shop.musicserver.cz
Co poslouchá musicserver speciál - Dan Hájek

Co poslouchá musicserver speciál - Dan Hájek

Vydáno: 05.07.2008 05:00 v sekci Publicistika - Dan Hájek | foto: facebook interpreta

Desítku svých nejoblíbenějších desek vám v druhém speciálu našeho seriálu Co poslouchá musicserver představí jeden z inventářů redakce musicserveru - Dan Hájek. Hudební apetit u něj nezná mezí, jen tak něco ho nezastaví. V jádru je to (pro někoho) jasný popař se srdcem otevřeným mnoha jiným žánrům.

Seriál Co poslouchá musicserver si dal přes léto na čas oddech, to ale neznamená, že byste přišli o pravidelné články s oblíbenými deskami našich redaktorů. Ti se rozhodli zapátrat v paměti, probrat sbírky a sepsat vždy svých deset nejoblíbenějších nahrávek. Nemusí se jednat o to nejlepší, co v životě slyšeli, jde hlavně o alba, která je v průběhu života nejvíce zasáhla a ovlivnila. Druhý exkurz sestavil Dan Hájek, který nad výběrem strávil nejednu chvíli strávenou v jeho neustále se rozrůstající sbírce cédéček. Honza Balušek, který tuto řadu speciálů odstartoval, o něm tvrdí, že je hudební úchyl, výsledná desítka toho nejlepšího však tohoto parametru nedosahuje.


Patrick Wolf - Lycanthropy
10. Patrick Wolf - Lycanthropy (2003)

Patricka jsem objevil díky jeho zatím poslední desce "The Magic Position". Kvůli ní mu fůra fandů vyčítá, že odbočil a užehlil svůj sound pro masy posluchačů. Já jsem jedním z těch, co se chytli. Patrick Wolf přináší svěží vítr mezi novodobými písničkáři. Od zmíněného alba jsem se velmi záhy dostal k těm dřívějším a jeho prvotina "Lycanthropy" se rázem stala tou nejoblíbenější. Stačí si k tomu jen poslechnout skladby "Wolf Song", "Bloodbeat", "To The Lighthouse" nebo "A Boy Like Me" a jste v obraze. Neučesanost, nevybouřená mladistvá energie a nečekané úlety, to je přesně on. A k tomu originální texty.


Různí - Trainspotting (soundtrack)
9. Různí - Trainspotting (Soundtrack) (1996)

Na Irvinu Welshovi se mi líbí, že sem tam dýdžejuje, navíc jeho knížky vysloveně hltám. V mém žebříčku tak nemůže chybět soundtrack k trháku "Trainspotting". Oba díly (oranžový a o rok později vydané zelené pokračování) jsou kultovní stejně jako samotný film nebo román. Divočák Iggy Pop a vedle něj Underworld, "Born Slippy Nuxx" rázem dostalo novou dimenzi úspěchu. Lou Reed, Brian Eno, Blur, Leftfield, Primal Scream a kupa dalších, to je neuvěřitelná nálož, která se prostě neohraje a někdo měl evidentně šťastnou ruku při sestavování. Těžce jsem řešil, který disk z této dvojice mám radši, ve finále díky kýči od Ice MC "Think About The Way" o prsa vyhrála první kompilace.


Dušan Vozáry - Déva
8. Dušan Vozáry - Déva (1993)

Jediný domácí zástupce, ale o to zaslouženější pozice. Po Oceánu a Lorienu si Dušan Vozáry udělal čas na svou sólovku a pak se teprve vrhnul na Fiction. "Déva" je časem prověřený klenot s červenočerným digipackem a nahuštěnou porcí temnějších nálad. Co track to perla s originální injekcí hudebních nápadů, promakanou elektronikou a orientálními vlivy. Před x lety jsem si strašně moc přál, aby Dušan natočil pokračování (možná by se i v šuplíku něco našlo). Z dnešního pohledu je mi ale jasné, že by to možná byl nadlidský úkol se nastavené laťce vyrovnat a je možná jedině dobře, že toto dílo nenašlo pokračování. Srdce mi krvácelo, když se pro nevelký komerční úspěch CD prodávalo za směšných deset korun v levných knížkách. Pokud na toto album ještě někde natrefíte, neváhejte do něj investovat!


Depeche Mode - Ultra
7. Depeche Mode - Ultra (1997)

Spojení Depeche Mode s Timem Simenonem (Bomb The Bass) dalo historii výtečné album, kterému vévodí emociální ždímačka "Home", kterou nazpíval Martin Gore. Ten pro mě představuje hlavní tvář kapely, Dave Gahan byl vždy tím druhým. Na "Ultra" mě baví temnější podkres, chmurná témata, z kterých se Gore vyzpovídává, a Gahanovo znovuzrození. Velká škoda, že v tomto období Depešáci nevyrazili na turné, chtěl bych totiž slyšet, jak by tehdy živě fungovala pecka "Sister Of Night" - tu považuji za jeden z nejlepších DM songů ever! Kdo si dnes vzpomene na téměř holohlavého Martina v klipu "Useless"? Dle mého názoru jeden z nejsilnějších momentů druhé poloviny devadesátých let.


Banco De Gaia - Last Train To Lhasa
6. Banco De Gaia - Last Train To Lhasa (1995)

K tomuto one-man projektu mě dostal kamarád z vysoké. Banco De Gaia je přesně ten druh taneční muziky, který mohu poslouchat stále dokola. "Last Train To Lhasa" je dnes již klasickým dílem, v němž Toby Marks bojuje za práva Tibeťanů. Na titulní track, který je postavem na beatu rozjeté parní lokomotivy, prý Toby vlastní čtyřicet pět minut dlouhý remix, který snad někdy zveřejní prostřednictvím vlastního shopu s mp3 soubory (kdysi dávno nabízel k poslechu jen krátký edit). Dalšími dominantami jsou kompozice "China (Clouds Not Mountains)", hymnická "White Paint" nebo třicet šest minut trvající "Duck! Asteroid" na pecku "Kincajou" na druhého disku. Směska žánrů v podání Banco De Gaia je nezadrhávající se hrací skřínkou určenou nejenom k poslechu. Konkurentem je pak i následná studiovka "Big Men Cry".


Dead Can Dance - Toward The Within
5. Dead Can Dance - Toward The Within (1994)

Ti, kdo mě znají, vědí, že nejsem příznivcem live bootlegů nebo prostých koncertních záznamů na CD. Existuje jen jediná výjimka a tou je "Toward The Within" Dead Can Dance. Živě je už asi neuvidím, ale částečně mi to vynahradil pražský koncert Lisy Gerrard. Tento živák z roku 1993, který se i tenkrát v Santa Monice filmoval v režii Marka Magidsona (ten se podepsal i pod krásným bijákem "Baraka"), vás pohltí. Stačí prvních pár taktů, aby vás Brendan Perry a Lisa Gerrard dokázali přikovat k reproduktorům a plně prošpikovat silou svých písní. Emociálními vrcholy jsou pak "I Can See Now", "American Dreaming" nebo "Sanvean". V boxu "Dead Can Dance (1981-1998)" se pak tento koncert poprvé objevil i na DVD a vřele jej doporučuji.


Pet Shop Boys - Bilingual
4. Pet Shop Boys - Bilingual (1996)

Na této dvojjazyčné desce nacházím vše, co mám na Pet Shop Boys tolik rád. Možná je pro někoho "Bilingual" zbytečně přeplácané, ale nabízí silné skladby s chytře vypilovanou elektronikou ("Discoteca", "Electricity"), skvostné hity ("Se a vida é (That's The Way Life Is)"), ale i výrazné balady ("It Always Comes As A Surprise"). Neil Tennant a Chris Lowe zde představují své vzpomínky na turné po Jižní Americe, což je poodhaleno nejenom textovými vsuvkami ve španělštině. Ovlivnění latinou tehdy nebylo úplnou novinkou (vzpomeňte na hit "Domino Dancing"), ale přineslo to své ovoce v podobě výtečné desky navazující na řadu bílých záseků ("Please", "Actually" a "Behaviour") v diskografii dua. Celkově toto období přineslo i nejpovedenější b-strany singlů a uzavřením éry byl singl s coverem klasiky "Somewhere".


The Knife - Silent Shout (Limited Deluxe Edition)
3. The Knife - Silent Shout (2006)

Severský chlad a hudební přístup mi nejednou zlomil vaz, jedno z posledních odrovnání představuje výsledek snažení The Knife pojmenované "Silent Shout". Preciznost zvukové choreografie, tajuplná image a totální nepřístupnost k médiím na mě zapůsobilo. Od prvních taktů stejnojmenného opusu jste unášeni atmosférami, přes skvostnou "The Captain" až k emociální krásce "Marble House". Vše tu přesně funguje, má význam a ani na krátkou chvíli nejste ušetřeni jejich ničím neohraničenému krocení elektronických výbojů. Ani se teď nedivím, že zatím není venku žádné pokračování, The Knife si totiž s touto deskou na sebe ušili nebezpečný bič. "Silent Shout" je totiž omamná droga, kterou nelze vytřepat ze sluchového ústrojí. Vizuální zpracování na "Silent Shout - An Audio Visual Experience" je pak dalším trumfem.


Goldfrapp - Felt Mountain
2. Goldfrapp - Felt Mountain (2000)

K debutu "Felt Mountain" Goldfrapp jsem vykračoval po dlouhé pěšině, než jsem zdolal jeho skrytou dokonalost. Když se však podívám zpětně na všechny čtyři desky Alison Goldfrapp a Willa Gregoryho, ujišťuji se, že to je nejcennější skalp, který natočili. "Seventh Tree" je tomuto mrazení v zádech relativně blízko, ale chybí mi zde drobet oné filmové scéničnosti a snových krajinomaleb opuštěných přírodních koutů, v nichž se vznáší nepolapitelná a hlavně neuchopitelná Alison. Pak už jen stačí singly "Lovely Head", "Utopia" nebo "Pilots (On A Star)" a máte jasno. "Felt Mountain" je extra originálním vnímáním světa načechraného decentními Gregoryho orchestracemi a transplantacemi elektronikou nabitých implantátů. Každý z těchto devíti střípků představuje hloubkový ponor do nitra a neřestí hlavní aktérky.


Myléne Farmer - Innamoramento
© facebook interpreta
1. Myléne Farmer - Innamoramento (1999)

Další silná osobnost, která je zahalena do vod tajností. Tato dáma nemá žádný oficiální web, ale kdykoliv do světa vypustí nějakou novou zprávu o chystaných koncertech nebo dotočeném albu, tak se její fanouškovská základna stane hybnou masou, která šílí a je přitahována magnetickými silami Myléne Farmer. Podobné mystérium budete marně hledat. Ke každé její desce mám jiný vztah a na čelních příčkách pomyslných žebříčků by vždy byla umístěna nějaká z nich. Když se však na celou její dráhu podívám z jiného úhlu pohledu, odhalím, že jedno album má pomyslné prvenství - "Innamoramento".

Je to pro mě velmi blízká osobní zpověď uhrančivé Myléne, která díky videoklipu k písní "Je te rends ton amour" způsobila velké pohoršení, když se v jeho závěru koupe v Evině rouše ve velké kaluži krve. Klip se briskně dostal na videokazetách do obchodů a mizel z pultů raketovou rychlostí. "Innamoramento" má několik milníků, v nichž najdete opojení elixírem zamilovaných dvojic, milujících se až za hrob. Každým poslechem si najdete své osobní spojnice, které vám vybaví dávno zapomenuté vzpomínky, jež se slzami prožijete znovu. V závěru umístěná naděje "Souviens-toi du jour..." dá možné rozřešení otázky, proč jste kvůli Myléne Farmer nenormálně ochotni rok a půl před plánovaným koncertem utratit slušný balík peněz a dostat se do transu očekávání, co vlastně teprve přijde.

Co zůstalo opomenuto

Apparat - Duplex, EOST - In Dust 3, Recoil - Unsound Methods, Röyksopp - Melody A.M., Leftfield - Leftism, Lamb - Lamb, Björk - Vesterpine, Postishead - Portishead, James Harries - Chapter IV, Sinéad O'Connor - Universal Mother, Peter Gabriel - Up, Hooverphonic - The Magnificent Tree, Orbital - In Sides, Kraftwerk - The Mix, Sven Väth - An Accident In Paradise, Jam & Spoon - Tripomatic Fairytales 2001, The Orb - Orblivion, Moby - Everything Is Wrong, The Future Sound Of London - Dead Cities...


NÁZORY
  • Dave Gahan druhý? (Honza, 05.07.2008 10:34) Reagovat

    DM miluju, Ultra je skvělá deska. Ale napsat že Dave Gahan je v DM až druhý? Není! Samozřejmě že Gore je lepší autor a vůbec hlava DM, jenže jeho problém podle mě, že nemá Gahanovo charisma, přirozené showmanství a hlavně HLAS. myslim že kdyby byl Gore jen o trochu talentovanější entertainer, už dávno Gahana z kapely vylil a dělal by si to sám. For je v tom že Gore může připravit celou desku, npsat muziku, texty, vymyslet koncepci od A do Z, ale stejně musí přijít gahan a nazpívat to. On je poznávací znamení DM. Ačkoli Gore je pro mě hudební génius, nedá bez Gahana ani ránu. Respektivě dá, ale výsledek pak zajímá mnohem méně lidí. Oni dva se prostě navzájem potřebujou, v tom je nádhra a kouzlo téhle kapely. Jeden má to, co druhý absolutně postrádá. Něco jako Jagger a Richards! já bych si pro příště odpustil tyhle soudy o tom kdo je první, nebo druhý v nějaké kapele. Neupírám právo na osobní názor, ale tohle je trochu naivní. Jinak chválím hudební vkus!:-)

    • Re: Dave Gahan druhý? (Galicia, 05.07.2008 12:01) Reagovat

      Naprosto souhlasím. Gore je geniální skladatel, ale Gahan zase geniální zpěvák. Oba se navzájem potřebují. A Sister of Night je skvost. Zajímalo by mě, jak by asi zněla Ultra, kdyby se na ni podílel i Wilder, ale to už je téma asi pro jinou diskuzi...

      • Re: Dave Gahan druhý? (osobne, 06.07.2008 04:47) Reagovat

        No hlavně aby už konečně vydali něco dalšího.

    • Re: Dave Gahan druhý? (PK, 06.07.2008 18:40) Reagovat

      Náhodou, docela v tomto názoru s autorem souhlasím. Ano, Dave má fantastický hlas a velmi sugestivní projev, ale třeba kvůli jeho interpretaci DM bez DM na sólovém koncertu v roce 2003 jsem byl tak otrávený, že jsem v půlce odešel. Zato když jsem zaslechl Martovy sólovky z Německa, srdíčko mi vyloženě poskočilo. I jeho hotelové jam sessions jsou parádní. A Counterfeit E.P./2 jsem také dal pokaždé přednost před sólovkami Davida. Ale určitě se shodneme, že jsou potřeba dohromady oba. A pokud se tím budou dál bavit stejně jako při Touring the Angel, bude to moc fajn (hlavně v Blavě mě nadchli).

      Turné k albu Ultra — sice byla v rámci Singles Tour v roce 1998 (cca rok a půl po release Ultra), ale s přimhouřenýma očima by se k ní dala připočítat. Už proto, že na šňůře zazněla spousta tracků z téhle desky + Only When I Lose Myself.

    • Re: Dave Gahan druhý? (Sartori, 08.07.2008 18:19) Reagovat

      Tak to pozor, Gahan skutečně JE druhý. Všechno skládá Gore, texty i hudbu, Gahan je pouhej trademark, kterej má zajímavej hlas a hraje si na rebela, ale o hudbe vi kulovy a ale bez Gorea by nedal ani ranu. Gahan do jistý míry reprezentuje všechny ty narychlo vykvašený zpeváky a skupiny, promenadující se po MTV a všemožně jinde, kterým kdosi skladá texty, pricemz oni sami se jen usmivaj do kamery. Taky se staci podivat na mizerny solovky Gahana, zvlast na tu druhou.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Czech Music Crossroads 2022, Dům kultury Poklad!!!, Ostrava, 20.-22.5.2022
Naživo: "Takto si brumlujem!" aneb Czech Music Crossroads ukázaly sílu hudby i dopady pandemie "Hurá, showcase!" Vypadá to, že onen zdánlivě vyprázdněný pokřik na úvod našich reportáží se nakonec ujme. I když v případě Czech Music Crossroads je ono "Hurá" takové spíše šeptané. Letošní ročník tohoto ostravského... čtěte zde
Vydáno: 23.05.2022 18:45 v sekci Naživo
0
Miro Žbirka - Posledné veci 9/10
Recenze: "Posledné veci" jsou Mekyho sbohem a Davidovým ahoj Pod příznačným názvem "Posledné veci" vychází nové album Mira Žbirky. Dvanáct skladeb plus mluvené intro a outro dal dohromady půl roku po Mekyho skonu jeho syn David převážně v londýnském studiu Konk. Díky jeho citlivé a... čtěte zde
Vydáno: 23.05.2022 00:00 v sekci Recenze
0
Tool - průvodce mystickým světem progmetalového kultu
Komentované diskografie: Tool - průvodce mystickým světem progmetalového kultu Tool už v pondělí 23. května vystoupí v Praze. Poprvé přijedou vyzbrojeni svou stále aktuální deskou "Fear Inoculum", kterou vydali v roce 2019, třináct let po té předcházející. Tool prostě nespěchají, nicméně vypadá to, že... čtěte zde
Vydáno: 22.05.2022 09:15 v sekci Publicistika | Komentované diskografie
0
Pet Shop Boys, Bank Austria Halle, Vídeň, 12.5.2022
Naživo: Pet Shop Boys ve Vídni pořádali seznamovací večírek I na popové veterány Pet Shop Boys padlo covidové prokletí - celou svou koncertní šňůru museli několikrát přeložit a domácí fanoušci se mohou konečně těšit na 8. června do Fora Karlín. Pokud chtějí vědět nějaké spoilery,... čtěte zde
Vydáno: 21.05.2022 07:50 v sekci Naživo
0
Jamie Cullum, Cherise, O2 universum, Praha, 19.5.2022
Naživo: Jamie Cullum už po klavíru tolik neskáče. Zato ale skáčou všichni kolem něj "Hurá, jazz!" Ano, je to přesně tak. Už i fanoušci jazzu mohou mít pocit, že pandemie je za námi, a směle mohou zase vyrazit za kulturou. Jamie Cullum v O2 universu vystoupil pod hlavičkou Colours Of Ostrava, odehrál ale o hodně jiný... čtěte zde
Vydáno: 20.05.2022 16:13 v sekci Naživo
0
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Naživo: Pet Shop Boys ve Vídni pořádali seznamovací večírek (21.05.2022 07:50)
- Naživo: Komorní Dead Can Dance rekapitulovali po svém (03.05.2022 12:57)
- Fotogalerie: Dead Can Dance zahráli v Kongresovém centru na intimnější notu (03.05.2022 11:31)
- Komentované diskografie: Dead Can Dance - čtyři dekády éterické hudby (02.05.2022 12:00)
- Dead Can Dance oznamují svůj návrat do Evropy v květnu a červnu 2022 (28.04.2022 15:16)
- Co je nového na shopu musicserveru? Depeche Mode, Jack White, Calin, Gott, Brichta... (19.04.2022 10:42)
- Video: Soft Cell v klipu "Purple Zone" usedají k partii domina s Pet Shop Boys (23.03.2022 17:22)
- Goldfrapp připomenou debut "Felt Mountain" novou edicí (09.02.2022 18:02)
- Depeche Mode představí snímek "101" v remasterované HD kvalitě (30.09.2021 18:39)
- Depeche Mode připomenou éru desky "Ultra" výpravným singlovým boxem (24.07.2021 12:31)

ALBUM TÝDNE 21/2022

Miro Žbirka
Posledné veci

Pod příznačným názvem "Posledné veci" vychází nové album Mira Žbirky. Dvanáct skladeb plus mluvené intro a outro dal dohromady půl roku po Mekyho skonu jeho syn David převážně v londýnském studiu Konk. Díky jeho citlivé a nápadité produkci vznikla výborná deska.

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Čt 26.05.
Scorpions (DE) (O2 Arena, Praha)
Čt 26.05.
David Pomahač (Café V lese, Praha)
Pá 27.05.
Korn (USA) (Tipsport Arena, Praha)
So 28.05.
Declan McKenna (UK) (Roxy, Praha)
St 01.06.
Yungblud (UK) VYPRODÁNO (Malá Sportovní hala, Praha)
Čt 02.06.
Yungblud (UK) (Malá Sportovní hala, Praha)
Čt 02.06.
Avishai Cohen Trio (IZ) (Divadlo Hybernia, Praha)
Ne 05.06.
Imagine Dragons (US) (Letiště Letňany, Praha)
Po 06.06.
Yung Gravy (US) (Rock Café, Praha)
Po 06.06.
Imagine Dragons (US) (Letiště Letňany, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Lucie Vondráčková Madonna Adele BTS Michal Prokop Slash Ed Sheeran The Beatles Viktor Sheen Queen Dua Lipa Pink Floyd Abba Vojtaano Avril Lavigne Jack White Rammstein The Weeknd Mirai Billie Eilish
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2022 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver
Zavřít reklamu