Jako by se Aneta Langerová zamyslela nad krátkou diskusí, kterou jsme spolu vedli na téma opožděné versus včasné začátky koncertů. Ten pražský v rámci aktuálního turné měl oficiální začátek naplánován na půl osmou večerní, a když jsem po drobném, mnou tak docela nezaviněném zdržení dorazil asi ve tři čtvrtě na osm do haly, kapela Roe-Deer. Její na klavíru založené písně, střídmě doprovázené violoncellem vskutku zasluhují označení křehké, leč krom mírně ubíjející jednotvárnosti a faktu, že přirozeně hladivý Nathaliin hlas dokáží vysoké tóny nabrousit tak, že jeho ostrost je až nepříjemná, je třeba také říct, že takto komorní hudba se do sportovní haly vskutku nehodí. Půl hodinku jejího vystoupení většina návštěvníků odzívala.

Po hostech se pódium schovalo za bílou oponu. Jeho přestavba byla blesková a necelou čtvrthodinku před devátou se rozezněly úvodní tóny prvního singlu z alba "Dotyk" - žádné prostoje, žádné zbytečné čekání na hlavní hvězdu večera, jaká krása. Opona se otevřela a "Malá mořská víla" Aneta s kytarou na krku spustila. Pár koncertů jsem v této hale zažil, ale tak precizní zvuk se zde slyší opravdu málokdy. Každý nástroj perfektně čitelný, hlas zvýrazněný tak akorát, rozumět bylo možno každému slovu. Pro případné diskutující: stál jsem přímo proti pódiu ve sparťanském kotli. Krátký pozdrav, žádné zbytečné vykecávání a "Spousta andělů" spojená v jeden celek s "Nebem v loužích". A nakopnutý a rozjetý vlak se už nezastavil. Elektronický pop, ambientní zasněné plochy, rockový kytarový nářez: to všechno Aneta a její bezchybná kapela střídaly s neuvěřitelnou lehkostí, a do toho sem tam vhozen drobný vtípek, jako například kratičká citace dávného hitu Hany Zagorové a Karla Vágnera "Hej mistře basů" v mezihře skladby "Slib mi dej". Jen to publikum jako by trošku pokulhávalo a až na oddaný kotel pod pódiem zdálo se poněkud zaskočené.

Kdybych měl tenhle večer charakterizovat jedním slovem, byla by to pestrost. Vedle sebe byly umístěny (a fungovaly!) rockový nářez "Pár důvodů", houslová exhibice Anny Mlinarikové podpořené v basech klávesistou Jakubem Zítkem a navazující, jen na dvě akustické kytary zahraná "Hříšná těla, křídla motýlí", ve kterých navíc jako by se Aneta rozpomněla, že její hlas je to, co fanoušci nejvíc chtějí a obdivují. A i přes dva drobné výpadky textů to po celý večer vypadalo, že na pódiu je někdo, koho baví bavit, což doposud nebylo na koncertech Anety tak úplně pravidlem.

Nerad bych, aby někdo nabyl dojmu, že vše bylo dokonalé a není co zlepšovat. Nicméně přiznávám, že jsem byl až zaskočen tím, jak dobrou show sleduji. K již řečenému připočtěte střídmá, ale promyšlená světla, povětšinou animované projekce na zadní plátno, nějakého toho hosta jako například dva beatboxery v úvodu "Vysokého napětí" nebo jak přes megafon znějící Anetin hlas při představovačce kapely uprostřed nářezu "Když nemůžu spát". O kvalitě muzikantů též nepochybujte, i když můj názor je, že zahraniční posila Jon Bennett za bicími byla volba dobrá, leč trochu zbytečná, neboť český Štěpán Smetáček je ještě tak o čtvrt třídy výše. Na druhou stranu houslistka by zasluhovala stálé angažmá v Anetině doprovodné kapele. A fakt, že při refrénu "Vody živé" dav pějících diváků dokázal, že i několik set hrdel čítající sbor může oproti všem teoriím zpívat falešně, mi nedokázal tenhle zážitek pokazit.

Je snadné a lákavé vychutnat si donedávna miláčka davů Anetu Langerovou, když právě ony davy nedoputovaly na koncerty turné uspořádaného k první autorské desce. Jenže po zhlédnutí pražského koncertu mám pro davy jediný vzkaz: vaše chyba, o dost jste přišly. A pro ty, kteří v předchozích třech letech zmiňovali naději, že z Anety by jednou snad i mohlo něco být, mám jednoduchou zprávu: UŽ!

Setlist koncertu:
Malá mořská víla
Spousta andělů
Nebe v loužích
Slib mi dej
Skvělej nápad
Pár důvodů
Sólo housle
Hříšná těla, křídla motýlí
Píseň pro Světlušku
Nahá noc
Desetina
Jiný sen
Možná
Vysoké napětí
Když nemůžu spát
Poplach
Podzim
Voda živá

Němá

Aneta Langerová, Nathalie Nordnes, Roe-Deer, T-Mobile Arena, Praha, 25.10.2007

Fotogalerie