Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Co poslouchá musicserver speciál - Radek Londin

Co poslouchá musicserver speciál - Radek Londin

Vydáno: 04.10.2008 05:00 v sekci Publicistika - Radek Londin | foto: facebook interpreta

Úžasné, skvělé, perfektní, nadpozemské! Tak vypadá situace, kdy kritik ztrácí nadhled a dává vědět, jaké nahrávky jsou pro něj referencí kvality, pozdravem z absolutna. Moje desítka prochází téměř každou z posledních několika dekád. Dívá se hlavně do zámoří... a do kosmu.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
Seriál Co poslouchá musicserver si dal na čas oddech, to ale neznamená, že byste přišli o pravidelné články s oblíbenými deskami našich redaktorů. Ti se rozhodli zapátrat v paměti, probrat sbírky a sepsat vždy svých deset nejoblíbenějších nahrávek. Nemusí se jednat o to nejlepší, co v životě slyšeli, jde hlavně o alba, která je v průběhu života nejvíce zasáhla a ovlivnila. Jaké tóny souzní s jeho duší, odkrývá Radek Londin.

Jednou, když jsem zkoušel svým setem roztančit ztuhlé návštěvníky městských slavností, proložil jsem "Karel nese asi čaj" Jiřího Korna trackem od Dizzeeho Rascala. Dohrával a na rameno mi poklepala dívka. S potutelným, ale celkem přesvědčeným úsměvem mi řekla: "No, už vím, co jsi zač!" Obrátila se a odešla. Zasmál jsem se, ale zarazilo mě, že to třeba mohla myslet vážně. "Vždyť já si jen hraju!" chtěl jsem zvolat, ale neměl jsem mikrofon.


G. Love & Special Sauce - Coast To Coast Motel
10. G. Love & Special Sauce - Coast To Coast Motel (1995)

Yaeah, is that easy! Tohle není žádný majstrštyk ani další z velkých hudebních skoků pro lidstvo, které kritici vyhlašují v pravidelných intervalech tak nějak z povinnosti... Spíše má chvilková, ale důležitá úchylka. Nebudu tedy básnit, jen si dovolím trochu osobní historie. Někdy v hloubi 90. let jsem slyšel na sampleru přiloženém k časopisu Stereo & Video pecku "Tommorrow Night" z uvedené desky (ano, první slovo v názvu je natažené úmyslně - protože tak easy se i...jou jou...zpííívááá). Nevěděl jsem - sakra, je to blues nebo hip hop a proč mě ta kontrabasová figura ne a ne omrzet? Prostě jen tři muzikanti s láskou k uličnímu blues a zpěvákem, který neví, jestli má radši Beastie Boys, Dylana nebo elektrický zvuk od řeky Mississippi. Čistý feeling a z dnešního pohledu až úsměvně dětinské velkopohodářství (hrajem basket, pijem shake a balíme kočičky - platí zejména pro eponymní debut) na dalších albech vystřídala pestřejší témata a ambicióznější zvuk a mě to paradoxně přestalo bavit. Raději jsem z jedné strany brousil více do folku a kytar, na druhé se nořil do hip hopu.


Modest Mouse - Good News For People Who Love Bad News
9. Modest Mouse - Good News For People Who Love Bad News (2004)

Parta kolem Isaaca Brocka mě naplno vrátila ze světa elektroniky a jazzu ke kytarám. Šlo sice už o předchozí náladotvorné "The Moon & Antarctica", ale až na "Good News..." propojili temnou epiku s punkovějším přístupem jejich začátků a výsledkem je rockový mnohoúhelník. Je tam vzdor i smíření, křik i pláč, tah i struktura, ale hlavně neředěné emoce. Brock je navíc setsakramentský mistr slova. Umí mrazivě rozesmát. Miluji na nich, jak nejsou alternativní pro alternativnost, ale naperou do necelých padesáti minut třináct zpěvných hitovek a vystačí si bez velkých gest a serepetiček. Snad proto v rocku dávám přednost americké zemitější scéně před poletujícími intelektuálními Anglány.


Talk Talk - Spirit Of Eden
8. Talk Talk - Spirit Of Eden (1988)

Hráli post rock dávno předtím, než tento termín vešel ve známost. Po nahrání desky se soudili s EMI. Její manažery šokovalo, co kdysi synth popová formace stvořila za komerčně nevytěžitelný experiment a litovali, že jí dali naprostou volnost ve studiu a neomezený rozpočet. Pokaždé, když se rozezvučí téměř po třech minutách harmonika v úvodní "The Rainbow", běhá mi mráz po zádech. Až do konce desky pak žasnu, jaká atmosféra se dá vytvořit, když pracujete s dynamikou od úplného ticha až po psychedelické tsunami. Ani přívlastek barokní nevyjadřuje dostatečně monumentálnost, která se na vás hrne. Je v tom ambient, jazz, změněné vnímání, poučená práce s prostorem a hlavně stovky hodin jamování ve studiu, kde byla klidně několik dní jen tma, svíčky a stroboskop. Je v tom Mark Hollis, jeho zpěv, šepot, kvílení i pláč. Je v tom kus nebe a inspirace pro desítky umělců, hlásících se k jejich odkazu - od Sarah McLachlan, přes Bark Psychosis až po Stars Of The Lid. Žádný z pokračovatelů mě ale nedostane tak blízko ráji.


Sly & The Family Stone - Stand!
7. Sly & The Family Stone - Stand! (1969)

Když se řekne hipies, nevybaví se mi romantičtí country chlapíci nosící za volánky nastrkané květiny a poblouzněně volající "mír!", ale tahle úderka, která místo snění stoupá až někam do stratosféry, aby tam vykřičela svojí frustraci a protancovala se k vyššímu stupni souznění, kde neexistují slova jako "nigga a whitey". Přestože "Stand!" nachází Slye na vrcholu freaky křepčení, party smršť je texty pevně zakotvená v nevlídné realitě tehdy stále rasově rozdělené Ameriky. Hlavní poselství nenese baskytara nezdolného inovátora Larryho Gramaha ani kvákající kytary, úžasně barevné dechy či výkřiky sborů, ale právě texty. Na povrch se dere frustrace, která ovládne následující "There's A Riot Goin' On", ale ještě nestojí v cestě zábavě. Napadá mě, že vlastně obracejí naruby smyčku Daft Punk "da funk back to the punk!"


Michael Jackson - Off The Wall
6. Michael Jackson - Off The Wall (1979)

Disco, jazz, funk = pop a stylově nejčistší album Jacksonovy kariéry, které jsem sice ve své dětské džeksnovské éře nedocenil, ale dneska ho mám za nejdokonalejší. Stačí úvodní "Don't Stop Til You Get Enough", sonické tour de force, které i kdyby se ze svých šesti minut zdvojnásobilo, bude pořád krátké. Topím se v hloubce zvuku (doporučuji zkusit ještě nezremastrovanou, tedy nezprzněnou verzi) a v ní schovaných tisíci aranžérských libůstek na minutu - i poslední perkusivní vrstva tančící v ambientním pozadí překonává většinu toho, co kdy vymyslel Timbaland. Každý clap, basový zásek, výstřel dechů či smyčcové legato zvyšuje extázi, nad níž po vteřině rozpoznatelný hlas v ukrutných výškách lká "keep on with the force, dont' stop!". Jestliže má výraz sofistikovaný zhmotnění, je jím toto album. Spojení perfekcionismu a vize jazzového velikána Quincyho Jonese, skvěle napsaných a ještě lépe zahraných písní, a tehdy espritem sršícího Jacksona vystřeluje i cukrkandlové momenty, jako třeba McCartneyovu "Girlfriend", do světa blyštivých snů.


Underworld - Second Thoughest In The Infants
5. Underworld - Second Thoughest In The Infants (1995)

Podsvěťáky jsem za svých tanečních let možná trochu přeceňoval a slyšel jsem v nich, co tam vlastně ani není. Metoda vrstvit, vrstvit, gradovat, změnit a pořád dokola je trochu průhledná. Svůj groove nikdy nedostanou za jednoduchý harmonický motiv, ale to platí téměř pro všechnu klubovou taneční hudbu. Podstatná je produkce, a ta je obzvláště na jejich výletě do polámaných beatů "Second Toughest In The Infants" nadpozemská, ehm, podzemská. Žasnu, kolik vrstev dokáží vměstnat do reproduktorů a přitom neznít přeplácaně. Jenže hymnický trance rozkračující se nad mnoha žánry je pro mě unikátní jen s nasálním zpěvem-nezpěvem chlapíka, který má chvíle extáze vepsané ve tváři. Karl Hyde je mistrem v útržkovitých textech, nonsensu a mystickém poletování nad klavírními arpeggi. Jeho texty vypovídají o velkém evropském tanečním kmeni poloviny devadesátých více než desítky sáhodlouhých esejů. Navíc "Pearl's Girl" je dle mého názoru nejlepší taneční track, který kdy vzniknul. Slyšel jsem ho tisíckrát a stejně se ty syntezátory stále zařezávají do samotných jader mých neuronů. "Crazy, crazy, crazy, crazy...," a temný proud se valí.


Charles Mingus - The Black Saint And The Sinner Lady
4. Charles Mingus - The Black Saint And The Sinner Lady (1963)

Nejproblematičtější výběr jsem měl u jazzu. Nakonec jsem zvolil nahrávku, kterou sice neposlouchám tak často, ale o to více si ji vychutnám, protože za každý moment pozornosti mě dokonale odmění. Navíc jí rozhodně nelze nasadit hanlivý přívlastek jazzových ignorantů "taková barovka". Shrnout v krátkosti svobodomyslnost této orchestrální hudby, která má sice kořeny v Ellingtonovi, ale utíká z jakékoli ohrádky, kterou jí vymyslíte, neumím a ani nechci umět. Mingus, zuřivý muž jazzu, svěřil průvodní slovo na přebalu LP svému psychoterapeutovi Edmundu Pollockovi. Dovolte mi citovat: "Když mě pan Mingus poprvé požádal, abych napsal recenzi k hudbě, kterou zkomponoval pro tuto desku, podivil jsem se a řekl mu to. Jsem kompetentní jako psycholog, ale můj zájem o muziku je pouze průměrný a bez jakéhokoli technického zázemí. Pan Mingus se zasmál a řekl, že to nevadí. Až uslyším jeho hudbu, pochopím..."


Red House Painters - Red House Painters I (Rollercoaster)
3. Red House Painters - Red House Painters I (Rollercoaster) (1993)

Slowcore. Žánr, kterému moji blízcí říkají prostě Radkovina. "Divné, tiché, depresivní a usínací, trochu kotlíků," říkají. Já jim to neberu, vlastně mají pravdu. Do uší sice nejčastěji pouštím Low, kteří minimalismem dotáhli žánr až do svých spirituálních mezí, ale zosobněním jeho nálady je pro mě introvertní tvorba Marka Kozeleka. Jeho autobiografické texty v první osobě se neschovávají za metafory, ale jdou až na dřeň bolesti a smutku... žádné exhibicionistické puberťácké depkaření. Míchá medikament, který v době deště pomůže, a když svítí slunce, nestáhne dolů, ale připomene dojemnou mnoharozměrnost života. Kozelek je básník momentů, trochu staromódní romantik, který svým křehkým hlasem občas balancuje na hranici kýče, o to více si cením jeho odvahy se k ní vydat. Kombinuje, co miluji na Neilu Youngovi, Nicku Drakeovi s elegantními ozvěnami noise rocku. Nedokážu popsat, co mě na něm tak přitahuje. Možná jemnost hudby v kombinaci s děsivě syrovou otevřeností.


Boards Of Canada - Music Has The Right To Children
2. Boards Of Canada - Music Has The Right To Children (1998)

Moje vnímání elektronické hudby sice více proměnila jména jako Aphex Twin, LFO nebo Squarepusher, ale až s Boards Of Canada jsem pochopil, kam se může vydat. Jmenovaní totiž zněli většinou buď jako soundtrack k postapokalyptickému filmu, nebo trip na palubě kosmické lodi. Stále jsem slyšel otisk mašinek, na nichž pracovali. Skotská dvojice Michael Sandison a Marcus Eoin jako by syntezátorům odhalila tajemství lásky a života, řekla jim "zpívejte" a jenom to nahrála. Kdesi jsem četl, že jsou vlastně tak dobří producenti, až výsledek zní naprosto samozřejmě, jako by kombinace ambientu a IDM beatů byla součástí planetárního DNA kódu. Není divu, že se kolem jejich freudovského popu vytvořil kult, snažící se dekódovat ukryté číselné vzkazy a harmonické vzorce. Někteří je dokonce nařknuli z podprahové manipulace s psychikou. Jejich retro-futuro zvukové krajiny doslova inženýrsky podchytávají sentiment, vracejí do dětství. Vyvolávají u mě flashback, v němž jako malý capart sedím před televizní obrazovkou, na které běží znělka Magionu. Jen škoda, že jejich zatím poslední deska začíná připomínat podkres pod čekacími hodinami na Nově.


Stevie Wonder - Innervisions
© facebook interpreta
1. Stevie Wonder - Innervisions (1973)

Nad jedinou volbou jsem neváhal ani vteřinu, tedy že Stevie Wonder, dle mého názoru největší génius popmusic, bude na jedničce. Dilema přišlo s tím, jakou desku z jeho neuvěřitelného, deset let trvajícího tvůrčího vrcholu vybrat. Nakonec před veledílem "Songs In The Key Of Life" vyhrálo nejlepších 45 minut, které dokážu strávit ve společnosti popu. Své mikro groovy a naprosto novátorské užití syntezátorů (předtím se v takové míře objevily jen v experimentálních vodách) sice uvedl ve spolupráci se zvukovými manipulátory TOTO už o několik let dříve, ale tady nejlépe vyvážil koncentrované výpovědi jako "Living For The City" a "Higher Ground" baladami "Golden Lady" nebo "All In Love Is Fair". Deska tvoří dokonale uvědomělý celek a uhání tisíc světelných let před většinou umělců, kteří se kdy pokusili o politický či sociální komentář. Sálá z ní víra v lidskou emancipaci, Wonder přitom postrádá jakoukoli pózu. Nestylizuje se do nasrance, revolucionáře ani spasitele. Ačkoli se mnohé texty vázaly k aktuálním událostem, mají univerzální přesah, stejně jako hudba, která dnes zní stejně svěže jako v době svého vzniku. Stevie Wonder pro mě představuje maximální pocit svobody, jaký jen můžu cítit uvnitř písně. Rozbíjí veškeré vzorce a nastoluje v každém tónu dokonalou symetrii. "Innervisions" zní jednoduše, přesto je vedle něho takřka veškerá současná popová produkce až trapně povrchní a banální.

Co se do desítky nevešlo

Massive Attack - Blue Lines, Jazzrocková dílna I. a II., David Bowie - Heroes, R.E.M. - Automatic For The People, Miles Davis - In A Silent Way, Keith Jarret - Belonging, Steve Roach - Trance Spirits, John Coltrane - Love Supreme, Autechre - Tri Repetae, A Tribe Called Quest - The Low End Theory, Common - Like Water For Chocolate, Dizzee Rascal - Boy In Da Corner, Beck - Mellow Gold, The Streets - Original Pirate Material, Sun Ra - Lanquidity, Terry Callier - Collected, Stars Of The Lid - The Tired Sounds Of Stars Of The Lid, Bjork - Debut, Bill Withers - Lovely Day The Very Best Of Bill Withers, Al Green - Let's Stay Together, Sigur Rós - Agaetis Byrjun, American Music Club - Everclear, Low - I Could Live In Hope, Happy Mondays - Pills 'N' Thrills And Bellyaches, Pražský výběr - Výběr, J.A.R. - Homo Fonkianz, Vangelis - Blade Runner OST, The Beatles - Abbey Road, Tosca - Suzuki, Nick Drake - Pink Moon, Richard H. Kirk - The Number Of Magic, The Chemical Brothers - Dig Your Own Hole a mnoho jsem musel vynechat.


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • Bezva vkus! (tschrky, 04.10.2008 07:10) Reagovat

    Skvělý výběr! Tleskám ;-)

  • stevie (c, 04.10.2008 09:30) Reagovat

    link Stevie Wonder vede na web BOC...

  • dedek (Richard, 05.10.2008 19:45) Reagovat

    no pekny radku, ty intosi, ale na muj vkus az trosku moc oldskool. nejvic kvituju minguse, boards of canada a talk talk

  • Innervisions (mituz, 05.10.2008 20:09) Reagovat

    ... patri aj medzi moje oblubene albumy, to ma mile prekvapilo.... a Stand je tiez dobra sleha, fakt dobry vkus :)

  • výběr je cajk (f, 06.10.2008 06:41) Reagovat

    tak Radku, za Talk Talk a Red House Painters máš velkou jedničku s hvězdičkou, ten zbytek nic moc:-((

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Makrorecenze "Power Up" AC/DC
Makrorecenze: Makrorecenze "Power Up" AC/DC Když AC/DC ohlásili, že přece jen vydají ještě jednu řadovou desku, oko nejednoho rockera určitě nezůstalo suché. Všechny máničky si "Power Up" určitě užívají, ale jak pravděpodobně poslední album legendárních australských... čtěte zde
Vydáno: 28.11.2020 08:30 v sekci Recenze | Makrorecenze
3
Korupce, bílí muži a málo vagín aneb Kdo smí dostat Grammy
Na okraj: Korupce, bílí muži a málo vagín aneb Kdo smí dostat Grammy Zatímco dřív se hudebníci do užšího nominačního výběru Grammy nedostávali jednoduše proto, že podle hodnoticí akademie někdo vytvořil lepší dílo než oni, dnes za to může rasa, pohlaví nebo korupce. Také vyhlášení nominací... čtěte zde
Vydáno: 27.11.2020 12:15 v sekci Publicistika | Na okraj
36
Pohled do českých hitparád - 47. týden 2020
Mirai ovládli rádia s "I přes to všechno", Jaromír Nohavica má nejprodávanější album Domácím žebříčkům tentokrát kralují umělci z Moravskoslezského kraje. Nejhranější písní v rádiích se stala "I přes to všechno" od frýdecko-místecké party Mirai. Albové pořadí opanoval symbol Ostravy Jaromír Nohavica s... čtěte zde
Vydáno: 26.11.2020 21:01 v sekci Novinky | České hitparády
1
Aneta Langerová - Dvě slunce 7/10
Recenze: "Dvě slunce" Anety Langerové zahřejí hlavně trpělivého posluchače Autorsky plodná spolupráce s Jakubem Zitkem na albu "Na Radosti" z roku 2014 se dočkala svého pokračování. Novinka "Dvě slunce" jasně stvrzuje, že hlas Anety Langerové patří v českém popu k těm nejosobitějším. Cestu k novým... čtěte zde
Vydáno: 26.11.2020 08:00 v sekci Recenze
22
Nové desky 46/2020 - od Gartha Brookse přes Jamieho Culluma po Nicka Cavea
Nové desky 46/2020 - od Gartha Brookse přes Jamieho Culluma po Nicka Cavea Další hudební novinkový nášup je zde a s ním i největší countryová star Garth Brooks, Mariza, duo Larkin Poe, Josh Groban, Pavel Callta, John Fogerty, metalová superskupina Killer Be Killed, debutující Mali-Koa, tvrďáci Dark... čtěte zde
Vydáno: 25.11.2020 08:00 v sekci Novinky | Nové desky
3
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Audio: Stevie Wonder se vrací. V angažovaném songu "Can't Put It In The Hands of Fate" mu hostují Rapsody nebo Busta Rhymes (19.10.2020 12:23)
- Audio: Charlie Puth útočí singlem "Girlfriend" na dívčí srdce (28.06.2020 10:10)
- Nové desky 2/2020 - od Eminema přes Sons Of Apollo po Halsey (22.01.2020 06:28)
- Johnny Depp produkuje muzikál o Michaelu Jacksonovi z pohledu jeho flitrové rukavice (03.12.2019 17:42)
- Publicistika: 5 (+ 2) koncertních filmů na Netflixu s českými titulky (27.11.2019 14:00)
- Michael Jackson se posmrtně dočká filmu i broadwayského muzikálu (25.11.2019 18:41)
- Metronome Prague přiveze příští rok Underworld (20.11.2019 10:24)
- Michael Jackson je opět nejvíce vydělávající mrtvou celebritou (04.11.2019 18:51)
- Makrorecenze: Makrorecenze filmu "Leaving Neverland" Dana Reeda (19.03.2019 08:00)
- Michael Jackson kvůli dokumentu "Leaving Neverland" přestává znít z rádií. "Klid," vyzývá jeho dcera Paris (12.03.2019 16:44)

ALBUM TÝDNE 47/2020

Nick Cave
Idiot Prayer (Nick Cave Alone at Alexandra Palace)

Nicka Cavea mám rád jako muzikanta plného energie. Líbí se mi jeho živelnost, jsem uchvácen koncerty s The Bad Seeds a nejvíc si užívám "Tupelo", "From Her To Eternity" nebo "The Mercy Seat". "Idiot Prayer" je toho pravým opakem. Intimita, klavír, klid. Sedět a poslouchat. A stejně je to ku*evsky dobrý!

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Po 30.11.
Ben Caplan (CAN) (Futurum Music Bar, Praha)
Čt 03.12.
Tempers (USA) (Café V lese, Praha)
Út 08.12.
Warmduscher (UK) (Café V lese, Praha)
Ne 31.01.
Holy Fuck (CAN) (Futurum Music Bar, Praha)
Čt 11.02.
The Dead Daisies (AUS) (Lucerna Music Bar, Praha)
Ne 14.02.
The Score (USA) (Roxy, Praha)
Ne 14.02.
Zola Blood (UK) (Rock Café, Praha)
Út 16.02.
Asaf Avidan (IL) (Palác Akropolis, Praha)
Ne 21.02.
Men I Trust (CAN) (Rock Café, Praha)
Út 23.02.
Harry Styles (UK) (O2 Arena, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Bruno Mars AC/DC Mirai Lady Gaga Miley Cyrus Kryštof Metallica Dua Lipa Sia Aneta Langerová Ava Max Škwor Adam Lambert Deftones Beyoncé Lana Del Rey Kylie Minogue The Weeknd Billie Eilish Madonna
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2020 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver