"Tubular Bells" nebude snad nikdy zapomenuto, nejenom díky genialitě tohoto díla, ale taktéž díky tomu, že nám jej sám mistr taktně připomíná ve svých nových nahrávkách. Mike Oldfield si se svou variací na těžko slyšitelné vibrace a zvuky, které vydávají neživé objekty okolo nás, dal pěkně na čas. "Music Of The Spheres" je návratem kamsi do začátků, kdy často spolupracoval s Davidem Bedfordem. Díky němu vznikly "The Orchestral Tubular Bells", smyčcová aranžmá pro "Incantations" či krátká symfonická báseň "Mont St Michel" (ta je na desce tradicionálů "Voyager"). Ve finálním důsledku tedy "Music Of The Spheres" nemůže být bráno jako jeho debut na poli vážné hudby.

Oldfieldovi tentokrát pomocnou ruku podal Karl Jenkins, kterého většina z vás zná díky projektu Adiemus. Oldfield je pouze autorem jednotlivých linek, které nachystal do jednotlivých midi podkladů, jež následně Jenkins přetransformoval do symfonické hudby. Stačí však začátek "Harbinger" a zaslechnete až přílišné vybrakování otevíracího tématu "Tubular Bells".

Naopak "Shadba" nebo "On My Heart" s vokálem zpěvačky Hayley Westenra dávají maximální uvolnění pro vzpomínky na zašlou slávu projektu Adiemus. "Music Of The Spheres" je tedy průnikem skladatelského potenciálu autora "Tubular Bells" a orchestrace Karla Jenkinse, který se prozatím nevymanil z čerpání ze studny opakujících se motivů z alb Adiemu. Jejich společný opus má svůj život, který plyne s lehkostí hry na akustickou kytaru v rukách Oldfielda. Vše proměnlivým tempem postupně směruje k pompézní hymně "Musica Universalis", která nahrávku uzavírá.

Spolupráce Oldfielda a Jenkinse není příliš originální, jedná se o jakýsi kompromis mezi "The Orchestral Tubular Bells " a hudebním chvěním Adiemu. Ale i tak je symfonická overtura "Music Of The Spehres" příjemnou kulisou a vystoupením Oldfielda z bludného kruhu jeho posledních opusů.