První sólový počin zpěvačky Blanky Šrůmové můžeme chápat jako snahu překročit stín, který na ni již více jak deset let vrhá domovská Tichá dohoda. Snahu pochopitelnou nejen vzhledem k době zpěvaččina působení na scéně, ale prostě také proto, že se to od interpreta jejího formátu v určité chvíli očekává.

Blančiny sólové úmysly do jisté míry předpověděla již tři roky stará deska "Blanka and the shroomparty", což však byla v podstatě stále Tichá dohoda s kytaristou a leaderem Danem Šustrem, byť do tanečnějšího hávu převlečená. "Válcovna vkusu s.r.o. " (1998) jako další metamorfóza obou protagonistů pak odstředivé tendence znovu připomněla. Oba zmíněné projekty lze brát také jako vyústění tvůrčí krize a stylového přešlapování (zainteresovaní se mnou samozřejmě nemusí souhlasit), jež provází Tichou dohodu zhruba od poloviny devadesátých let. Kapela se tehdy rozhodla přehodit výhybku a od příjemného kytarového popu se vydala nejdříve směrem k hlučnějším zvukovým experimentům a posléze k hledání inspirace na taneční scéně. Nicméně následující léta nedala nově nabraným kursům příliš za pravdu. Stále sice ještě platí za stálici, ale okolí a fanouškovská obec spíše vzpomínají na časy underpopu a Marionet. Sólové album poloviny z dvojjediné Tiché dohody se proto může stát pozitivní reakcí na tuto nostalgii, ale nepředbíhejme.

"Neviditelná" rozhodně nepatří do kategorie sólových debutů, které jsou radikálním popřením interpretovy dosavadní tvorby. Žádné obrazoborectví se nekoná. Konzervativně kytarovým soundem, který je pro celou desku typický, se Šrůmová vrací na dvorek, který kdysi s Tichou dohodou opustila. Nicméně dvakrát do téže řeky nevstoupíš a jestliže dlouholetý kytarový souputník Dan Šustr zůstal tentokrát přede dveřmi studia, platí to dvojnásob. Ne snad, že by mladí muzikanti (nastupující generace studiových a doprovodných hráčů: J. Janouch, T. Brožek, A. Zenkl a již také sólový Honza Horáček alias Space Junkie), kterými se Blanka obklopila, neuměli hrát. Naopak, prokázali službu, která se od nich čekala, tzn. především ochotu upozadit se ve prospěch toho, kdo nese svou kůži na trh. Přesto zde něco schází. Nejspíše asi ruka ostříleného producenta. Tím byla v tomto případě sama Blanka spolu s byvším spoluhráčem z Tiché dohody baskytaristou Alešem Zenklem. Jenomže právě osoba producentsky zkušenější by dokázala zabránit tomu, aby nejeden hitový nápad z desky neutonul v šedi vzájemně zaměnitelných aranží, jak se to bohužel na "Neviditelné" zhusta děje. Je to velká škoda, uvědomíme-li si potenciál, jaký v sobě Blanka Šrůmová má a který na deskách Tiché dohody mnohokrát prokázala.

Nabízí se otázka, proč vlastně celá deska vznikla? Měla to být rekonvalescence po stylových přemetech a kotoulech, kterými Tichá dohoda v posledních letech prošla? Tedy návrat k již osvědčeným postupům? Nebo zde byl pocit vlastního nedocenění, tedy snaha státi se ne-neviditelnou?! Pravda bude jako obvykle kdesi uprostřed. Ve svých vrcholech ("Už tě dlouho znám", "Neviditelná" - dva z celkem tří příspěvků D. Šustra na albu) je deska skutečně poměrně zdařilým opakováním toho, co jsme mohli slyšet např. na "Underpopu" blahé paměti. Bohužel však beze špetky nového, ozvláštňujícího, zkrátka něčeho, co by případné zviditelnění ospravedlnilo a dalo mu smysl. Sólová kariéra Blanky Šrůmové tak bude pravděpodobně založena "pouze" na snažení vydavatelské firmy desku maximálně rozrotovat v rádiích. To by ostatně neměl být příliš velký problém. "Neviditelná" představuje z tohoto hlediska docela vhodný produkt. Učesané dílko, s několika potenciálně hitovými refrény a nerušivým soundem, který nebude zdejším rádiím způsobovat problémy typu: "...nám se to opravdu velmi líbí, ale naši posluchači nejsou na takovou hudbu zvyklí". Připočteme-li navíc jasně viditelnou snahu "omladit" interpretku a přiblížit ji teenagerovskému publiku (viz. obal CD) můžeme se skutečně vbrzku nadít nové tváře v playbackových TV šou.

Přílišná popovost (nebo spíše prvoplánovost) tohoto CD však není jeho největším problémem. Vždyť i Tichá dohoda neměla ve svých "starých zlatých časech" s rádii problém a těšila se jejich relativní přízni. Hlavní úskalí tohoto sólového debutu tkví pravděpodobně v tom, že je sólový. Zní to banálně, ale vypadá to, že se tandem Šustr-Šrůmová zařadí po bok jiných tvůrčích dvojic (Lennon-Cartney, Morrissey-Marr, Bono-The Edge) jejichž sólový potenciál také nikdy nedosáhl úrovně partnerské spolupráce. V případě "Neviditelné" vystupuje tento fakt napovrch o to ostřeji, že Šrůmová skutečně nepřichází (vzhledem k Tiché dohodě) s ničím radikálně novým. Zmíněné Šustrovy příspěvky jsou pak pro A. Zenkla (spoluautor většiny skladeb) jednoduše příliš velkou konkurencí. Čestné výjimky v tomto směru tvoří pouze příjemné funky "Sexuál" a povedeně taneční "Volnej pád". Tyto skladby, spolu s oběma "šustrovkami", tvoří lepší třetinu z celkem dvanáctipoložkové kolekce. Zbytek bohužel působí jako by kapela prostě "něco" nahrála a Šrůmová do toho "zhruba něco podobnýho" nazpívala. Vyloženým přestřelením se zdá zařazení coververze soulového hitu Dusty Springfield "Son Of Preacher Man" (zde "Jemná růže" ). Černošský feeling je urovnán do podivné folkové polohy, ze které se původní předloha zcela vytratila, aniž by byla nahrazena něčím novým. Opět se vkrádá otázka, proč byla tato píseň, potažmo celá deska, vlastně nahrána?!

Zmiňovat se na tomto místě o textech, by působilo jako totální poprava dámy (nehodná muže), kterou mám rád a která se svým suverénním a nezaměnitelným pěveckým projevem stále řadí k české špičce. Je však jen na ní, jak se svým umem na sólové dráze naloží. Nechá-li se vtáhnout do šedi rozhlasového a televizního průměru, nebo dokáže-li svůj talent zúročit minimálně tím způsobem, jakým se to dařilo Tiché dohodě. "Neviditelná" vysoko nastavenou laťku bohužel nepřekonává.

Album: Blanka Šrůmová - Neviditelná
Hodnocení: 5/10
Celkový čas: 48:51
Skladby: Neviditelná, 2000 sluncí, Sexuál, Bytosti, Už tě dlouho znám, Zrcátka, Blázen král, Malá Jane, Čínská masáž, Volnej pád, Jemná růže, Akvárium