Stalo se už běžnou praxí, že vydá-li skupina či interpret desku, dočkají se fanoušci i její DVD verze. A tak své příznivce potěšil i Mika, jehož živá verze debutu je právě na pultech obchodů. Stejně jako si nemyslím, že by The Strokes zachránili rokenrol, Mika podle mne není spasitelem popu, jak ho označil ve své recenzi Honza Balušek. Takovéto soudy bych nechal britským novinářům, kteří s novou nejlepší kapelou všech dob přicházejí co chvíli. Nicméně čtyřiadvacetiletému muzikantovi původem z Libanonu se velká míra talentu upřít nedá. Stejně jako fakt, že mu to skvěle jde i naživo.

Obklopen dobrými muzikanty odehrál na konci června v pařížské Olympii koncert, který tvoří základ tohoto dévédéčka. Mika předvádí, že ze střední školy francouzštinu nezapomněl, co chvíli rozmlouvá s publikem v jeho mateřštině, pobíhá po pódiu převlečen za kuře (či co je to za zvěřinu) a nechává fanoušky zpívat refrény. Vystoupení koncipoval podle dramaturgického oblouku, tedy začal hitem ("Relax") a hitem i skončil ("Lollipop"). Fanoušci z Česka jistě ocení písničku "Ring Ring", která vyšla pouze na britské verzi debutu, stejně jako "Holy Johnny", která nevyšla nikde. Mika překvapí i předělávkou "Sweet Dreams (Are Made Of This)" Eurythmics, jejíž živou verzi možná znáte z b-strany singlu "Big Girl (You Are Beautiful)" a "I Want You Back", kterou před lety zpíval ještě se svými bratry Michael Jackson. A když jeden z největších objevů posledního roku spustí emotivní "Happy Ending", bude vám tak trochu líto, že nestojíte mezi návštěvníky koncertu. Je to pořád jenom pop (s odkazy do osmdesátek, sedmdesátek a hlavně do šedesátek), ale pop na úrovni.

Tvůrci si dali na Mikově prvním DVD záležet, což dokazují třeba fotografie v bookletu nebo pět videoklipů, "Grace Kelly" počínaje a "Happy Ending" konče. Že je Mika kromě velkého šoumena také zručný muzikant, ukáže trojka akustických songů v bonusech (včetně "Everybody's Talkin'", jenž v devětašedesátém proslavil Harry Nilsson). A pokud znáte alespoň základní anglická slova a idiomy, pusťte si dokument "A Long Way From Home", kde se dozvíte i něco ze zpěvákova soukromí a o jeho hudebních začátcích. Připočtěte k tomu kvalitní zvuk a sympaticky provedené menu a máte to. Takhle nějak má prostě vypadat dobré DVDčko.

Mikovi bych přál, aby se z něj nestal one-hit wonder, jako třeba James Blunt, plakátový příklad z poslední doby. Na rozdíl od patetického Blunta však Mika na debutu ukázal široké spektrum hudebního záběru; na tomhle dévéčku předělávkami jiných autorů navíc předvedl, že je ochoten jít ještě dál. Proto o jeho udržení strach nemám.