Současná nastupující mladá krev to má složitější, než tomu bylo dřív. Své o tom ví i Daniel Powter, který se snažil možná až příliš dlouho najít adekvátního nástupce pro své bezejmenné album. Navázat na úspěch hitu "Bad Day" mu dokonale svázal ruce, pro radu si proto zaskočil za ostřílenou Lindou Perry. Zda to byla dobrá volna, je ale otázka.

"Under The Radar" trpí stejným neduhem jako "All The Lost Souls" Jamese Blunta. Obě alba jsou vyrovnaná, plná dobrých písniček, ale chybí jim výraznější song, který by to vše pořádně rozpálil. Objevitelka Blunta, madam Perry už bohužel také nepředstavuje zcela to, čím se zapsala, tedy svou spoluprací s Pink, Gwen Stefani nebo Christinou Aguilerou. Emocionální radar Daniela Powtera je hazard na pozadí mýdlových oper, jejichž atmosféra vyskakuje ze všech stran a ve kterých jsou slova jako realita zakázaným pojmem.

Už to ani není ten vkusný piano pop. Větší nástrojová různorodost plná cukrkandlových smyčců Powtera dovedla mimo jiné ke countryovým strukturám ve "Fly Away", což je zábavná věc, charakteristická lehkovážnou hravostí. Jenže převážnou část "Under The Radar" znějí táhlé, naléhavé ždímače atmosfér, jež ke vší smůle sklouzávají k okoukaným vzorcům na lásku. Nejlepšími kousky jsou "Best Of Me", singl "Next Plane Home", "Negative Fashion" nebo "Beauty Queen", protipólem pak je uhlazený výraz Danielova hlasu, který má mnohem větší rozsah, než je tentokrát slyšet; jako by se bál ukázat víc.

Vypadá to, "Under The Radar" vznikalo příliš dlouho a několikeré přepracování z něj vytvořilo cosi snadno odhalitelného, cosi bez většího překvapení. Daniel Powter vsadil na jistotu a Linda Perry po jeho boku jej v tom zbytečně podporovala - album sice nikoho neurazí, ale snadno zapadne do zapomnění.