Ve Van Morrisonově případě rozhodně neplatí, že by kvantita byla na úkor kvality. Ba naopak, úspěšně si drží svůj standard. I když je často popisován především jako jazzový muzikant, není vyhraněný. Během své dlouhé kariéry zabrousil k několika hudebním stylům a všech se chopil velice zručně a dokázal je obohatit o četné svěží prvky. Prošel si nejrůznějšími obdobími, někdy inklinoval spíše k jazzu, někdy k blues, jindy k r&b, soulu, folku či country a rozhodně nezapře keltské kořeny. Není tedy specialista, ale mnohým specialistům se na poli většiny těchto žánrů hravě vyrovná. A nikdy to nepůsobí jako pokus.

Síla Morrisonovy hudby tkví i ve výběru muzikantů, spolupracuje jen s těmi nejlepšími. Tentokrát uslyšíte mimo jiné mistra bluesové foukací harmoniky Juniora Wellse, zpěváka a klávesistu Georgieho Fame, irskou kapelu The Chieftains či vokalisty Lonnieho Donegana či Carla Perkinse. Celý výběr otevírá dosud nevydaný duet s Tomem Jonesem "Cry For Home".

Výběrovka číslo tři nabízí na dvou discích celkem jednatřicet písniček, jejich uspořádání však nehraje roli. CD se pak zaměřují především na dobu devadesátých let, tedy překvapivě na éru snad nejméně úspěšných alb v dlouhé Morrisonově diskografii. Nicméně i z tohoto údobí pochází několik skladeb, které si zaslouží připomenutí. "Meet Me In The Indian Summer" dostala zajímavý orchestrální rozměr, "Early In the Morning" si s Morrisonem vystřihl B.B.King, remixů se dočkaly písničky "Back On The Top" či "The Healing Game". Decentně zmapovaná je pak i tvorba začátku jednadvacátého století.

Tyto skladby jsou prolnuty opravdovými klenoty hudební historie, tedy lehce nostalgickým ohlédnutím za sedmdesátými roky. Album "Moondance" bylo pro Morrisona průlomové, odstartovalo jeho úspěch na sólové dráze. Obsahuje svěží jazz titulní skladby i romantickou baladu "Crazy Love" s Rayem Charlesem, která balancuje na pomezí kýčovitosti a srdečné upřímnosti. Morrison však dokazuje, že v jeho podání nejsou ta otřepaná klišé tak plytká a laciná. Dalším pokladem je "Tupelo Honey", která svou lehkostí, nadčasovostí a poutavou fúzí soulu, country i keltské mystiky uhranula i Boba Dylana a slovy Keitha Richardse se dokonce klene k nebesům. Nesmrtelná je pak "Gloria", kterou si vypůjčilo mnoho jiných muzikantů. Morrison na ní spojil síly s legendárním bluesmanem Johnem Lee Hookerem.

Jediné, co bych výběrovce vytkla, je relativní nepřehlednost. Více méně skáče od jednoho k druhému, písničky postrádají výraznější spojitost. Van Morrisonova tvorba je opravdu bohatá a rozmanitá, je těžké se v ní orientovat. Proto bych příště ocenila ucelenější výběr, který by třeba postupně mapoval jednotlivé úseky Morrisonovy kariéry; měl by alespoň nějaký řád.