Necelých třicet devět minut je akurátní stopáž, když máte na desce samé punkové vypalovačky, anebo jedenáct velmi pomalých písniček, jako je tomu v případě Kanaďanky k.d. lang s albem "Watershed". Pestrost a změny nejsou to, v čem by "Watershed" primárně vynikalo, naopak si zřejmě přímo zakládá na jednolitém zvuku a líné náladě. Zkušený posluchač celých desek ví, že taková hudba ho bude nudit, nebo si najde hotové bouře emocí schované pod hladinou. "Bé" je správně.

Kanaďanka, lesbička a původně country zpěvačka? No a? "Watershed" je překrásné a rafinované album, aniž by tomu první poslech nějak nasvědčoval. Jestli máte rádi Dianu Krall a Alison Moyet, není co řešit, oblíbíte si i toto, sametový hlas Kathryn a příjemné aranže, jako by to byla ozdravná kúra pro sluchovody.

Ta zmíněná rafinovanost je jednak v textech, které mnohdy nejsou až tak idylické, jak by se z hudby samotné zdálo ("Jsem v koutě a lížu si rány / Láska přišla a odešla tak rychle" - "Flame Of The Uninspired"). Takže pokud jen ospale nekloužete po hladkém povrchu a jdete hlouběji, pozor na srdeční komoru! Vždyť víme, jak to je, vztahy a city nám způsobují ty nejkrásnější i ty nejhorší stavy - a o tom písně na "Watershed" jsou.

Nemá smysl vyjmenovávat žánry, v nichž se k. d. lang protřele pohybuje, vypichovat určité momenty (no dobře, tak aspoň to jazzové klávesové sólo v "Sunday" nebo elektrizující napětí v "Close Your Eyes") a kde vás pohladí slaďoučké smyčce nebo nečekaná vyhrávka bendža. Poddejte se a ucítíte něco vznešeného. "Watershed" je ladná polospánková deska, písničky mezi hořkým bděním a sladkými sny.