Většina posluchačů tě začala vnímat až poté, co singl "Ztrácíš" nasadila Evropa 2. Jaká byla cesta od tvých začátků až do Evropy 2?

Cesta byla dlouhá, ale nevadilo mi, že se nechvátalo. K hudbě jsem měl vztah od dětství, moje máma vzpomíná, jak jsem si ve čtyřech letech hrál na pískovišti a zatímco ostatní děti si stavěly bábovky, já zpíval Queeny. Byl jsem vždycky ovlivněnej tátou, kterej je rocker. Později jsem začal hrát na piano klasickou hudbu a bavil mě i jazz. Postupem času jsem prošel různýma zábavovejma kapelama, hrál jsem třeba na basu nebo na bicí. Zjistil jsem ale, že to nebude úplně ono a odešel jsem na konzervatoř studovat skladbu. Jednoho dne mě napadlo, že si najdu sponzory a něco natočím. To po dlouhých tahanicích vyšlo - nahrál jsem pár písniček a poslal je skautovi Martinu Červinkovi. Ještě než mu písnička "Ztrácíš" dohrála v přehrávači, už mi odepisoval. Pak už bylo všechno rychlý, Martin přišel ke mně domů, kde jsem mu zahrál zbytek. Nakonec se stal mým manažerem a "Ztrácíš" nabídl rádiím jako singl. To je ve zkratce má cesta.

Jakou pozici v ní zaujímá polský festival PBS Bank Carpathia festival Rzeszow, kde jsi v konkurenci stovky soutěžících z celého světa vyhrál se songem "Ztrácíš" kategorii nejlepší píseň a zpěv?

Řekl bych, že vůbec žádnou. Zúčastnil jsem se ho až týden poté, co začala rádia hrát singl a já měl smlouvu. Dostal jsem se tam vlastně náhodou. Neměl jsem co dělat a tak mi známí říkali, abych se toho festivalu zúčastnil, že bych se třeba mohl umístit na nějakých pěkných místech. No, nakonec jsem vyhrál obě kategorie, tedy zpěv a písnička. Byla to fajn zkušenost, rád na to vzpomínám.

Když dostaneš jako neznámý interpret smlouvu od major labelu, to musí být skvělý pocit, ne?

Nejlepší na tom je, že jdeš do studia a nemusíš za něj platit a někdo se o tebe stará. Má zájem o tvé písničky, říká ti názory. Ty si můžeš dělat, co tě baví. Myslím, že to je přesně to, co si každý muzikant představuje.

Co od nástupu na hudební scénu očekáváš?

Vždycky jsem chtěl dělat muziku a teď se mi to konečně nějakým způsobem daří realizovat. Cíle, které si dám, mi vždycky nějak vyjdou. Říkám, že bych třeba chtěl vyprodat O2 Arenu. Lidé se tomu můžou smát, ale na druhou stranu - před dvěma lety mi taky nikdo nevěřil, když jsem chtěl mít nejhranější písničku v rádiu. Tohle je samozřejmě cíl z říše snů, ale já malý cíle nemám. Ty jsou zbytečný. Baví mě vystupování, dělat show pro lidi. Slyšel jsi desku?

Jasně.

Tak víš, že to není úplný pop, spíš poprock. Chtěl bych vystupovat s kapelou, dělat show pro lidi. Teď jsem natočil desku, takže mě čeká skládání kapely.

V české muzice je pořád prostor pro lidi, kteří umí písně nejenom interpretovat, ale i složit. Věříš, že můžeš tuhle díru zalepit?

Doufám. Písničky, co píšu, jsou všechny moje. Jsou o pocitech, proto se třeba lidem líbí. Singl "Ztrácíš" není geniální, to oba víme. Ta písnička byla původně složená do šuplíku, taková srdeční záležitost, kterou neměl nikdo slyšet. Dneska jsem rád, že jsem ji odtud vytáhl. Ale platí o ní to, že je to pocitová věc. Tu mezeru, o které jsi mluvil, bych rád zaplnil.

Sedí ti označení český James Blunt?

Tak to jsem snad ještě neslyšel. James Blunt je někdo, kdo chodí s kytarou a hraje. Já mám úplně jiné představy.

Fakt?

Že budu mít pódium s živou rockovou kapelou. S tím, že to bude show, na který se lidi budou bavit. Když dneska přijdu na koncert, může hrát člověk jako bůh, ale jakmile tam není ten prvek show, nebaví mě to. Tomu odpovídají i kapely, který mám rád. Ať už je to třeba Freddie s Queen nebo Coldplay, na který jsem se šel podívat v září.

A skládání kapely je v jaké fázi?

Mám spoustu vytipovaných muzikantů, navíc se ozývají sami od sebe i lidé, které moje hudba chytla. Není kam chvátat - než mít narychlo poskládanou kapelu, se kterou mě to nebude moc bavit, bych chtěl mít spíš spojení na delší dobu. A nejlíp napořád, aby to bylo lepší než dobrý.

Říkal si, že "Ztrácíš" je píseň ze šuplíku. Co zbylý repertoár z desky?

Jsou to písničky, které se nashromáždily za léta. Některý věci jsou starý třeba tři roky. Důležitý pro mě je, že autorská potřeba u mě nepřestává, tvořím pořád a dneska už mám materiálu na novou desku.

Z té aktuální je cítit vliv ostrovní hudby.

Já se těším na reakce - co tomu lidi řeknou. Na desce jsme pracovali s Martinem Ledvinou, slyšel ji ještě manažer Martin Červinka. Oba mi říkali nějaké své pocity, ale sami nevíme, co tomu lidi řeknou. Slyšel jsem, že to snad zní jako něco mezi OneRepublic a Good Charlotte. Co si o tom myslíš?

Good Charlotte určitě ne, to spíš OneRepublic. Ale to je velice hrubá charakteristika, zrovna tak bych to mohl přirovnat ke druhé desce Keane.

Keane třeba vůbec neposlouchám. Písničky byly jasný, ale Martin jim dal stránku své osobitosti, takže proto to možná zní takhle. Každopádně stojím si za tím, co jsme stvořili. Rozhodně jsme si neříkali, že by to mělo znít jako ta a ta kapela. Prostě jsme k tomu dospěli tak nějak sami. Co se týče Keane, to by ti řekl spíš Martin Ledvina, jestli se to i jemu zdá podobné.

V titulní písničce zpíváš, že "někdy lidem zbyde jenom víra". To jsou hodně velká a patetická slova. Možná až příliš.

Nevím. Je to o pocitu, kterej mám, tak o tom napíšu. Nedělám to podle toho, co výsledku řeknou lidi. Jestli to na někoho působí velkohubě, tak to není pravda, nechtěl jsem někoho o něčem přesvědčovat. Vždycky to vychází z pocitu. Pomáhá mi to v životě: když mám třeba v uvozovkách špatnou náladu, napíšu o tom písničku.

Jenže já mám pocit, že v těch písničkách chybí nadhled. Jako by ses bral moc vážně. Zpíváš třeba, že "místo lásky hledáme uspokojení" nebo "už tě nemiluju"...

...působí to na tebe osobitě?

Nevím, jestli osobitě, ale určitě tam chybí nadhled.

To slyším poprvé, to je zajímavý. Vůbec nevím, co na to říct, dostals mě. (smích)

Možná je to náhoda, ale minimálně v polovině písní je motiv ztrácení se. Ať už to řekneš naplno, nebo to vyplývá z textu. Byl to záměr?

Absolutně ne. Možná to byl pocit, kterej tehdy ve mně byl, když jsme přišel z malého města do Prahy. Byl jsem tu docela ztracenej. Ale záměr to vůbec nebyl, zjistili jsme to až na konci nahrávání. Toho ztrácení se už bylo moc, ale už taky bylo zbytečný s tím něco dělat. Navíc - mám pocit, že je to možná originální.

NiceLand, další letošní debutant, každou písničku na desce někomu věnoval. Jak je to u tebe? Soudím podle toho, jak v jedné písni zpíváš "moje příjmení se hodí jenom k tobě" a "jsi mou inspirací".

Deska vznikla v době, kdy jsem s někým byl, dá se říct že poprvé na vážno. Polovina desky je o jednom člověku. Tím jí to samozřejmě nechci věnovat, ale pomohla tomu. Takže díky, Kačko.

Deska vychází 20. října. Co bude potom?

Nemám to moc naplánovaný. Co přijde, přijde. Těším se hlavně na hraní - sice ho nebude až tolik, ale zato budu s kapelou. Takže jsem v očekávání kapely a koncertů. A také vyjde druhý singl.

Který to bude?

Nevím. V rádiích mají na výběr asi ze šesti písniček, což je dobře. Samozřejmě se nestane, že by bylo z desky šest singlů, ale kdyby byly tři, byl by to pro mě obrovský úspěch.

Na závěr zapojme fantazii: představ si Marka Ztraceného za pět let. Jaká je ideální představa?

Úplně ideální by bylo, abych pořád bavil lidi, abych neskládal stejnou muziku. Taky bych si přál, abych zůstal osobitý a zároveň aby měla má tvorba nějaký spád. Že bych zajímal víc a víc lidí a z malých sálů se dostal do větších. To se může stát třeba za deset let a nebo se to taky stát vůbec nemusí. Ale to je to, proč na sobě pracuju.