentně rozlučkové "Goodbye" následuje další smrtící útok hned čtveřice přídavků. Ty vrcholí v další předělávce "Voyage Voyage" a nesnesitelně vlezlé popěvkové "Ella, Elle L'a", která mi rotovala v hlavě ještě asi hodinu.

I když by se mohlo dle předcházejících řádků zdát, že u "Essential" jde o zoufalost podobnou snaze Jiřího Čunka vysvětlit původ svých financí, pár světlých okamžiků přece jenom nalézt lze. Ačkoliv je to většinou důkladně maskované, dokáže mít i Kate Ryan příjemnou barvu hlasu, což dokazují hlavně "Alive" (French Version) a "The Rain". A co je nejvíce pozitivní na této zpěvačce, je její odvaha přispět i ke vzniku vlastních písní. Výsledek působí sice poněkud sporně, ale alespoň se snaží. Možná kdyby svou snahu přenesla také na výběr producenta, který by ji dotlačil k živým skladbám bez kolovrátkového modelu automatického bubeníka a podobných rekvizit, mohla by za další dva roky přijít daleko zajímavější podoba Kate Ryan.