"Mourinka a Lojzík" se vůbec nemuseli narodit. Nápad na to, napsat knihu pohádek a následně je vydat na cédéčku, totiž nepřišel z hlavy autorky, vypravěčky, zpěvačky a skladatelky Radůzy, písničkářka byla oslovena knižním nakladatelstvím Brio. Dalo by se klidně očekávat, že výsledkem bude jen dílo na zakázku, vznikající bez potřebného tvůrčího kvasu, ale opak je pravdou. Z celé desky máte pocit, jako by Radůza byla těchto pohádek plna. Znějí přirozeně, nenásilně a opravdově.

Radůza přesně ví, co dělá pohádku pohádkou a podle toho postupuje. Díky folklornímu aranžmá písniček - Cimbálové muzice Stanislava Gabriela a Domažlické dudácké muzice, i díky vlastnímu přehrávanému mluvenému projevu hned od počátku navozuje pocit lidové vypravěčky. Chytré horákyně a zároveň důvěrně známé kamarádky, která všude byla a zároveň nás zná možná lépe než my sami. Atmosféra, na níž si vzpomínáte z těch nejklasičtějších z klasických lidových pohádek, je tu i díky tomu přítomna od prvního okamžiku.

Pro její navození používá vhodného slovníku a velké obrazotvornosti, zapojuje posluchače do děje. Často vysvětluje, ujišťuje se, že všichni víme, o čem hovoří. Polemizuje, srovnává s dětským světem a s tím, jak to chodí mimo pohádku v běžném životě, klade a zodpovídá otázky a tím výborně udržuje pozornost malých neposedů. Dobrým fíglem je také příprava na následující pohádky, probouzení dětské zvědavosti (... ale o tom vám teď povídat nebudu) a vzájemné propojení jednotlivých příběhů.

A tak máte pocit, jako by Radůza mluvila ústy lidového vypravěče. Jen s tím rozdílem, že pohádky jsou dnešní a moderní, přesto se odehrávají ve světě pastelových barev a naivních zjednodušujících obrazů. Takže v nich nechybí takové věci jako karburátor, potkáte prince Vilemína, co chodí do skauta, kde v něm od mládí pěstují smysl pro kolektiv, kamarádství, čestnost a udatnost a drak je jen komunikativní dobrák, který přišel o zuby v důsledku špatných hygienických návyků, a tak nechce a ani nemůže sežrat princeznu, jak by se mohlo zdát na první pohled. Jde mu jen o to se s někým potkat, pobavit, popovídat a udělat si prima piknik, nebýt osamělý.

Ale aby to díky zjednodušení nevyznělo špatně - nejde o nějaké splácané výmysly bez hlavy a paty. Vše do sebe zapadá, poutavě strhuje dětskou pozornost a díky krátkým střídavým úsekům mluveného slova a hudby i pěkně odsejpá a nenudí. A tak se děti baví, nacházejí kamarádské postavy, s nimiž se mohou ztotožnit a rodiče s chutí poslouchají jak důmyslně a nenásilně Radůza své posluchače vychovává, vše vysvětluje očima dítěte a úplně přirozeně a ve svém důsledku je tak připravuje na další život. Díky své roli matky (a to je tu myslím velmi důležité) je pohádkářkou citlivou, upřímnou, plnou něhy a porozumění malé dětské duše.

A i když se písničky z desky asi do běžného repertoáru zpěvačky nedostanou - přece jen je tu kontext jednotlivých příběhů poměrně důležitý - máme tu jednu z nejzajímavějších pohádkových desek pro děti. Album, co pohladí jak Kocourek Modroočko, s atmosférou Ladových Hrusic zabývající se dnešním světem viděným skrz lidově-pohádkové brýle. A je jedno, že už ji sám asi mockrát neuslyším. V přehrávači mých dětí asi bude rotovat velmi často.