Jihlavští Jižní Pionýři, později přejmenovaní na Pio Squad šli vždy svojí vlastní cestou. Už debut "Three Stars" z roku 2003 naznačil, že mimo pražskou scénu vyrostla hiphopová kapela s jasnou vizí. A budoucnost ukázala, že jako jediná z "vesnických" kapel se s pražskou elitou může měřit. Předloňský druhý studiový počin "Punk Is Dead" se inspiroval latino rapem a po zásluze dostal Anděla za nejlepší hiphopové album. Aktuální "Interview" je zase někde jinde. Místo ramenatých řečí se Efko a Eurodel pustili do osobních zpovědí, které v českém hip hopu nemají obdoby. Otevřeli "těžká" témata jako víra, zodpovědnost za svůj život, důležitost rodiny nebo smrt, ale přitom se jim podařilo nesklouznout do moralistického plkání. Místo kázání totiž mluví hlavně o sobě a svém životě.

Nemáme letos špatnou hiphopovou sezónu. Vladimirova "Gorila vs. Architekt" a Toxxův "Rok psa" posadili laťku velmi vysoko originálními beaty a "Interview" za nimi příliš nezaostává. Pražáci Wich a Enemy se postarali o hitovky ("Co si zasel", "Život", "Šampion"), většinu alba má ale na starosti D-Tonate. Sázka na jedenadvacetiletého olomouckého beatmakera se vyplatila. Každý jeho beat má myšlenku a precizní basové linky dodávájí skladbám energii. Ze stínů vystupuje obrovský talent. Neobvyklým dubstepovým podkladem k "Já" přispěl producent Matoa, který kdysi k Jižním Pionýrům patřil. "Interview" má samozřejmě i hosty za mikrofonem a výběr je velmi povedený: LA4, Vec, Čistychov i Moja Reč drží basu s vážnými texty a dokonce i obyčejně zcela šílený Zverina zní na závěr "Zejtra" docela rozumně.

Málokterá česká kapela by si dovolila skončit album temným trackem "Království", který praví něco ve smyslu, že vykoupení ze světa plného bolesti přijde až po smrti. Rozverných večírkových rýmů se na nových skladbách Pio Squad vážně nedočkáte. Snad aby to vyvážili, rozházeli mezi skladby skity se zuřivým reportérem Jeřdno Kečárijem, který bedlivě informuje o každém kroku skupiny. Na první poslech jsou některé scénky i vtipné, při dalších posleších se je ale vyplatí z playlistu smáznout. Celkově je to ale asi jediná kaňka na kráse desky, která se sice svým obalem tváří jako bulvární časopis, ale má v sobě více hloubky, než většina hiphopových nahrávek. A že to myslí upřímně (jinak, než bývalý premiér!), nepochybuju.