Poprvé jsem měl tu čest s plzeňskou kapelkou Mandrage, když byli předskokany slovenské Pehy. Veselé a s chutí zahrané vystoupení mne mile překvapilo, mělo to šťávu a některé písničky fungovaly hned na první poslech ("Punk rock song" a také infantilní "Sluníčko"). Teprve po této veskrze pozitivní zkušenosti se k mým uším donesly zvěsti typu, že Mandrage jsou "vyhonění" Bravem a že to má být česká reakce na Tokio Hotel. Přiznám se - tohle mě vůbec nezajímá. Mandrage je prostě parta velmi mladých kluků (až na jednu výjimku, že ano?) a "Přišli jsme si pro vaše děti" není vůbec špatná deska.

Mandrage jsou také ukázkou toho, jak se v Česku konečně učíme dělat některé věci: promotion, web, image. Pro někoho mohou být podružné, ale jak to bylo s těmi Tokio Hotel? Navíc se podívejte na nabitý koncertní rozpis kapely, a tak to má být! Mandrage se označují jako rock'n'rollová kapela a není důvod něco namítat.

Už pohled na to, co je napsáno na jejich webu pod titulky "Stále poslouchám" a "Momentálně poslouchám", něco naznačuje. Chlapci si navíc všechno skládají sami, nejde tedy o umělý producentský výrobek (když už jsme u toho, desku produkoval Martin Ledvina). Překvapit vás může sem tam nějaký textový ("Digitální děti") či muzikantský (perkuse v písni "Muchacha", citace "Profesionálů" v "Hlavně se neotočit") fór a samozřejmě nechybí důležitá věc - omílaný rádiový hit, zde "Kapky proti slzám".

Zajímavostí jsou dvě závěrečné písně, jež hrají na trochu vážnější strunu, a to "Breakdown" a "U dna" s překvapivě tvrdým refrénem a mezihrou. I ty přispěly k výslednému mírně nadprůměrnému dojmu z alba, který by se dvěma slovy dal shrnout jako příjemné překvapení. I když asi nejsem původní cílová skupina...