Píše se rok 2008 a kompletní zakládající sestava Ramones hraje rock'n'roll v nebi (nebo pekle). Možná trochu pobaveně se při tom kouká, co se děje s jejich odkazem tady dole; a že jsou to věci občas dost překvapující. Tak třeba: Leoš Mareš uvádí "Eso" v růžovém triku Ramones, které se prodává v obchodech Kenvelo, z lásky ke skupině se v televizi vyznává i Petr Muk, nemluvě o amerických hvězdách typu Avril Lavigne nebo Good Charlotte.

Na začátku toho všeho stálo vrcholné instrumentální neumětelství spojené s obrovskou energií a historii začalo psát v roce 1974 v New Yorku, kde se krátce po startu stal domovskou scénou kapely legendární, dnes již nefungující klub CBGB. Ačkoli to tak z počátku nevypadalo, když vyšlo 23. dubna 1976 debutové album, něco se změnilo - nakonec z toho bylo dvacet let na scéně, přes dva tisíce koncertů a nesmazatelná stopa v dějinách hudby. Bohužel stejně jako CBGB i Ramones jsou dnes minulostí. Vzhledem k tomu, že 15. září to je čtyři roky od chvíle, co odešel Johnny Ramone, neuškodí si připomenout, jaká alba vlastně Ramones natočili.

---

Ramones (1976)
Debutová deska přináší několik zásadních okamžiků, ale nejdůležitější je hned první song "Blitzkrieg Bop", který se stal bezkonkurenčně největším hitem kapely. Dalšími výraznými kusy jsou energické "Beat On The Brat", "53rd And 3rd" nebo pomalá "I Wanna Be Your Boyfriend". Ale jinak? Výrazně garážový zvuk, primitivní bicí, jednoduché riffy a obrovská energie, která z nahrávky vytéká. Díky desce se kapele otevřely i zámořské oblasti, takže v létě 1976 jela turné po Velké Británii. V prvních řadách tehdy na koncertech stáli budoucí členové Sex Pistols a The Clash.

Hodnocení: 8/10

---

Leave Home (1977)
Rozjetá lokomotiva se nedala zastavit, a tak na začátku roku 1977 vyšla druhá, o poznání propracovanější deska "Leave Home". Ramones dokázali, že jejich úspěch s debutem nebyla náhoda. Silný otvírák v podobě komba "Glad To See You Go" a "Gimme Gimme Shock Treatment" dává jasný směr celému albu, které se žene kupředu a ani na chvilku nepoleví. Nechybí nezbytný lovesong "Oh Oh I Love Her So", kultovní hitovka "Sheena Is A Punkrocker" (ještě o ní bude řeč) a chytlavá "California Sun". Celkově jedno z nejsilnějších alb Ramones.

Hodnocení: 8/10

---

Rocket To Russia (1977)
Nebudu nic zastírat, tato deska je pro mě v historii kapely nejlepší a zdaleka s tímto názorem nejsem sám. Třetí nahrávka nijak nevybočuje z cesty nastolené na prvních dvou albech, přesto je převyšuje. Není to opět nic jiného než poctivý tříakordový nářez, ostatně změnu nikdo neočekával. Na "Rocket To Russia" jsou nesmrtelné klenoty jako "Rockaway Beach" nebo "Surfin' Bird". Co zde ovšem překvapuje, je "Sheena Is A Punkrocker" (ano, ta samá "Sheena" jako na "Leave Home"). Vysvětlení je prosté: na trojce byla "Sheena" jako první, zatímco na "Leave Home" měl původně být song "Carbona Not Glue", který však zakázala "cenzura", takže na pozdějších vydáních je "Sheena".

Hodnocení: 9/10

---

Road To Ruin (1978)
Jak už to ve světě rock'n'rollu chodí, další deska byla do zklamání. "Road To Ruin" nijak nevybočovala ze zajetých kolejí, ale na své starší kolegy prostě nestačila.Za bicí soupravou již neseděl Tommy (jinak také manažer a producent kapely), ale Marky, což byla sice změna k lepšímu, ale fanoušky to moc netrápilo, protože jim vadily popové experimenty a použití akustických kytar. Jediným výrazným hitem bylo "I Wanna Be Sedated", "Needles & Pins" bude zase většině lidí v Česku známá spíše v české verzi "Mýdlový princ" v podání Václava Neckáře.

Hodnocení: 6/10

End Of The Century (1980)
Poslední deska první fáze tvory Ramones a oproti předchozí "Road To Ruin" jednoznačný krok vpřed. Na albu nechybí hitovky jako "Do You Remember Rock 'n' Roll Radio?" nebo "Rock 'n' Roll High School". Hostující dechová sekce, flažolety v "Danny Says" a mnoho dalších nezvyklostí řadí tuto desku poměrně vysoko, aby taky ne, když místo Tommyho produkoval desku legendární Phil Spector. Jeho vliv byl velice markantní a kapele jednoznačně prospěl, což z "End Of The Century" dělá jeden z nejzajímavějších momentů diskografie Ramones.

Hodnocení: 8/10

---

Pleasant Dreams (1981)
Stopa Phila Spectora v diskografii Ramones skončila jednou deskou (traduje se, že ho vyhodil kytarista Johnnym, protože mu vytýkal herní nedostatky), ale jeho stín se nesl dál a celá osmdesátá léta byla ve znamení hudebních experimentů. U "Pleasant Dreams" tomu nebylo jinak. Výrazně tvrdší zvuk, podstatně lepší práce s vokály a celkově širší stylový záběr, to byla nová cesta Ramones, která vypadala velice slibně. Temně znějící "We Want The Airwaves", popová "She's A Sensation" nebo tradiční vypalovačka "The KKK Took My Baby Away" byly příslibem do budoucna.

Hodnocení: 7/10

---

Subterranean Jungle (1983)
Pokud bych měl vybrat nejslabší desku Ramones, bez váhání bych vybral "Subterranean Jungle", kde se experimenty minuly účinkem a výsledkem je nemastná neslaná deska s podivným disco zvukem. Nejednalo se o vyložený propadák, ale o úspěch také ne. Skladatelsky zde kapela ztratila dech a v kompilátu průměrných písní chybělo něco, co by zaujalo. Žádný hit se nekonal, v koncertním setu Ramones si vydobilo trvalejší místo jedině "Psycho Therapy".

Hodnocení: 5/10

Too Tough To Die (1984)
Název alba je jasným signálem toho, že Ramones mají nezdolnou vůli žít. Dokázal to i kytarista Johnny, když bojoval o život po tom, co byl pobodán. Dlouhé uzdravování znamenalo pauzu, kterou někteří členové využili k přípravě desky a jiní (Marky) k léčbě z alkoholismu, pročež nakonec nastoupil nový bubeník Richie. Disco zvuk sice zůstal, ale skladatelsky se jedná o výborný počin našlapaný hitovkami jako "Durango 95", "Howling At The Moon" nebo "Daytime Dilemma". I v éře nastupujícího metalu Ramones ukázali, že dokáží držet krok a nepatří do starého železa.

Hodnocení: 8/10

---

Animal Boy (1986)
Další deska se objevila za dva roky a čekání se vyplatilo. Kvalit "Too Tough To Die" sice nedosahuje, ale nejedná se o žádný propad dolů. Hned první "Somebody Put Something In My Drink" se stala velkým hitem. Neméně slavnou je "My Brain Is Hanging Upside Down (Bonzo Goes To Bitburg)", jež se nelíbila americkým byrokratům (schválně si najděte, kdo byl Bonzo a co je Bitburg). Výrazněji se zde projevily pokusy o hardcore ("Eat That Rat") a samozřejmě nechybí sladká "She Belongs To Me".

Hodnocení: 7/10

---

Halfway to Sanity (1987)
Další z experimentálních desek, která se pokouší zachytit v udržitelné podobě punk, pop a metal. Výsledek není hudebně špatný, ale dost ho sráží čistý disco zvuk, který se k rock 'n' rollu opravdu nehodí. Dosud šlo o snesitelnou podobu, ale tady zvuková čistota došla do extrému, což je nejspíš vina producentů, ale stín padá na kapelu. Vyložený hit se nekoná, ale za zmínku rozhodně stojí hostující Debbie Harry (Blondie) v "Go Lil' Camaro Go".

Hodnocení: 6/10

---

Brain Drain (1989)
Hodně výrazná deska v diskografii Ramones. Znamenala nový impuls po bloku ne zcela skvělých alb z osmdesátých let. Za bicí se po léčení z alkoholové závislosti vrátil Marky Ramone, zároveň se rozloučil autor většiny hitů Dee Dee, který se rozhodl pro dráhu rappera (pod pseudonymem Dee Dee King mu vyšlo album "Standing In The Spotlight"). Největším hitem alba byla "Pet Sematary", které posloužila i v soundtracku k filmu podle stejnojmenné knihy Stephena Kinga. Velkým hitem se staly i vánoční "Merry Christmass" a "I Believe In Miracles". S odstupem času lze "Brain Drain" označit za nejlepší dílo Ramones v osmdesátých letech.

Hodnocení: 8/10

---

Mondo Bizzaro (1992)
Klenot v diskografii Ramones. Nastavenou laťku po "Brain Drain" dokázala nová sestava posílená o basáka C. Jaye s klidem překonat a ještě si nechala rezervu. Bývalý člen Dee Dee zůstal i po svém odchodu autorsky činný, takže si můžeme vychutnat bezchybnou hitovku "Poison Heart", která je podpořená úžasně atmosférickým videoklipem. Velkým přínosem se ukázal i výrazně tvrdý vokál nového basáka, který se chopil hlavního zpěvu ve skladbách "Main Man" a "Strength To Endure". Poklonu The Doors složili Ramones coververzí "Take It As It Comes", kde Joeyho zpěv zní jak vystřižený z horroru. Skvělá deska, která rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co kdy kapela nahrála. Atmosférická, instrumentálně skvěle zvládnutá, hodně hostů. Co víc si přát?

Hodnocení: 9/10

---

Acid Eaters (1993)
Je tohle vůbec řadová deska? Asi ano, ale není to album obyčejné, je totiž plné toho, co měli Ramones rádi - poctivý rock'n'roll se na nás valí ze všech stran. Jediný problém je v tom, že autory nejsou Ramones, ale jejich vzory, takže zde najdeme coververze například od The Who, Rolling Stones nebo Boba Dylana. Pokud budeme "Acid Eaters" brát jako řadovou desku, tak se jedná o krok zpátky v porovnání s předchozím "Mondo Bizzaro", ale pokud nahrávku vezmete jen jako radost a jako poctu vzorům, není co namítnout.

Bez hodnocení

---

Adios Amigos (1995)
Jak název napovídá, tak tohle měla být, byla a bude navždy poslední řadová deska Ramones. Hned úvodní "I Don't Wanna Grow Up" jasně říká, že to bude rozloučení důstojné. Nechybělo nic, co by mohl fanoušek čekat od desky legendy. Pořád to jsou Ramones, i když starší, hudebně vyzrálejší, ale přesto pořád unikátní a svým způsobem nenapodobitelní. Nezbytný love song "I Love You", nádherná melancholická "She Talks To Rainbows", na závěr filmový bonus "Spiderman" a ticho... Už nikdy žádná další novinka, legenda se loučí. Velmi důstojné!

Hodnocení: 8/10