Finské květinářství podzimního smutku

Jakákoliv komerčně známá kapela má před každou svojí novou deskou nelehký úkol. Minimálně se vyrovnat té předchozí, v lepším případě ji překonat, nebo přehodit výhybku a posunout svoji hudbu na jinou kolej. Jak se to povedlo finským Rasmus na "Black Roses", se dočtete v následující recenzi.

6/10

The Rasmus - Black Roses

Vydáno: 29.09.2008
Celkový čas: 42:30

Skladby: Livin' i In World Without You, Ten Black Roses, Ghost Of Love, Justify, Your Forgiveness, Run To You, You Got It Wrong, Lost And Lonely, The Fight, Dangerous Kind, Live Forever

Vydavatel: Universal

Nezáleží na tom, jestli se na Rasmus díváte skrz prsty nebo jim fandíte. Podstatné je, že se této severské kapele daří v celoevropském kontextu. Je tomu již pět let, co diváky v televizi uhranul chlapík v černém s havraními péry ve vlasech. Troufnu si podotknout, že jen hrstka fanoušků (natožpak pasivních posluchačů) tuší o předchozích studiových albech. Rasmus jich totiž ve své domovině stihli vydat před "Dead Letters" pět, ačkoliv ve zcela jiném stylu.

Nechme ale historii dřímat v šuplíku a zaměřme se na novou podzimní desku "Black Roses". Otvírák a první singlovka "Livin' In A World Without You" je typickou skladbou, která byla natočena za účelem okupace prvních příček rozhlasových stanic. Stejně jako tomu bylo u "No Fear" i tato píseň se zcela liší od zbytku alba. Líbivá melodie, vtíravý text a silná klávesová linka - funguje to zas a znova. Není tedy divu, že ani zbytek alba nenabízí nic překvapujícího. Žádný hudební vývoj se totiž nekoná, proč měnit model, který úspěšně funguje? Je to trochu škoda, jelikož minulá nahrávka "Hide From The Sun" nezněla vůbec špatně, svou předchozí kolegyni strčila do kapsy a dal se tedy očekávat další posun správným směrem.

Černé růže jsou zkrátka sázkou na jistotu: pokud možno zůstat ve stejných kolejích, moc neexperimentovat a hlavně nic nezkazit. Je však otázkou, jestli se Rasmus nepřepočítali. Albu chybí předchozí energie, postupem času většina písniček splývá a také silně postrádám gradaci skladeb jako například u "Immortal" nebo "Night After Night" z předchůdkyně. Na druhou stranu je album poměrně vyrovnané a občas překvapí zajímavý moment, jako třeba kytarové sólo a netradiční zakončení u "Run To You". Také "You Got It Wrong" začíná velice slibně, bohužel je většina skladeb ale dotažena jen na půl.

Netuším, zdali má blonďatý přeliv zpěváka Lauriho Ylönena symbolizovat návrat ke starým kořenům nebo pouhou změnu image. Na každý pád je "Black Roses" spíše nepatrným krokem zpět. Pociťuji syndrom načasovaných slz - tvůrci mi naservírovali dojemné skladby a ode mě teď očekávají posmrkané kapesníky. S nadhledem lze říct, že Růže nejsou až tak černé, pokud od nich ovšem příliš neočekáváte. Takže příště lépe, pánové!

• Dovolím si nesouhlasit (Mia, 16.10.2008 09:01) Reagovat

  Snad poprvé s vaší recenzí na 100% nesouhlasím. Rasmus se spojili s producentem Childem, aby natočili odlišnou desku. Black Roses se od předchozích alb už jen použitím elektroniky (byť v malém měřítku, ale je tam). Pro mě tam určitý posun je, jak jste napsali "přehodili výhybku"... toť můj pohled a nezastírám, že Rasmus poslouchám už několik let... =)
  
  

  • Re: Dovolím si nesouhlasit (Simmone, 16.10.2008 10:56) Reagovat

    Rovněž si dovolím nesouhlasit. Srovnáte-li jejich tři poslední alba, myslím, že ten rozdíl - a to dosti podstatný rozdíl - cítit je. Jak už zde bylo řečeno, ať už použitím elektroniky (což podle mého názoru v něterých písničkách je hodně znatelné), texty nebo melodie, ten posun tam je.
    Bylo zde zmíněn song No Fear. Zkuste jej srovnat třeba s Ghost Of Love, Dangerous Kind nebo například Lost And Lonely.
    Ano, uznávám, že The Rasmus poslouchám již několik let, nicméně některé songy překvapily i mě (v dobrém slova smyslu), příznivce téhle kapely.... :)
    
    

  • Re: Dovolím si nesouhlasit (Kit, 16.10.2008 11:19) Reagovat

    Musím se přidat k předchozím komentářům. Ačkoliv zmiňované skladby Immortal a Night After Night pro mě mají více energie a chybí mi taková gradace i na novém albu, s recenzí NESOUHLASÍM. Black Roses je naprosto odlišná od Dead Letters i Hide from The Sun a myslím, že kluci udělali rozhodně posun vpřed a velkou změnu použitím elektroniky. I když The Rasmus poslouchám a Black Roses se mi líbí, není to hlavní důvod, abych si myslela, že použití takového množství kritiky je nepřiměřené.
    
    

• otazecka (budilka, 16.10.2008 14:36) Reagovat

  A co je to tedy ten "správný" směr pane recenzente?
  
  

• ano i ne (anushka, 17.10.2008 19:20) Reagovat

  S touto recenzí z poloviny souhlasím a z poloviny ne. Nesouhlasím s tím, že by nové deska byla stejná jako předchozí (spíše předchozí 2). Jak už tu bylo mnohokrát řečeno.... použití elektronických prvků ji v mnhém odlišuje. Ale s čím musím souhlasit je to část o energii, splývání písní a gradaci. I to mi u této desky chybí a byla sem na od od TR zvyklá. Jsem jejich několikaletou fanynkou a Black Roses není moje nej album os The Rasmus.
  
  

10/10

Recenze: Magnum opus. Caleb Landry Jones natočil bezchybnou desku "Hey Gary, Hey Dawn" Bezmála rok a půl po předešlé řadovce "Gadzooks Vol. 2" se americký zpěvák a herec Caleb Landry Jones vrací s dalším hudebním materiálem. Jeho nové album "Hey Gary, Hey Dawn" se ale od těch předchozích přece jen trochu liší.... čtěte zde

Vydáno: 23.04.2024 16:00 v sekci Recenze

8/10

Recenze: Pearl Jam na "Dark Matter" překypují nadšením a mladickou energií S aktuální "Dark Matter" mají Pearl Jam na kontě tucet studiových alb. Novinka kapely ze Seattlu naštěstí nepatří k těm tuctovým. S pomocí mladého producenta se zasloužilí rockeři, kteří už před pár lety vstoupili do... čtěte zde

Vydáno: 23.04.2024 08:00 v sekci Recenze

Naživo: Fletcher v SaSaZu obstarala zvuk, diváci zase obraz Popová, byť naživo spíše už pop-rocková zpěvačka Fletcher při své první návštěvě Prahy vyprodala klub SaSaZu. Ten nejprve od osmé večer na půl hodinky opanovala alternativně rocková dvojice Arxx z Brightonu, připomínající... čtěte zde

Vydáno: 22.04.2024 16:00 v sekci Naživo

Rozhovory: Igor Orozovič - Když zpíváte text, který je váš, nikdy ho nemůžete zazpívat špatně "Pomíjivost divadla je pro mě někdy bolestná. Oproti tomu kratičká píseň toho může obsáhnout spoustu a zůstane v nás, můžeme si ji zpívat," říká herec a muzikant Igor Orozovič. Svou čerstvě vydanou debutovou desku "Když muž... čtěte zde

Vydáno: 22.04.2024 11:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

8/10

Recenze: Na "One Deep River" je Mark Knopfler pořád stejně solidní Po nejdelší pauze mezi sólovými alby - konkrétně po šesti letech - je tu nezaměnitelný zpěvák a kytarista Mark Knopfler se svou desátou deskou "One Deep River". A jak se dalo čekat, všechno je u něj jako vždy na svém místě, nic se... čtěte zde

Vydáno: 22.04.2024 00:00 v sekci Recenze