Zatímco ostatní sourozenci Corrovi se věnují rodinným povinnostem, nejmladší ze čtveřice Andrea se rozhodla využít pauzy kapely pro svůj sólový projekt. Dosud se samostatně prezentovala jen jako herečka, zaznamenatelná byla například její minirole v "Evitě", hudebně pak hostovala na poslední desce francouzského zpěváka Laurenta Voulzyho a doprovodila na flétnu Celine Dion při skladbě "My Heart Will Go On". Původně to vypadalo, že se Andrea vydá na dráhu pohodového folk-popu, čímž by měla zaručenou přízeň fanoušků The Corrs. Jenže oznámení jména producenta Nellee Hoopera však zajišťovalo odchýlení - Hooper, který má na svědomí například Madonninu desku "Bedtime Stories" nebo velký hit Gwen Stefani "What Ya Waiting For?", vtiskl některým Andreiným skladbám charakteristický elektronický zvuk, zatímco v jiných dominují akustické nástroje. Celá deska je takovým soubojem elektronických skladeb Hoopera s pop-folkovými písničkami Andrey.

Při poslechu "Ten Feet High" je cítit, že jde o desku, která byla dělána z radosti. Dvě skladby sotva přesáhnou dvě minuty, dvě další sotva dosáhnou tří minut. Andrea si nelámala hlavu, jestli bude mít na desce dost potenciálních singlů. Jako by jí šlo hlavně o to ukázat, že dokáže víc než zpívat po boku svých sourozenců, případně hrát s nimi irské lidovky. Že si dokáže dělat hudbu po svém. Z "Ten Feet High" je ale těžké poznat, kdo to vlastně je Andrea Corr. Moderní popařka s elektronickým zvukem, nebo písničkářka za klavírem? I když o trochu převažuje ta druhá část, vůbec bych se nedivil, kdyby příští deska Andrey přinesla to, co například "Loose" Nelly Furtado.

Mými favority mezi jedenáctkou skladeb jsou titulní "Ten Feet High", akustické "Ideal World" a "This Is What It's All About". Hlavně z "Ideal World" je cítit, jak důležitou tvůrčí osobou pro The Corrs Andrea je, protože u této a několika dalších by stačilo jen poupravit aranže, přidat Sharoniny housle a výsledek by se mohl hrdě postavit mezi klasické hity kapely. To rozhodně neplatí u úvodní "Hello Boys", která byla snad myšlená jako šoková terapie pro všechny, kdo očekávali klidnou, romantickou desku. Holt Andrea ukázala, že není irskou princeznou, za kterou ji spousta lidí měla.

I když se přiznám, že mi u Andrey daleko více sedí ta písničkářská, pop-folková tvář, rozhodně jí nemám za zlé, že se pustila i do dalších experimentů. Rozhodla se dělat si hudbu po svém a to takovým způsobem, že si bezesporu zaslouží respekt.