Nic nového pod Sluncem

Po rozporuplně přijímaném, ale podle mne vydařeném dvojalbu "In Your Honor" a následném akustickém CD i DVD "Skin And Bones" začali Foo Fighters pomalu připravovat další řadovku. A aby čekání na ni zkrátili, pustili do světa remasterovanou a rozšířenou verzi své druhé desky "The Colour And The Shape".

6/10

Foo Fighters - The Colour And The Shape

Vydáno: 25.06.2007
Celkový čas: 71:26

Skladby: Doll, Monkey Wrench, Hey Johny Park!, My Poor Brain, Wind Up, Up In Arms, My Hero, See You, Enough Space, February Stars, Everlong, Walking After You, New Way Home, Requiem, Drive Me Wild, Down In The Park, Baker Street, Dear Lover, The Colour And The Shape

Vydavatel: Sony Music

Ohodnoť toto album

V roce 1997 to byla pro kapelu opravdu důležitá deska. O rok mladší, eponymní debut se ještě svezl na vlně té kapely bubeníka (Dave Grohl) a kytaristy (Pat Smear) z Nirvany. Druhé album ale ukázalo, že si Foo Fighters své místo na rockové scéně udrží. Grohl si totiž, na rozdíl od Novoselica a jeho Sweet 75, přinesl z grungeové legendy to, na co lidé slyší. Nesnažil se zbytečně kombinovaně budovat skladby, naopak se rozhodl vše postavit na svěží jednoduchosti a přímočarosti. A byl tím správným, tak akorát drzým a suverénním frontmanem. Takovým, po kterém tu byla od dětí v kostkovaných flanelkách, ale nejen od nich, poptávka.

Před deseti lety bylo album přijímáno vesměs kladně. Mluvilo se o Grohlově skrytém talentu, který nemohl u kapelníka Cobaina plně rozvíjet. Psalo se o důstojném nástupci Nirvany, který jde vlastní cestou. Foo Fighters nahráli vyrovnanou desku s hity "Everlong" nebo "Monkey Wrench", i nadále točili opravdu zábavné klipy (i když ten k "Big Me" z debutu nebyl tentokrát překonán). A tak by nemělo být na škodu album k desetiletému výročí zremasterovat, doplnit o bonusy a znovu vydat. Připomenout práci producenta Gila Nortona, který se po deseti letech vrací na místo činu a opět produkuje album Foo Fighters plánované na září.

Jenže právě nové bonusy desku doslova zabíjí. Nesnesitelně ji prodlužují na ukrutných 71 minut. Navíc tím zcela ničí úžasně semknuté album a ani nepřináší žádný nový, raritní materiál. Vždyť první čtyři, oproti ostatním o něco alternativnější skladby byly součástí bonusového EP původní rozšířené verze (a jako samostatné EP to tehdy fungovalo), další dvě jsou b-strany dvou standardních singlů. Vše bylo i u nás běžně k dostání a každý opravdový fanda je jistě doma vlastní a má dávno naposlouchané. Celé doplněné vydání se tedy jeví jako nepromyšlený a zbytečný výrobek bez další přidané hodnoty.

Ale abyste mi rozuměli. "The Colour And The Shape" sama o sobě není vůbec špatná deska. Ve své původní stopáži jí není téměř co vytknout. Úvodní kratičká "Doll" zdařile startuje album, navodí posluchače na hudbu, odpoutá jej od reality a nenásilně připraví na akceleraci v podobě "Monkey Wrench". Kapela s lehkostí střídá agresivní kousky ("Enough Space") s jemnými intimními baladami ("February Stars") a vše do sebe zapadá tak, jak má. Celé album pak graduje vynikající, téměř šestiminutovou energickou "New Way Home". Na jedné placce (na rozdíl od zmiňované "In Your Honour") tak kapela vykvetla ve všech svých barvách i podobách.

Resumé? Pokud máte původní verzi "The Colour And The Shape", pusťte si ji a na tuto remasterovanou verzi zapomeňte. Ale jestli jste začali sledovat partu Davea Grohla až teď, sežeňte si rozšířenou verzi. A poslech si rozdělte na dvě části. Jinak byste z něj mohli mít podobně smíšené pocity. A to by byla, vzhledem ke kvalitám původní nahrávky, škoda.

Tvar a barva

Remasterovaná verze druhé řadovky Foo Fighters se od původní verze liší nejen bonusy. Plastová krabička byla nahrazena digipackem a booklet byl nepatrně rozšířen o komentář basáka Natea Mendela a několik fotografií. Album tak dostalo novou podobu (Shape). A i na barvu (Colour) došlo. Nový obal má nepatrně světlejší modrý odstín.

• moj naor (mm, 31.05.2008 21:50) Reagovat

  Colour & The Shape je jednoznace najlepsi album FF a to mam okrem neho napocuvany len ten prvy album. Nepotrebujem si vypocut dalsie ked viem ze toto album nebude prekonane ani There Is Nothing Left To Lose (s popovym hitom Learn To Fly), One By One, In Your Honor, Skin & Bones a Echoes, Patience, Silence & Grace. Vsetkych 13 trackov z povodnej verzie do seba vyborne zapadaju. Uz len ked si zapnem album od sameho zaciatku si s chutou zacnem spievat spolu s Daveom cely album. Na uvodnu kratucku 'Doll' som si musel najprv zvykat, ale nakoniec som ju prial a preto ju povazujem za vyborny preddavok pred uvodnym opravdovym vypalovakom 'Monkey Wrench' ktory ma zakazdym dostava do varu. Cisty nefalsovany punk rock. Tretia 'Hey Johny Park' ma zaujala vokalnou linkou a ma 100% hitovy potencial. 'My Poor Brain' (Moj chaby mozog :D) sa zacina zas dos chaoticky, ale potom sa to upravi a vykluje sa z toho vyrvavacia pecka! Na pätku 'Wind Up' som si este stale velmi nezvykol lebo tuto skladbu moc nemusim, hlavne tu vyrvavaciu cast. Sestka 'Up In Arms' s genialnym zaciatkom a pokracovanim to vsak upravi. Pat navyse vystruha skvele, hoci kratke solicko. Skladba prefrci a ide track (predpokladam) venovany Kurtovi Cobainovi - 'My Hero'. Na ceknito je aj klip k tejto skladbe kde su zabery s Kurtom. Malem sa mi slzy do oci tlacia ked to pozeram :( Po tejto smutnej hitovej vecicke nasleduje odlahcujuca 'See You'. Hoc' som si na nu takisto tazko zvykal, uznal som ze sa tam celkom hodi, aj ked ju spolu 'Wind Up' aj tak povazujem za najslabsi kus na albume. Deviatka 'Enough Space' je nabita energiou, Daveovym oblubenym vyrvavanin v refrene a hitovym predpokladom. Po tejto vecicke nasleduje intimna a nadherna balada 'February Stars' ktora by mala byt takisto venovana Kurtovi (kedze sa narodil vo februari a bol hviezdou velkeho kalibru). Smutna atmosfera, preciteny spev v pomalsich pasazach a v tretej minute pritvrdenie na gitarach a konecne refren. Proste maximalne podarena a vyborna vecicka. A po nej nasleduje snad hitovka ktoru hviezdnu karieru FF nakopla - ano, hovorim o megahite 'Everlong'. Naprosto chytlavy refren a co vlastne k tomu dodat? Hit ako hovado, bez diskusii. Za nou nasleduje prekrasna balada 'Walking After You'. Milujem tuto pesnicku, Daveov spev z ktoreho mam vzdy zimomriavky. Ako balada najlepsia na albume a aj vobec jedna z najlepsich od FF. Genialna pesnicka proste. A za touto precitenou baladickou nasleduje zaverecny track. Track, ktory nemohol byt vybrany lepsie, ako na zaver. Ano, je to 'New Way Home', pesnicka ktora jednoducho patri na koniec hocakeho albumu FF, vyberovky, various kompilacii. Strednotempova pasaz, pomala pasaz a potom rychla, vyrvavacia pasaz. Co viac dodat. Genialna bodka za tymto genialnym albumom.
  Takto som vam nejako opisal moj vztah k tomu album, ktory je vlastne zo 100% posiaty samimi hitovkami (uznam aj ten Wind Up a See You :D). Keby nase blbe radia (hlavne Expres, posielam pozdrav) hrali hitovecky ako Everlong ci Hey Johny Park, tak nemam vyhrady. Dave a kapela mozu byt na seba velmi pysny ze nahrali a vymyslely tento fantasticky rockovy albumik. Nedam nanho dopustit. Kto to pocul, vie o com hovorim. Kto nie, nech si ho ide okamzite kupit alebo hoc' aj stiahnut, je to jedno. Zarucene ho dostane. Preto tento album spolu s prvym predstavuju pre mna to najlepsie co FF vytvorili a dalsie albumy mi to uz nedokazu evokovat, hoci aj tam su dobre pesnicky. Takze C&TS forever and ever a nezaobstaravajte si tuto recenzovanu verziu, je to zbytocnost. Narusa to koncepciu albumu. Iny koniec ako 'New Way Home' je pre mna nepredstavitelny a nestravitelny. Radsej si tie pesnicky zozente ako spominane EPcko alebo single. To je odo mna vsetko, dakujem za pozornost, viva Foo Fighters :)
  
  

10/10

Recenze: Magnum opus. Caleb Landry Jones natočil bezchybnou desku "Hey Gary, Hey Dawn" Bezmála rok a půl po předešlé řadovce "Gadzooks Vol. 2" se americký zpěvák a herec Caleb Landry Jones vrací s dalším hudebním materiálem. Jeho nové album "Hey Gary, Hey Dawn" se ale od těch předchozích přece jen trochu liší.... čtěte zde

Vydáno: 23.04.2024 16:00 v sekci Recenze

8/10

Recenze: Pearl Jam na "Dark Matter" překypují nadšením a mladickou energií S aktuální "Dark Matter" mají Pearl Jam na kontě tucet studiových alb. Novinka kapely ze Seattlu naštěstí nepatří k těm tuctovým. S pomocí mladého producenta se zasloužilí rockeři, kteří už před pár lety vstoupili do... čtěte zde

Vydáno: 23.04.2024 08:00 v sekci Recenze

Naživo: Fletcher v SaSaZu obstarala zvuk, diváci zase obraz Popová, byť naživo spíše už pop-rocková zpěvačka Fletcher při své první návštěvě Prahy vyprodala klub SaSaZu. Ten nejprve od osmé večer na půl hodinky opanovala alternativně rocková dvojice Arxx z Brightonu, připomínající... čtěte zde

Vydáno: 22.04.2024 16:00 v sekci Naživo

Rozhovory: Igor Orozovič - Když zpíváte text, který je váš, nikdy ho nemůžete zazpívat špatně "Pomíjivost divadla je pro mě někdy bolestná. Oproti tomu kratičká píseň toho může obsáhnout spoustu a zůstane v nás, můžeme si ji zpívat," říká herec a muzikant Igor Orozovič. Svou čerstvě vydanou debutovou desku "Když muž... čtěte zde

Vydáno: 22.04.2024 11:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

8/10

Recenze: Na "One Deep River" je Mark Knopfler pořád stejně solidní Po nejdelší pauze mezi sólovými alby - konkrétně po šesti letech - je tu nezaměnitelný zpěvák a kytarista Mark Knopfler se svou desátou deskou "One Deep River". A jak se dalo čekat, všechno je u něj jako vždy na svém místě, nic se... čtěte zde

Vydáno: 22.04.2024 00:00 v sekci Recenze