Sedmého července 2007 se na pěti kontinentech a osmi místech uskuteční mamutí koncertní show Live Earth. Její organizátoři, mimo jiné bývalý americký viceprezident a dnes zanícený ekolog Al Gore, si dali za cíl dovést pomocí hudby všeobecnou pozornost k tématu globálního oteplování. V New Yorku, Londýně, Hamburgu, Rio de Janeiru, Tokiu, Šanghaji, Sydney a Johannesburgu bude k vidění přes sto vystupujících během dvacet čtyř hodin nepřetržitého hudebního programu; to vše při enormní energetické zátěži. Předpokládaná sledovanost, živě a zprostředkovaně u televizí, dvě miliardy diváků. Live Earth vyhlašuje všeobecnou mobilizaci v boji proti enviromentální krizi. Na první pohled se celý projekt jeví jako záslužná, takřka bohulibá záležitost. Jenže, jak už to bývá, i zde objeví kritický pozorovatel pár otazníků. Ostatně, když v tom má prsty Al Gore, zkušený politický matador a neméně zdatný dokumentární manipulátor, je třeba se mít na pozoru...

První věc, která přináší stran Live Earth nejasnosti, je způsob, kterým budou akce energeticky zajištěny. Ačkoli mají organizátoři krásnou představu - co nejmenší spotřeba elektřiny, efektivní spotřebiče, auta na hybridní pohon - otázky zůstávají. Je to dáno především neurčitostí, se kterou se pořadatelé vyjadřují. Například není vůbec jasné, jestli budou využity k přírodě nejšetrnější solární panely. Zato se ví, že upotřebení najdou agregáty poháněné biodieselem, které ovšem do ovzduší vypouštějí stejně zplodin jako klasické vznětové motory. Zůstává také otázkou, jak (a zda vůbec) bude probíhat kontrola, jestli je elektřina, odebíraná z místních sítí, vyrobena ekologicky šetrnou metodou. Za další, v plánu je vysadit za každou prodanou vstupenku jeden strom. Není ovšem řečeno, kde to bude. A pokud budou lístků miliony (s čímž se počítá), jednoho napadne, zda se ony miliony sazenic nebudou rozvážet na místo určení kamióny po dálnicích.

Výše zmíněné jsou možná drobnosti, proto stěžejním bodem, který Live Earth ubírá na autentičnosti, jsou zúčastnění umělci. Dobře vymyšlená obchodní koncepce, která Live Earth provází na každém kroku, se přenesla tam, kam neměla: na podia. Kapely jsou vybrány tak, aby přitáhly co největší pozornost, ovšem počet umělců mezi nimi, kteří jsou se zelenými tématy dlouhodobě spojeni, je tristně malý. Nechybí sice Bono z U2, Sheryl Crow, Dave Matthews Band či Jack Johnson, ovšem mnozí další citelně absentují. Jak věrohodně bude asi zelené poselství znít od Snoop Dogga, Sashi nebo americké Superstar Kelly Clarkson? Těm všem chybí "ekologické zázemí a zkušenosti" k tomu, aby pouhou svou účastí dokázali vyprovokovat. Za daných okolností jen pobaví. Jejich ekologizace zkrátka proběhla příliš narychlo, v podstatě prvoplánově.

Dilema, které se nad Live Earth vnáší, je prosté a na stránkách projektu ho řeší i hudební publicista Alan Light: je hlavním cílem vydělat peníze a zdrhnout, nebo vskutku dosáhnout vzdělávání jednotlivců? O to druhé se už přes dvacet let snaží bezpočet mediálně téměř neviditelných kapel. O to první podle mnohých Al Gore; Live Earth totiž bude dobrým obchodem nejen pro Zemi... Je totiž zarážející, že hudební formace, které nesou zelenou barvu na štítě už z dob, kdy se na tom ani zdaleka nedalo vydělat, na Live Earth téměř nenajdeme.

Chybějící jména
Například Paul McCartney. Ex-beatlesák má ke globálnímu oteplování velmi blízko. Památný je jeho citát: "Pokud chce někdo zachránit planetu, nejjednodušším a prvním krokem by mělo být přestat jíst maso. Vegetariánství obsáhne najednou několik věcí - nepodporuje hladomor, je ekologické a zdravé zároveň." Způsob, kterým propaguje vegetariánství, by jej automaticky měl na podium Live Earth nominovat, můžeme u něj totiž hovořit o pragmatickém pojetí zelené politiky. Namísto tradičního způsobu přesvědčování (třeba apelování na soucit se zvířaty) volí McCartney logické argumenty, zohledňuje dopad pěstování dobytka na životní prostředí. Varuje před skleníkovými plyny, které dobytek emituje, poukazuje na neefektivnost, která vzniká při výkrmu, upozorňuje na náročnost na vodní zdroje. Obecně lze říct, že McCartney je jednou z nejvýraznějších zelených celebrit vůbec. Přesto na Live Earth chybí.

Dalším nepochybně očekávaným jménem jsou Pearl Jam. Taktéž nebudou k vidění. Zastupitelé sofistikovaného grunge jsou přitom kapelou, o jejíž zelenosti nelze pochybovat. Sto tisíci dolary (asi dva a půl milionu korun) zaštiťují takzvané carbon portfolio, dotují solární energii a veškeré emise, jež se spotřebují kvůli zajištění dopravy na koncerty, se snaží nahradit vysázením odpovídajícího množství stromů (prostřednictvím několika ekologických organizací). Jedno z těchto sdružení je letos obdarovalo cenou Conservation Creativity Award. Aby toho nebylo málo, z prodeje svých alb financovali aktivity Greenpeace proti lovu velryb. Dalo by se ještě pokračovat, ale na místo jmen, od nichž bychom účast na Live Earth očekávali (dále můžeme jmenovat Neila Younga nebo Boba Dylana, který jednou větou zmíněnou na Live Aid inicioval vznik Live Farm), budou diváky oblažovat ultra rychle zezelenalí AFI, Snoop Dogg, Pussycat Dolls nebo Madonna. Ta si pro koncert připravila speciální song "Hey, You".

Vůbec se zdá, jako by najednou podstatná část hudební scény procházela procesem rychlého zelenání. Na svém posledním albu se k nešetrnému zacházení se zemí vyjadřují Linkin Park, Madonna píše speciální song a zapomíná na desítky kamionů, které ji na jejích turné provázejí. I když: zpěvačka uvedla, že text "Hey, You" se nebude přímo vztahovat k ekologii. "Hej člověče, zachraň se sám / nespoléhej na nikoho jiného... Naše oslava běží tuhle noc..." Svou špetkou do zeleného rendlíku přispěli i čeští Tata Bojs peckou "Eko echo" na poslední desce "Kluci kde ste?".

(Ne)pohodlný boj za změnu
Způsoby, jimiž nyní hudební celebrity upozorňují na ožehavá témata, jsou pohodlné a nepřinášejí žádná rizika. Lamači dívčích emo-srdíček AFI, uvádějí jako hlavní zdroj své inspirace švédskou legendu pozitivního hardcore Refused. Ovšem cesty, které obě skupiny zvolily k upozornění na společenské problémy, jsou si na míle vzdálené. Na jedné straně vystoupení na ostře sledovaném podiu, na druhé Refused, kteří se na třicet dní ubytovali na čerpací stanici Shell, aby tak vyjádřili protest proti chování koncernu v rozvojových zemích. Těžko říct, co ti by o Live Earth řekli.

Rozhodně se tedy nedá prohlásit, že by enviromentalistické náměty v hudbě dříve nevyskytovaly. Dokonce se různých skladeb objevuje relativně hodně. Holt jde o to, kdo a především kdy témata životního prostředí ve svých textech zohledňoval. Dělo se tak samozřejmě dekády před Live Earth. Tehdy to všem leželo stranou mediálního a obchodního zájmu.

Dlouhodobě nejspojenější je s ekologickými tématy pozitivní hardcoreová scéna. Na první poslech kontrastní souzvuk rychlé, tvrdé hudby s texty apelujícími na soucit se zvířaty a/nebo enviromentální uvědomnělost trvá přes dvacet let. Momentálními hvězdami žánru jsou bezpochyby Rise Against. Zajímavé je, že pozitivní hardcore-punk, vzniknuvší v USA, nebyl původně se zelenou politikou nijak spojen. Až postupem času se přibalila stěžejní myšlenka hnutí: straightedge.

Hnutí s X ve znaku se etablovalo na úplném začátku 80. let dvacátého století. Přímo u jeho zrodu stáli kultovní Minor Threat, konkrétně jejich zpěvák Ian McKaye (později především Fugazi). Symbol X je odvozen od způsobu, kterým byli nezletilí návštěvníci koncertů označováni, aby u baru nemohli dostat alkohol. Hlavní myšlenka je jasně čitelná v písni "Out Of Step": "Nechlastám, nekouřím, nesouložím na potkání, ale aspoň dokážu zatraceně myslet." Straightedge se jmenuje podle jiné písně Minor Threat, která napadá užívání drog jako nepotřebnou věc. Právě šířící se nihilismus mezi mládeží a zabíjení času pomocí drog daly nejsilnější impuls ke vzniku nové subscény hardcore-punku, tzv. positive youth crew.

Ačkoli činnost Minor Threat trvala jen do roku 1983, jejich odkaz nezeslábl dodnes. Černou ovcí převzatým z obalu desky "Out Of Step", jež symbolizuje vyvrženost straightedge ve společnosti plné legálních drog, je ozdoben například jeden ze členů Good Charlotte. Ve druhé polovině 80. let se v USA začala rozrůstat hardcore-punková scéna, která k tradičnímu tématu pozitivního přístupu k životu přidala první zelená témata. Z dnešního pohledu jsou první a nejvýznamnější takovou kapelou Youth Of Today. Vznikli v roce 1985, to jest v době, kdy Madonna vyrazila na koncertní turné k "Like A Virgin"...

Blízko k extremismu
S postupným prolínáním hardcore a ekologie došlo u některých také ke značné radikalizaci. Objevuje se hard-line hnutí, která schvalují násilí jako prostředek boje proti drogovým dealerům nebo korporacím zneužívajícím zvířata. Rozšířená je podpora hnutí Animal Liberation Front, které unáší zvířata z jatek a laboratoří, nebo radikálně ekologických Earth First!. Logo druhé zmíněné organizace, již vede FBI na seznamu teroristických organizací a pobočku má i v České republice, má na paži vytetováno Eddie Vedder, zpěvák Pearl Jam.

Jedním z příkladů nesmiřitelných agitátorů za práva zvířat a život bez drog jsou Vegan Reich, hlásící se k tvrdé linii. Další významní představitelé nekompromisních názorů Earth Crisis si v textech nebrali servítky: "Jestliže se odmítáš změnit, jsi vinen a musíš být zničen." Volali po sabotážích, snažili se iniciovat různé přímé akce. Je paradoxní, že pokud se někdy k ekologicky uvědomělým kapelám připoutala mediální pozornost, bylo to právě kvůli spojení s radikálními organizacemi. Naproti tomu spousta kapel, které ve svých textech již dříve propagovaly dnes všeobecně přijímaná ekologická fakta, si mohla o solidní a hlavně zasloužené publicitě jen zdát.

Ovšem nejen hardcore-punkem živ je člověk. S ekologií je často právem spojován i folk. Ten, stejně jako hardcore, doplácel na ignoraci v dobách, kdy nebylo zaujímání zeleného postoje IN. Počátky ekofolku lze hledat u umělců, kteří se zúčastnili amerického festivalu s příznačným názvem No Nukes. Stalo se to v roce 1977. Z významnějších jmen šlo třeba o Darryla Cherneyho nebo Petea Seegera.

V Československu absurdně
Ani Československá socialistická republika nebyla ochuzena o svůj díl ekologické hudební historie. Ovšem, jako leccos za železnou oponou, neobešlo se to bez notného nádechu absurdity. V roce 1978 byla ještě drtivá většina účinkujících na Live Earth hudebně na houbách. Ne tak ale čeští rockoví bossové Olympic: tehdy vydali své deváté album "Prázdniny na Zemi". Na něm předložili směs veskrze depresivních ekologických písní, nalézt se tam dali (podobně jako u Linkin Park nebo Madonny o třicet let později) paralely mezi špatnostmi v mezilidských vztazích a nešetrným chováním k přírodě. Dlužno ovšem říct, že se v žádném případě nejednalo o zárodek tuzemského enviromentálního aktivismu, neboť Olympic byli kapelou ne snad prorežimní, ale určitě nijak opoziční.

Pochopitelný průlom nastal po pádu opony, pak se zelený trend v hudbě pomalu (skutečně velmi pomalu) začal plížit do českých krajin. Z počátku 90. let je třeba jmenovat HC legendu Kritická situace. Její basista Šimon Budský založil už neexistující pro-zvířecí Animal S.O.S., která stála za mediální bombou roku 1992: sedm stovek aktivistů tehdy zablokovalo pardubickou dostihovou dráhu Velké Pardubické. Perličkou přitom je, že Budský původně působil ve skinheadské kapele Orlík. Jedno mu ale upřít nelze: o zelená témata se aktivně zajímal, nechal se kvůli blokádě dostihů dokonce zmlátit policií. Jeho zapálenost mu můžeme věřit. U zelených rychlokvašek na Live Earth to s důvěrou tak horké asi nebude.