Michal Pavlíček je zvláštní pavouk a něčím by mě překvapil opravdu jen stěží. Spolupráce s Monikou Načevou je stará známá pravda a že se k nim přidal i DJ Five? Nic nečekaného, myslím, že jestli u nás někomu jde o to, aby se pořád posouval dopředu, tak je to právě Pavlíček. A pokud dobře šátrám v paměti, DJ vedle něj na pódiu ještě nestál. Když jsem viděl projekt Načeva/Pavlíček/Dj Five naživo, necítil jsem sice slabost v kolenou, ale rozhodně se dá říct, že to byla hodně zajímavá a svým způsobem originální podívaná s úmyslně depresivní atmosférou. Otázka, zda se povedlo tuto vlastnost převést i na cédéčko, je nasnadě.

Povedlo a z desky "Mami" se stalo jedno z nejhůře uchopitelných alb, která loni vyšla. Staví na těžkopádné atmosféře a na progresivní (slovo progresivní přeci nesmí tam, kde se mluví o Pavlíčkovi, chybět) konstrukci skladeb, kde si nejvíce užijete kytaru, která vás ujistí, že tenhle člověk umí pořád vymýšlet velmi dobré kytarové linky. DJ Five nehraje prim, jeho scratche nejsou třeskutě originální, nicméně svůj účel (opatřit desku moderním zvukem) splnily. Ani beaty hostujících DJs nemají mnoho šancí zaujmout. Jsou totiž ploché a nepůvodní, ale v podstatě je to jedno, protože spodní beaty tady přeci jen důležité nejsou. Práci na jedničku ale předvedl DJ Five v písni "Tyhle dny", v které si ostatně sedlo všechno. Melodická kytara, naléhavě diktující hlas Načevy a výborný text - "Dlouhý dny / napitý chladem / v hlavě se válej / Pálivý dny / zářící žárem / v hlavě se válej / Tyhle dny / jejich hlasy / hltaj obzor / vrůstaj do hlavy / Špinavý dny / bez síly / maj masku ďábla / jsou špinavý / jak voda z nádobí."

Další skvostnou věcí je "Obrovský slunce", kde refrén, v kterém Načeva zpívá, jak se obrovský slunce kutálí po louce, je snad nejpozitivnější a nejhezčí moment celé desky. Album se může zdát i po třech posleších jako hudba zfetovaných civilizací roku 2050, ale pokud mu dáte čas, odmění vás. Topolovy texty jsou nádherné, složité, básnické a stojí za to si je párkrát v bookletu přečíst, avšak největší podíl na "Mami" má Pavlíček a jeho kytara, která jinak temnou a svým způsobem i neuposlouchatelnou desku vytáhla do rovin melodických. Pokud máte rádi hudbu, u které musíte přemýšlet a která se vám nedá zadarmo, jste tady správně. Popaři milující Pavlíčka z dob BSP ruce pryč, zbláznili byste se.