Belgická parta se u nás musí cítit jako doma, čemuž nasvědčovala i zastávka v pražském Lucerna Music Baru. Magie místa plus našponovaná vazba mezi Hooverphonic a fanoušky způsobila, že to byl večer plný energie a radosti na rozdávání. Geike a její pětka kámošů to pořádně rozparádili.
© Daniel Hlaváč / musicserver.cz Lucerna Music Bar už zažil ledacos, jeho kouzlo spočívá ve specificky konstruovaném pódiu, na kterém si mnoho známých kapel jako by odbývá svou premiéru. Stejný křest ohněm čekal i na
Hooverphonic, kteří po Roxy a Abatonu konečně zavítali i sem. Tato scéna umožňuje lidem, aby byli své hvězdě na dosah ruky, čímž vzniká nepopsatelné pouto, které někdo umí zúročit na maximum. Nebo na něm naopak kompletně spálí všechny své naděje.
Hooverphonic u nás mají pevnou základnu fanoušků a o žádném fiasku nemohla dopředu být řeč. K nové desce
"The President Of The LSD Golf Club" si dokonce naplánovali malé československé turné, které si své finále předčasně odbylo právě tady, den před koncertem v Olomouci.
© Daniel Hlaváč / musicserver.cz Po prodlevě u vstupu se klub poměrně záhy zaplnil a předskokan, kamarád
Hooverphonic,
Jerboa měl pořádný kotel. Jeho live dýdžejský set stavěl na třetím albu "Rockit Fuel", z kterého zahrál většinu tracků. Hiphopové beaty střídal s rovnými, zvukové struktury nepůsobily jednotvárným dojmem a dva malé kiksy v mixu mu všichni odpustili. Skladby "Just Another Number", "What If" nebo "Number 1" si získaly zasloužené ovace. Publikum však nejvíce rozpumpovala pecka "Running North", v které rozpoznalo zpívající součást netrpělivě očekávané kapely Alexe Callieriho. Po necelé půlhodince to sympaťák
Jerboa zabalil, uklidil si své gramofony, mašinky a vydal se prodávat
hooverphoní merchandising.
© Daniel Hlaváč / musicserver.cz Pódium už pak patřilo jen a jen
Hooverphonic, ti si i scénu upravili po svém a vystavěli na nich šest lamp s pohyblivými zrcadly. Základní trio doplnili hudebníci, kteří jim pomáhali právě s natáčením "Prezidenta". Jednoznačně mezi nimi vyčuhoval multiinstrumentalista Cédric Murrath, protože kromě hry na klávesové nástroje vokálně doprovázel Geike společně s Alexem a chopil se i příležitosti být kameramanem.
Hooverphonic totiž celé turné mapují krátkými podcasty a najdete je zatím jen na webu. Začátek vystoupení patřil novince, z které zaznělo hned pět skladeb. O vydatnou předehru byla prodloužena úvodní "Stranger", na tu se první řady hned chytly. Výbušná "Expedition Impossible" nás posunula až k "Něžné bouři", jak hezky česky Alex uvedl "Gentle Storm". Pár momentů na to přišel první velký milník, sólo pro Geike Arnaert za doprovodu klavíru v coveru Godley & Creme "Cry", potlesk pak nebral konce.
Ústředním bavičem byl Alex, který se často chopil slova, šlo nejenom o vtípky, ale i komentáře k jednotlivým skladbám. Evidentně ho také rozhodilo nemalé množství žen v prvních řadách, jak sám přiznal. Posléze toto vše dementoval tím, že přeci jen Geike je pro ně tou nejkrásnější. Na provařené hity došlo až v závěru a přicházela i nečekaná překvapení a spojení. V závěru "The Magnificent Tree" odezněl fragment "2 Wicky", "No More Sweet Music" byla odehrána v energií vybroušené verzi. Došlo však i na záseky, během "Dirty Lenses" už to pořádně vřelo a když se ozvaly první takty překrásné "Eden", přišel obrovský jásot. Dvě vlny přídavků nenechaly nikoho v dlouhém očekávání.
© Daniel Hlaváč / musicserver.cz "Mad About You" nebo "Vinegar & Salt" zazněly ve známých verzích, ale nečekanou proměnou prošla publikem vyžádaná a odzpívaná "Sometimes". Tu pro tentokráte pořádně protáhli a úvodní část patřila variaci na "Imagine" Johna Lennona. Kdy do nesmrtelně známé klavírní linky zněl text "Sometimes", v půlce přišlo přestavení celé kapely a posléze přišlo vygradované pokračování s fragmenty několika skladeb, mezi nimiž byl odhaleno i "My Way" Franka Sinatry. Mělo to nečekanou šťávu a po střechu narvaný Lucerna Music Bar se dožadoval dalšího nášupu.
Hooverphonic se vrátili, aby dali tři poklidnější kousky a před "Black Marble Tiles" se Alex Callier opět rozpovídal, aby oznámil, že to je pro ne tak trochu improvizace a že nečekali takovou atmosféru, prý příště rovnou zruší turné po rodné Belgii a přijedou jen sem. Během "Bohemian Laughter" už však přišlo poslední loučení.
Hooverphonic předvedli jedno ze svých nejlepších klubových vystoupení v Praze. Mělo to spád, kapela se pořádně odvázala, publikum si je na maximum hýčkalo a Raymond Geerts snad nikdy nerozházel během jednoho koncertu tolik trsátek. Zvuk byl akorát, zabijácké bylo jen vedro, které místy pořádně potrápilo i Geike. Jinak těžko hledat mouchy krásy.
Setlist: Stranger, 50 Watt, Expedition Impossible, Circles, Gentle Storm, Cry, Club Montepulciano, No More Sweet Music, Billie, The Magnificent Tree, Jackie Cane, The World Is Mine, Dirty Lenses, Eden; přídavky: The
Eclipse Song, Mad About You, Vinegar & Salt, Sometimes, Inhaler,
Black Marble Tiles, Bohemian Laughter.
Obsáhlou fotogalerii z koncertu
najdete ZDE.
Hooverphonic;
Jerboa, Lucerna Music Bar, Praha, 18.5.2008