Pro mnoho mých kolegů jsou Billové jen partou chlápků z jakési vesnice, kteří jinak vysedávají po hospodách, a tak dlouho opruzovali na koncertech po všech možných i nemožných koutech České republiky, až si vydobyli postavení jedné z nejprodávanějších domácích formací, přičemž spousty prodaných desek jsou doplněny vyprodanými koncerty nejen po klubech, ale v poslední době i po halách. Pokud se přiznám k faktu, že je poslouchám, povětšinou si vysloužím zvednuté obočí a nevěřící výraz. Ale nic není jen černobílé.

Kapelu jsem dlouhá léta úspěšně ignoroval, kromě zaznamenání videoklipu k "Plakala", až do jejich vstoupení na Colours Of Ostrava (znáte to, na festivalech zkouknete i kapely, které byste jinak neviděli) v době, kdy byla čerstvě venku jejich deska "Mezi nima". Právě koncerty jsou u Billa důvod, proč je má spousta lidí v takové oblibě, takže se není co divit, že jsem si nahrávku pak doma poslechl. A opravdu, opravdu se mi líbila. Až na hodně blbou písničku "Vokna" ji dodnes považuji za skvělé album, a ač spousta lidí říká o jejich "Bagdádu", že jde o otřesnou politickou agitku, je třeba uznat, že v ní byli proti válce v Iráku a Bushovi v době, kdy naopak téměř všichni s jeho postupem souhlasili. Sláva kapely v té době rostla, až dobyla Lucernu a vydala z ní živé CD a DVD. A ve shodě s autorem tehdejší recenze na musicserveru tvrdím, že "toto CD lze aplikovat místo energetického nápoje". A tady se můj vztah ke kapele zlomil.

Pod dojmem vynikajícího živáku a "Mezi nima" jsem si totiž koupil (!) jejich dvě předchozí desky "Svatá pravda" a "Propustka do pekel". Poslechl jsem si je jednou a znechuceně založil. Písničky, které ze živáku sálaly energií, zněly ve studiové podobě jako slabý odvar, špatně nahraný, špatně zazpívaný a příšerně nudný.

V té době už kapela připravovala velké turné po halách a čtvrté album, které podle mnohých rozhovorů vznikalo více než těžce. Prostě nebyly písničky, ale desku bylo třeba vydat. Zpozdila se snad o půl roku a je bezpochyby to nejslabší, co DB kdy vydali. Jsem schopen snést asi tak tři skladby, zbytek čpí vypoceností a pouze snahou něco nahrát. Naživo to ale opět bylo mnohokrát lepší, atmosféra a zpívající davy dokáží dělat divy.

Z předchozího vyplývá, že mám k Divokému Billovi velmi ambivalentní vztah. Jejich desky jsou otřesné, až na výše zmíněnou výjimku. Jejich koncerty jsou ale plné energie, kterou jim jakákoli jiná česká kapela může jen závidět. Je dobře, že si od vydání čtvrté řadovky dávají na čas a místo nové desky vydají v listopadu radši další živák. Snad se jim za tu dobu podaří poskládat písničky, které konečně neobstojí jen naživo, ale i z cédéčka. Pak se snad za svou mírnou náklonnost k nim nebudu muset před kolegy (nejen) z musicserveru tak trochu stydět.