Sem tam byla v Kácově k vidění cedulka "Prosíme pořadatele, pokropit!". To se rozpálení návštěvníci dožadovali vody, tropická vedra totiž lehce znepříjemnila pobyt asi patnácti tisícům fanoušků, kteří přijeli na Sázavafest. Nedostatek míst k ochlazení a omytí potu ale nakonec stejně vždycky vynahradila stará dobrá Sázava. Kromě horka se však celá akce obešla bez větších problémů.

Přes hory a přes doly cesta má
Nejvýraznější a dá se říct jedinou zásadní nepříjemností (tedy krom teplot) bylo, že návštěvníci proudili v průběhu čtyřdenního festivalu do areálu přes hory, přes doly a nakonec ještě přes koleje jediným vchodem, který ústil až na konci únavně dlouhé nudle stanového městečka. Už loni jsem tak trochu čekala na šokující zprávu, že nějakého opilce přejel vlak, což se naštěstí sice nestalo, ale překvapení by to nebylo. Letos nebylo ani na výběr a cesta pro obyčejné smrtelníky vedla jen přes trať...

Nesmyslné opatření s jediným vstupem ale především znamenalo náročnou štreku ve vysilujícím třicetistupňovém pařáku. Také není divu, že se opět tolik kradlo - přes městečko musel projít každý. Tábořiště návštěvníků se rozkládalo na přilehlých polích a loukách, pořadatelé se poučili loňskou improvizací na téma kam uložit překvapivě velké množství lidí a nabídli dostačující množství placu. Se svatostánky základní hygieny to ale lepší nebylo.

Neb se loňské dva vchody smrskly na jeden, výrazně ubylo vesnických stánků s občerstvením, které loni lemovaly - se svými krapet lidovějšími cenami - příchodovou cestu. Obchůdky uvnitř areálu ale skýtaly celkem uspokojující nabídku jídla a konec konců i pití. Servírovaly se tradiční klobásky, smažené nudle či langoše a hot-dogy, také gyros či mexické speciality. Pivo teklo proudem, k chuti však přišla i zázvorová limonáda nebo melounový džus, krom toho byly na skladě klasicky pestrobarevné a bláznivé paruky, etno šperky a oblečení i značkové hadry. Módním hitem se ale bezkonkurenčně stala jasně červená trika s podobiznou předsedy ČSSD a heslemParoubek škodí lidem, která rozdávali aktivisté za telefonní číslo a podpis.

V hlušších chvilkách mezi zajímavou muzikou se šlo za jinou zábavou. U vchodu jste si mohli zahrát ve speciální nafukovací hale paintball, odvážlivci si zkusili horolezeckou stěnu nebo rodeo se surfem. Oblíbený byl i human soccer nebo-li fotbálek, kde jsou v rolích fïgurek živé osoby přikurtované k tyčím. Největší zábava ale nastala, když se meč proměnil po slejváku v bahenní zápasy.

Na pěti scénách hodně muziky
Stejně jako loni se hrálo na pěti scénách, jen ubylo pódium na nádvoří chátrajícího zámku, které nahradila stage přímo v areálu. Rozmístění scén opět kopírovalo tok řeky a vzdálenosti mezi nimi byly vražedné. Podařilo se ale skoro úplně zamezit tomu, aby se jednotlivé stage překřikovaly. Odnesla to jen akustická Balbínova scéna pod cirkusovým šapitó, která doplácela na nedalekou Coca-Cola stage, kde hrály podstatně hlučnější skupiny. Jirka Hrdina, který uváděl dění v Balbínce, si ale většinou dokázal zjednat respekt a v případě nutnosti rázně vysvětlil zvukařům vedlejší scény, že jejich hluk kazí festival.

Horliví nedočkavci si mohli zadarmo a v poněkud polních podmínkách vychutnat středeční večírek na uvítanou, na kterém zapařili společně s Pohřební kapelou, The Slots, Obří Broskví nebo Votchima. Oficiální program ale odstartoval až ve čtvrtek odpoledne - festivalový život se však probouzel k životu celkem pomalu, a tak první kapely hrály jen pro pár securiťáků. První lahůdkou bylo vystoupení Oskara Petra, který zahrál především písničky ze svého výtečného alba "Fabrica Atomica". Svůj koncert ale musel natáhnout, když si Václav Koubek, který měl přijít hned po něm, spletl místo konání festivalu. Dorazil totiž do města Sázava, kde se festival konal v dřívějších letech.

Větší vlna lidí dorazila až kolem páté odpoledne rovnou vstříc Medvědovi 009 a první pořádný hlouček se utvořil při vystoupení Mňágy a Žďorp, která prošpikovala své nesmrtelné hity novými písničkami, jež už bohužel postrádají charakteristickou lehkost a chytlavost. Dav si ale přesto s gustem zazpíval s kapelou. Evidentní úspěch měla i energická Ewa Farna či Gipsy.cz.

Pak už patřila sláva zahraničním interpretům. Jemnější, ale hravé reggae předvedla charismatická Yaz Alexander, která je oprávněně považovaná za současnou královnu žánru. Jinde zářilo britské elektropopové uskupení Client, které českému publiku představilo svůj špinavější pop a zdánlivě křehce vypadající dámy si vysloužily ohlas svými temnými písničkami o drogách.

Překvapivý rapový kolos
Na řadu přišla největší hvězda osmého ročníku Sázavafestu, teprve osmnáctiletý Sean Kingston. V zákulisí nemluvný a nepřívětivý mladík to na pódiu překvapivě rozparádil a mimo jiné zazpíval obrovský hit "Beautiful Girls"; při jeho vystoupení se před hlavní scénou sešlo přes pět tisíc lidí. Po půlnoci vtrhla na jeviště divoká mexická kapela Pantéon Rococó, která svým svižným mixem ska, punku, reggae, ale i rocku a salsy roztancovala množství lidí a zařadila se tak k nejzajímavějším interpretům v rámci celé akce.

Druhý festivalový den nás vyhnalo sluníčko ze stanů poměrně brzy a většina lidí se sešla ve frontě u brodu, kterým si zkrátila cestu do centra města (a vedle toho se příjemně osvěžila). První kapely začaly hrát v poledne, kvůli organizačním nepořádkům se na ně ale nedostali návštěvníci včas, takže mnohé z nich zahrály zas jen pro hrstku. Slunce pražilo snad ještě víc než ve čtvrtek. Frontman skupiny Eastpark Pavel Bohatý po koncertě prohlásil, že se spálil o klávesy, jak byly rozžhavené.

Sony Ericsson stage v pátek přichystala program plný hip hopu a rapu s formacemi, jako jsou PSH, Supercrooo nebo WWW. Příjemné pohlazení nabídli Neřež, naopak UDG předvedli nabitou show. Skvělý byl i projekt Romana Holého Autopilote. Jen se Holý rozčiloval, že přes den jeho hudba nevynikne tolik jako při večerním vystoupení ve tmě. Pódium také ozdobilo ženské trio. Nejprve nejenergičtější Jana Lota a po ní Iva Frühlingová i věčně usměvavá Anna K. Vypsaná fiXa tradičně rozdováděla publikum a dokonce vyžebrala několik drobných i pár kondomů či antiparoubkovských triček.

Knock, knock, knocking on heaven's door
Hlavním bodem pátečního programu měl být vzpomínkový jam za bubeníka Chinaski Pavla Grohmana, který zemřel při nehodě na motorce. Pietního koncertu se zúčastnili muzikanti z kapel Post-it, Lakeside X, Hromosvod, Sly Rabbits a Temperamento. Ti doprovázeli Annu K, Ivana Hlase, Tomáše Hájíčka, Janu Lotu s Janem Budařem i Romana Holého s Matějem Ruppertem, kteří zazpívali například písničky "Klára", "První signální" nebo "1970". Bohužel však bylo znát, že se vystoupení ušilo horkou jehlou a konečný výsledek působil hodně rozpačitě, tristní bylo, když zpěváci četli text z papíru a ještě ke všemu špatně. Původně se měli jamu zúčastnit i pozůstalí členové Chinaski, nakonec však nikdo z nich nepřijel.

Tklivou atmosféru opět nahradilo festivalové veselí s wohnoutskou vtipnou kaší a kvalitní umění se na scénu vrátilo s koncertem Monkey Business v pravěkých kostýmech. Přípravy na set švýcarských elektronických průkopníků The Young Gods vyplnil působivý tanec s ohněm skupiny Pa-li-tchi. Noiserockoví mladí bozi v čele s charismatickým Franzem Treichlerem, který na jevišti předváděl téměř baletní kreace, jsou v Čechách hodně oblíbení a jejich fanoušky nezklamal sound poslepovaný z metalových, elektronických i industriálních experimentů ani tentokrát.

Svůj koncert si krátce po půlnoci pořádně užila britská kapela Transglobal Underground, která je u českého publika rovněž populární, dokonce mnohem populárnější než doma. Jejich živelná a podmanivá fúze orientálních a afrických rytmů ovlivněných západní kulturou nenechala nikoho v klidu a několik stovek nočních vytrvalců se rozhoupalo v bocích. Místo pohádky na dobrou noc pak zahráli muzikanti z Wohnoutů, Vypsané fiXy, Divokýho Billa či The Puppits variace na staré rockové fláky.

Planý dešťový poplach
Poslední festivalový den jsme se probudili do smutnějšího počasí, když se nad námi zatáhla obloha a místo modrého azura tam výhružně visely dešťové mraky. Nepříjemné dusno naznačovalo, že co nejdřív přijde pořádná bouřka. Než k tomu vítanému osvěžení ale došlo, stihli jsme si na zaprášené louce užít nášup reggae, ska a world music skupin Guločar, Prague Ska Conspiracy nebo Polemic.

Jedním z největších objevů festivalu pro mě byla slovenská dračice a především skvělá rocková písničkářka Dorota Nvotová, která jednoznačně převálcovala Natálii Kocábovou, jež ve stejnou dobu vystupovala na akustické scéně. Po každoročním autorském čtení Michala Viewegha se u Balbína uvelebili Bratři Ebenové se svým osobitým smyslem pro humor.

Později odpoledne nastala vodní apokalypsa, která se však záhy proměnila jen v silný přívalový déšť, jenž alespoň pročistil ovzduší. Vichřice neodnesla stany, areál se nepropadl do bažin a celou spoušť vyřešily piliny a pár prken přes cesty. Hned po dešti vysvitlo sluníčko a mohlo se pokračovat.

Vystoupení slovenských punkrockových buldozerů Horkýže Slíže dokonce vysílalo rádio Evropa 2 v přímém přenosu. Mezi zahraničními hvězdami, které vysvitly po setmění, se neztratil ani ostravský Kryštof. K těm zářícím hvězdám určitě patřila americká zpěvačka Joan Wasser se svojí kapelou Joan As Police Woman či Sister Bliss z Faithless. Závěr festivalu vygradoval s jamajskou legendou Skatalitesa po nich završila osmý ročník festivalu německá elektronická legenda Camouflage, která do noci kouzlila se svými syntetyzátory.

Je to za námi a místo mnoha dalších slov snad jen: To se zase jednou nějaká akce opravdu podařila...

Obsáhlou fotogalerii z festivalu si můžete prohlédnout ZDE.

Sázavafest, Kácov, 31.7.-2.8.2008