Před šesti lety a pěti měsíci vklouzla do obchodů pátá (třetí mezinárodní) studiová deska Alanis Morissette "Under Rug Swept". A s růžovými brýlemi nikoli na nose, ale již v kapse lze dodat, že šlo o poslední plnohodnotný umělecký počin téhle sympatické Kanaďanky. Následovaly totiž dva živáky, jedna výběrovka a jedna rozporuplná a tak trochu so-called chaos studiová deska. Na letošní prázdniny Alanis nachystala sedmé pokračování své studiové diskografie, na kterém prý dává na vše zapomenout a ohlašuje, že je zpátky v popředí ženského písničkářského hnutí, navíc díky Guyovi Sigsworthovi s modernějším a aktuálnějším transparentem. Honza Balušek na její výzvy v hlavní recenzi slyšel a hodnotil osmou. A co na to naše makrorecenze? Čtyři z pěti účastníků hledají slova na obhajobu stejné známky, jeden se lehce drží v zápřahu - sedmdesát osm procent.

---

Dan Hájek - Klasicky silná a rozpoznatelná Alanis (8/10)
Vztah k interpretovi: Po "Jagged Little Pill" nevynechána žádná deska a je stále co objevovat.

Když Alanis Morissette sáhla po Sealově hitu "Crazy" pro svůj singlový pokus po skoro diskotékovém kabátku, byl jsem mile překvapen. A ejhle, na nové desce je infikování elektronikou mnohem patrnější než dříve - je to jedno z plus pro "Flavors Of Entanglement". Na téhle desce se mi líbí její vývoj, střídání nálad a témat. Bouřlivá "Citizen Of The Planet" a o několik momentů později křehká balada "Not As We". Přesto mi vždy Alanis přišla silnější v našlápnutějších a vypjatějších chvílích, jednoznačně jsem propadl "Versions Of Violence". Guy Sigsworth našel kompromis mezi jejím písničkářstvím a tím, jak znít v jeho pojetí tvorby. Nejsou to ale jen okleštěné hranice, kompromisy, které by ihned po prvním poslechu přestaly bavit. Zůstalo ono jiskření na třecích plochách, a proto je toto album tak vycepované, i když je to stála klasická Alaniska. Nic naplat, pokud se povede napsat silnou melodii a text, pak už je jedno, zda ji nahrajete akusticky nebo ji prošpikujte elektronickými fígly. To Alanis Morissette umí a nic ze svého talentu neztratila ani po producentském zásahu Sigswortha.

Luboš Kreč - Ať zhynou ti, již pochybovali (8/10)
Vztah k interpretovi: Všechny desky mám sice doma, ale nikdy jsem nepatřil mezi bezvýhradné fandy.

Život je pech, s tím se nic nepořídí. Alanis Morissette natočila svoje dost možná nejlepší album a zdá se, že to nikoho nezajímá. V Americe "Flavors Of Entaglement" debutovalo na bídné osmé příčce, čímž se stalo největším Alanisiným propadákem. Bohužel. Jde totiž o nahrávku, kterou kanadská písničkářka dokázala, že náznak tvůrčího vyčerpání a stylové bezradnosti byl jen dočasným poryvem, nikoli dlouhodobou záležitostí. Barvitější, elektroničtější háv Alanis svědčí a nezáleží, jestli tancujete u "Strait Jacket" či "Giggling Again For No Reason" nebo se utápíte ve světabolu "Versions Of Violence". Deska se, pravda, nese v pomalejším tempu, krom úvodní rockové vypalovačky "Citizen Of The Planet" a zmíněných hopsavek výbušnou energií nekypí, to ale nevadí. Pokud tedy nedojde na dva couráky "Not As We" a "Torch", ty uspávají až moc. Celkově Morissette ve spojení s producentem Guyem Sigsworthem ukázala, že druhdy opěvovaná královna písničkářek má pořád na to, aby se s ní zacházelo jako s nejvybranější šlechtičnou.

František Matějíček - Dobrá muzika od té, kterou baví (8/10)
Vztah k interpretovi: Jedna z mých nejoblíbenějších...

Svou práci zpravidla dělají nejlépe ti, kteří na ní nejsou ekonomicky závislí a mohou si dovolit zabývat se jí jako koníčkem. Tak nějak bych viděl i novou desku mojí vrstevnice Alanis. Ekonomicky už určitě zajištěna je a společně s Guy Sigsworthem poskládala nahrávku, která jen tak bezděky posouvá řemeslo o kousek dál. Ne, deska "Flavors Of Entanglement" určitě není revoluční, zabývá se vesměs stejnými tématy jako dřív. Kouzlo je však v tom, že na poměrně malém prostoru s úzkými mantinely dokáže Alanis vytvořit vlastní tvorbě nový rozměr. Ať už jde o zvuk nebo atmosféru. Trocha osobních emocí se tu míchá s trochou elektroniky a celek zní svěže přesto, že se zpěvačka při skládání často uchyluje k pomalejším melodiím. Taková intimita není na škodu, stává se vlastně jenom další ingrediencí chutného koktejlu. Album beru jako potvrzení faktu, že je Alanis Morissette skvělou autorkou, zpěvačkou a milovnicí práce, kterou dělá.

Ondřej Pravda - Konečně zas zajímavá Alanis, tentokrát popová (8/10)
Vztah k intepretovi: Pilulky jsou výborná deska, dvojka dobrá i zajímavá, poslední dvě desky jsem už nemusel, "něco" jim chybělo.

Nečekal jsem od novinky nic zvláštního, začátek se singlem (který jsem předtím zaslechl jen jednou hodně letmo někde v rádiu) mě ale hned přinutil pozvednout uznale obočí. Potvrzuje se mi, že tahle atmosféricky elektronická poloha (kterou si už zkusila) se k jejímu hlasu taky hodí. Podobně výrazné jsou i "Versions Of Violance" nebo "Moratorium". Mezi nimi se zklidňuje nebo aspoň míň elektronizuje, takže i příznivci průlomového alba by měli být spokojení. Disco "Strait Jacket" se zvuky jak ze Sinclaira a částečně také v "Giggling..." á la Kylie nebo Madonna mě nejdřív trochu vyděsilo, ale beru ho jako "proč ne" snahu si zkusit něco jiného; mohlo to dopadnout hůř. Samotná muzika tedy není objevně nová, ale elektronické vrstvení naladili spolupracovníci v kombinaci s hlasem Alanis a výrazem na mnohem jednotnější vlnu než s druhou jmenovanou. Můžete slyšet novou desku jako popovou Björk, každopádně proti taky elektronickému Feťákovi je chytlavější a přístupnější. Celkově je Alanis zas zajímavě osobní, po delší době přinutí posluchače ji naslouchat, protože má co říct, to je to "něco", co mi chybělo dřív. Škoda pro ni, že to má spojitost s jejími nepovedenými vztahy, ale to už je asi holt úděl většiny umělců.

Honza Průša - Obyčejná a příjemná jízda cabrioletem (7/10)
Vztah ke zpěvačce: Ohromila mě deskou "Jagged Little Pill" a více než příjemně překvapila albem "Under Rug Swept". Ostatní nahrávky jsem sice slyšel, ale brzy jsem je odložil.

Třináct let po "Jagged Little Pill" a stejně se nedaří vystoupit z jeho stínu a tak toto mistrovské dílo zůstává i nadále těžkým břemenem, s nímž už Alanis patrně nikdy nepohne. A s tím se musí smířit jak interpretka, tak její posluchači. A Alanis se snaží. Spojení s Guyem Sigsworthem může vypadat sice trochu prvoplánově, ale věřme kanadské písničkářce, že to prostě teď tak cítí. Dospívá (už docela dlouho). "JLP" působilo, jako by si mladá holka, co má život před sebou, půjčila tátovu obouchanou dodávku a objela s ní celý svět. Upřímné, nestrojené a přirozené. Teď si koupila pohodlný cabriolet a ještě ho nechala náležitě vytuningovat. Jede bezpečně po dálnici. Bez rizika, méně intuitivně. Přesto řidička zůstává stejná a její jízdu poznáte hned, co ji zahlédnete ve zpětném zrcátku. Ano, je to vlastně jen obyčejná jízda bez střechy, jenže u řidičky, jako je Alanis, to prostě stačí. A navíc nemáte strach, že by v dohledné době angažovala řidiče, kterým by se nechala vozit. Tak, jak to dělá celá řada proslulejších a nudnějších kolegyň.

---

Album: Alanis Morissette - Flavors Of Entanglement
Průměrné hodnocení: 7,8/10
Celkový čas: 46:13
Skladby: Citizen Of The Planet, Underneath, Strait Jacket, Versions Of Violence, Not As We, In Praise Of The Vulnerable Man, Moratorium, Torch, Giggling Again For No Reason, Tapes, Incomplete