Táhne se to tak trochu celou Ringovou sólovou kariérou: umělci, od kterých se čekají velké a skvělé desky, jsou (byli) jeho tři bývalí kolegové, sympatický bubeník a zpěvák s velmi omezeným rozsahem může jenom překvapit. Nutno přiznat, že párkrát se mu to podařilo (i komerčně), neboť nahrávky "Ringo" z roku 1973 a skvělý návrat na scénu v roce 1992 "Time Takes Time" jsou výtečná alba, která se velmi dobře prodávala a obsahovala i několik hitů, které hrála radia v mnoha zemích ("Weight Of The World", považte, dokonce Evropa 2). Třetí majstrštyk "Vertical Man" ovšem, stejně jako ostatní solidní nebo nepodařená alba, žádným prodejním zázrakem nebyl. I proto mě překvapilo, že Ringo odešel od "mého" malého nezávislého labelu Koch Records a po čtyřiatřiceti letech se vrátil pod křídla EMI/Capitolu, kterému nahrávky The Beatles dodnes příjemně vylepšují příjmovou stránku rozpočtů.

Všude velmi zdůrazňovaná spolupráce s Davidem Stewartem je, popravdě řečeno, pramálo slyšet. Stewart sice s Ringem napsal titulní skladbu (a také první singl), nostalgickou vzpomínku "Liverpool 8", která se jistě zařadí na nějaké to budoucí best of, zahrál si párkrát na kytaru a pomáhal s produkcí alba, ale jeho přínos není nikterak zásadní. Celkově se jedná o tradiční kolekci příjemných popových písniček, zkušeně zaranžovaných, s několika melodiemi, u kterých si nebudete jisti, jestli jste je od Ringa už kdesi kdysi jednou (nebo snad dvakrát) neslyšeli. Výjimku tvoří již zmíněná "Liverpool 8", jazzem a blues načichlá "Harry's Song", ve španělském rytmu lehce plynoucí ploužák "Pasodobles" a výtečná závěrečná countryovka "R U Ready".

Ringo Starr vždycky byl a i dnes je zkrátka a dobře v pohodě. Co mu život přinášel, si užíval tehdá (o šílenství, které se kolem The Beatles dělo v roce 1966 by takový Lennon nebo Harrison určitě nikdy nezpívali: "In the USA, when we played Shea / We were number one, man it was fun / When I look back, it sure was cool / For those four boys from Liverpool") a užívá si to i teď. Zpívá si o lásce a jak to bylo tenkrát fajn (ale je vlastně i dnes), zpívá písničky, které si podle dávno naučeného mustru poskládal většinou se svým dlouholetým parťákem Markem Hudsonem, a o nic mu vlastně nejde. Stačí vám to? Náročnějším fanouškům doporučuji jít o vchod vedle, kde o své téměř plné paměti zpívá na kvalitativně výrazně vyšší úrovni Ringův bývalý parťák Paul. Ale i tak je "Liverpool 8" milá deska.

P. S.: Milí stejně jako já postižení, také vám vrtá hlavou, jak Ringo myslel verš: "Went to Hamburg, the red lights were on / With George and Paul and my friend John"? No nic, to jen tak na okraj...