Brutální a bizarní rock, neučesaný chaos, dráždivá syrovost a dávka progresivity. The Mars Volta do nás stále ládují svoji nevyzpytatelnou a těkavou směsici melodických erupcí a pestrobarevných, amorfních vyhrávek. S novou deskou však skupina dává možnost nahlédnout do hlavy svého psychopatického hudebního génia i méně otrlému posluchači. Jsou srozumitelnější a stravitelnější, aniž by se ale vzdali svého podmanivého a jedinečného obcování s nejrůznějšími styly, které tak drze a smyslně obnažují.

Nadále však zůstávají originální. Vyzývavě ignorují jakýkoliv řád a pikantním způsobem na "The Bedlam In Goliath" předkládají ucelený epický příběh, jejž rozhodně nelze jen tak nakrájet na jednotlivé písničky. Jejich duševní pochody jsou podstatně spletitější. Bez něžné předehry nám neodbytně servírují svoji maniakální nápaditost.

Některé momenty vtáhnou do děje, ale vzápětí, když už jste skoro přesvědčeni, že chápete podstatu téhle výbušné a rozmarné hudební výpovědi, se v té neuchopitelné organické změti opět ztratíte. Chvilku jsou The Mars Volta prchliví a lascivní, za okamžik jsou zase takřka nedobytní pro vaše smysly, se kterými si velice zkušeně pohrávají. Proplétají celé album jiskřivým napětím, díky čemuž je příběh dostatečně dramatický.

Naléhavosti samozřejmě dodává pronikavý zpěv, který jen zdánlivě nekoresponduje s nesourodým hudebním pozadím. Mnozí kapele možná neodpustí nedostatek progresivity a určité polevení z hudebního experimentátorství. Nová deska je v porovnání s předchozími opravdu umírněnější a představuje podstatně menší adrenalin, zase tu však kapela působí sebejistěji, v rámci možností i vyrovnaněji. Tuhle změnu ale postřehnou spíše skalní fanoušci než náhodný posluchač, který na chvilku uvízl v nepřehledné síti utkané z hudebního šílenství.

The Mars Volta už nepřipomínají neurotický záchvat, ale rozhodně jen tak lacině nepřešlapují na místě. Jsou pořád dostatečně komplikovaní, švihlí i excentričtí, aby dostáli své divoké pověsti. A chválím krásný, orientálně laděný obal.