Před třemi lety začala kapela svoji kariéru transformací z nevýrazného Jablka sváru a raketovým startem, který následovala první deska nazvaná "FunguY!". Bylo z ní patrné, že se kapela snaží vybočit z tendenční řady úderného agropunku prezentovaného např. N.V.Ú. nebo tancovačkového punku, jak ho servíruje Totální nasazení. Debut to byl více než slušný a zbývalo jen čekat, jak se podaří další deska. Trvalo to přesně dva roky a je tady placka s názvem "Není co řeshit".

A jak tedy chutná ZakázanÝ ovoce v roce 2008? Od minulé desky nám hudebně dozrálo, a tak se můžeme těšit ze skvělého zvuku, který je podpořen profesionálním aranžmá, jaké v našich punkových vodách nemá konkurenci. Do toho nadprůměrné instrumentální výkony a výrazný nezaměnitelný hlas zpěváka, to jsou základní kameny nové desky. Nedočkáme se tu žádného výrazného poselství, ani nezmoudříme, ale o to tady vážně nejde. Jde především o zábavu. A na první poslech je jasné, že se kapela hudbou baví a já se při poslechu bavil také. Songy jako "Prostatick", "Leo" nebo "Salát" vyvolají úsměv a dají vzpomenout na slavnější kolegy z Horkýže slíže. Ve "Šťávách" připomínají dokonce jednu zahraniční star, schválně jestli poznáte koho...

Ale samozřejmě nejde jen o kolekci nějakého happy metalu, takže všechno zas tak veselé nebude a při "Holčičce" nebo "Finé la resumé" vám úsměv na tváři asi ztuhne. V tom tkví síla ZakázanÝho ovoce, není to monolit veselých melodií ani nekonečné deprese. Je to kompilát písní o životě, které nenudí. Dvojice kytaristů je na poměry našeho punku až výrazně invenční a nebojí se experimentů. To občas znamená nepřenosnost některých songů na koncertech, což je případ třeba mexické vypalovačky "Leo", což zamrzí dvojnásob, protože jde o jednu z nejlepších věcí na desce. Naopak velkou koncertní sílu bude mít "Konopí pana Křikaly" nebo "Irská", kde se chlapci vyznávají ze svých zálib.

Na desku se dostaly i dva výrazně slabší kousky, které s sebou ale přinášejí i dobré momenty. "Šaty" mají zajímavé poselství o dnešní punkové mládeži, která si stěžuje na předsudky společnosti, ale sama je předsudků plná. Bohužel se to celé utápí v poměrně nudném zpracování, které má tendenci uspávat. Druhým nezdárníkem je "Tam". Zde si úlohu hlavního zpěváka vyzkoušel kytarista Štěpán a jeho zpěv á la Robert Kodym je zajímavou změnou, ale co je to platné, když song hudebně patří spíše na desku Kabátu.

I přesto lze desku považovat za výbornou vstupenku mezi českou punkovou elitu a pokud kapela nepoleví, budou se jí zkostnatělí punkoví dinosauři za pár let jen zlostně dívat na záda. Jestli máte rádi kvalitní hudbu a od punku nečekáte sociální revoluci, pak není co řeshit.