Skoro jsem nevěřil vlastním očím, když se v americkém žebříčku Billboardu znovu objevila skupina Hanson. Možná si je budete ještě pamatovat: jsou to ti tři náctiletí bratři, kteří měli přesně před deseti lety obrovský hit "MMMBop". Nejmladšímu z nich, bubeníkovi Zachovi, bylo v době jejich největší slávy sotva dvanáct. Alba "Middle Of The Nowhere" se prodaly čtyři miliony, vysloužili si dokonce dvě nominace na Grammy a nejlepší na tom všem bylo, že "MMMBop" byla vlastně hodně povedená píseň. Rozhodně nic, co byste se měli stydět pustit nahlas. Pak Hansonovi zestárli, přestali být roztomilí, prodeje drasticky klesaly a v roce 2000 se jich nahrávací firma zbavila.

To by mohl být konec historky o předčasné slávě. Ale není. Bratři to totiž nevzdali, založili si vlastní label 3CG a desky vydávají dodnes. Miliony už jich neprodávají, jsou rádi i za desítky tisíc - letošní nahrávka "The Walk" byla v americkém žebříčku někde za padesátkou, v britském dokonce kdesi kolem čísla osmdesát. Je to trochu paradox, Zachovi je dvaadvacet a ve věku, kdy se ostatní hudebníci teprve derou na výsluní, je z něho vlastně už veterán, takový dinosaurus, který těží ze své dávno minulé slávy.

Sociologové s oblibou tvrdí, že dnešní společnost je posedlá kultem mládí. Náctileté popové či filmové hvězdy jsou od 60. let zcela běžnou součástí kulturního průmyslu. Je to logické. Nejpočetnější skupina konzumentů populární hudby jsou teenageři, takže proč jim neservírovat někoho, s kým se můžou lehce ztotožnit. Vždy tu budou interpreti jako Tokio Hotel a Ewa Farná, sbírající body u teenagerského publika, dokonce bych řekl, že díky internetovým vymoženostem, jako jsou komunitní portály a samozřejmě digitální prodej, se určitě bude moc mladé generace nad popovými žebříčky dále zesilovat. A to přesto, že dětským interpretům většinou chybí schopnost hrát věrohodně hvězdu, být důsledný v předstírání pro kameru a úspěšně s publikem manipulovat. Na jednu sezónu slávy to ale obvykle stačí.

Šéfové velkých hudebních firem si často stěžují, že klesají prodeje desek a že konec hudebního průmyslu tak, jak ho známe, je na spadnutí. Jestli si někdo nemůže na pokles zájmu ale stěžovat, pak je to jednoznačně korporace Walt Disney. Soundtrack k jejich televiznímu filmu "High School Musical" byl nejprodávanější deskou v USA loňského roku a letos zatím na stejné pozici figuruje čtrnáctiletá zpěvačka Miley Cyrus, kterou však většina Američanů zná pod jménem Hannah Montana, a to díky stejnojmennému televiznímu seriálu. Zdá se, že Disney to se svými náctiletými posluchači opravdu umí, koneckonců mají v tom dlouholetou tradici s Myšákem Mickeym a Kačerem Donaldem.

Jak v hudbě, tak ve filmu u dětských hvězdiček platí, že jejich sezónní sláva se promění v něco trvalejšího, když budou schopni zůstat na vrcholu i v dospělejším věku. A zůstanou současně při smyslech. Všichni víme, jak to dopadlo s Britney Spears, s níž je právě Miley Cyrus často srovnávána. Tady už nezbývá než napsat, že Miley držím palce, ať se z toho nezblázní. Vlastně je na tom pořád dobře ve srovnání s osmiletým portorickým rapperem MC Miguelitem. Jestli u něj všechno půjde tak, jako u jeho rapových kolegů, tak bude v patnácti mluvit o odchodu do důchodu.