Tahle finská skupina stojí opravdu za poslech. Čtyřka studentů prestižní Sibeliovy konzervatoře, myslím, překvapila metalové i klasické publikum v roce 1996 svým albem covervezí Metallicy. O dva roky později přišli s dalším albem, kde kromě svých dvou nebo tří kompozicí opět předvedli coververze, ale tentokrát i od jiných jmen tvrdé hudby. Možná by vás zajímalo, čím vlastně tak překvapili. Všichni čtyři totiž hrají na cella, z nichž jedno je elektrifikované. Pouze s nimi, beze zpěvu, předvádí, že nástroje "určené" pro tzv. "vážnou" hudbu lze bez problémů využít při prezentaci soudobé metalové hudby. Ono není divu, tyto světy se pokouší propojit mnoho skupin, ale tito Finové na to šli opravdu originálně. Kdo je viděl na E.T. Jamu v 98 poznal, že i jejich nasazení je "metalové".

Na novém albu, celkem logicky, přicházejí s komplet vlastním repertoárem, přičemž tři coverze (2x opět Metallica) jsou na obalu graficky odděleny, aby naznačily tento vývoj. Vlastní skladby je největší změna oproti předchozím deskám, ale z hlediska provedení zase tolik velká změna nenastala. I když, jak uvádí v bookletu hlavní duše a skladatel Eicca Toppinen, tím, že nebyl omezen "pouhou" interpretací cizích skladeb, bylo možné více využít možností nástrojů (čel).

V praxi to znamená, že zde uslyšíte hodně "metalové" skladby (např. "Path", "Struggle", "Pray!", "Hyperventilation"), ale také náladové, tklivé kousky ("Romance", "Coma") a samozřejmě oboje najednou. Elektrifikovaný nástroj nahrazuje basu, vydává opravdu syrový zvuk, ostatní nástroje na tomto podkladu malují své melodičtější linky. Opravdu mi přijde šťastnější neomezovat se cizími vzory, skladby jsou pestřejší. To, že jsou hodně využity "metalové" postupy, je, myslím, logické, výhodou je volnost ohledně melodických motivů, které nejsou určeny jako dříve převáděním vokálu v originálech. Novinkou je střídmé použití perkusí a basy, vše obsluhováno Toppinenem. Nicméně čelo je hlavním nástrojem a je někdy až neuvěřitelné, co dokáží z tohoto nástroje dostat.

Opravdu zajímavé album, myslím, že jejich nejlepší. I když ve mně hlodá malý červík pochybností, co dál. Myslím že větší zapojení jiných nástrojů či vokálu by mohlo zajímavosti jejich hudby ještě prospět, ale je otázkou, zda je to směr, kterým se chtějí členové skupiny ubírat. Přesto, v rámci boje proti nesmyslným bariérám v mozku, doporučuji tuto desku všem, kteří skupinu ještě neznají.

Album: Apocalyptica - Cult
Hodnocení: 8/10
Celkový čas: 52:48
Skladby: Path, Struggle, Romance, Pray!, In Memoriam, Hyperventilation, Beyond Time, Hope, Kaamos, Coma, Hall Of Mountain King, Until It Sleeps, Fight Fire With Fire