Časopis Rockreport se rozhodl zahájit tradici každoročních akcí v Plzni pod otevřeným nebem, které budou rozloučením s létem a prázdninami. První ročník proběhl v sobotu 2. září a jestli se návštěvníkům něco nelíbilo, pak to mohlo být jedině počasí.

Ve čtyři hodiny odpoledne se nad letním areálem Hradiště přehnala pěkná bouřka, ale pak vykouklo sluníčko a kdo váhal, vzal si sebou pláštěnku a šel. Hned u vchodu dostal dárek od Eurotelu (kondom) a Rockreportu (poslední vydání časopisu). Kolem šesté začal pouštět desky rakouský DJ Crazy Helena. Jeho úkolem bylo zřejmě naladit příchozí, tak hrál veselé housové známé věci. V půl sedmé ho vystřídal německý DJ Marlin Mondo, který se více ponořil do příjemného deep housu. Kolem osmé už se areál u řeky Úhlavy celkem zaplnil. Lidé většinou posedávali u splavu a stolů zahradní restaurace. Stalo se u nás tradicí, že na letních otevřených akcích nesmí chybět nějaká atrakce. V Plzni jste se mohli nechat připoutat na Aerotrim, neboli trenažér stavu beztíže. Jako správný novinář jsem šel do toho a to i přesto, že jsem byl po večeři. Byl jsem připoután a roztočen. Výsledkem byla naprostá ztráta orientace v prostoru. Nevěděl jsem, kde je země a kde nebe. Točil jsem se totiž tak rychle a různými směry, že bylo příliš náročné si to uvědomovat. Když jsem to přestal řešit, ulevilo se mi a jen tak jsem se tam plácal. Když jsem z toho slezl, šel jsem kupodivu rovně a po nohou, ale kosmonaut ze mě nebude.

Odbila devátá a na pódium nastoupili v pyžamových kostýmech Monkey Business. Koncert zahájili jako vždy skladbou "High & Stereo", kterou kombinovali se starým hitem od People´s Choice "Do It Anyway You Wanna". Následovaly další skladby z desky, prokládané humorem Romana Holého. Roman je člověk, který chce, aby si z koncertu divák odnesl hudební zážitek, ale také aby se bavil. Rád lidi překvapuje svými šílenostmi. Jak jinak si vysvětlit některé vsuvky, jako například německy odzpívaný pochod, francouzský funk či španělské nebo jaké hlášky zpěváka Matěje Rupperta. Naštěstí po každé šílenosti, kterou by třeba konzervativnější divák nemohl zkousnout, následoval hit. Například německý pochod vystřídala strará pecka od Wild Chery "Play That Funky Music". Tonya Graves, která už před MB v několika kapelách zpívala, předvedla svůj standardní výkon a rozhodně patří k našim nejlepším zpěvačkám. Zato Matěj Ruppert dostal pořádnou příležitost ke svému projevu až s MB a koncert od koncertu se jeho výkony zlepšují. Na křestu debutu MB "Why Be In When You Could Be Out" na jaře v Lucerna Music Baru zpíval výborně jako na desce, ale do improvizací se příliš nepouštěl. V Plzni už byl mnohem víc odvázanější a uvolněnější, víc improvizoval, tančil a prostě dělal show.

"A teď si dáme trochu techna", řekl Roman. Prostor dostaly instrumentální skladby, které samozřejmě nebyly techno, ale daly by se zařadit do deep housu. Že jsme na koncertu funkové kapely, připomínala jen jazzová sóla klávesisty Ondřeje Brouska. A když instrumentálka vyčerpala možnosti všech nástrojů, přidaly se opět vokály a výbuch, který následoval bude jednou v hudebních encyklopediích popsán termínem "funk explosion". V repertoáru MB nechyběla ani legendární skladba od George Clintna "P-Funk" a na pódiu přistál Mothership, čímž bylo navázáno "mothership connection", pro koncert MB nezbytná záležitost. Nejvíce si publikum podal Roman Holý, když dirigoval kapelu v závěrečném jamu. Prvním přídavkem pak byla rádiovka "My Friends" – v živé verzi, díky dlouhému nástupu, trvající asi deset minut. Když ani po té nechtělo publikum MB pustit, museli je uspat pomalou a jako z desky odzpívanou "Piece Of My Life". I když Roman původně sliboval, že v Plzni zahrají MB svůj nejdelší koncert a všechny skladby ze svého repertoáru, nezazněla například "Solidarnosc", ale to je detail. I přesto trval koncert MB přes dvě hodiny.

Funky people dostali svoje a přišel čas na house music people. Desky s příjemným groovy housem roztáčel pražský DJ Lucas, kterého vystřídal česko-anglický projekt Bidlo - Stephunk - Sadler. Lucas naladil publikum na taneční rytmus a Bidlo s ostatními pak do house music přidali živé nástroje. Tentokrát nehráli všichni najednou, jako například na Hot Connection v Roxy, ale různě se střídali. V jednu chvíli hrál například Bidlo na gramofony, Stephunk na basu a k nim se přidal naživo saxofon či flétna. Kombinace tanečních rytmů a živých nástrojů či vokálů mi sedí a přesně takové desky si kupuje i Bidlo a dostával s nimi plzeňské publikum. Roztančený dav však začaly smáčet kapky deště. Vypadalo to, že bude jen poprchávat, ale kolem půl čtvrté se spustil nechutný lijavec, který mě vytlačil do auta. Zůstali pouze lidé v nepromokavém oblečení a ti, co jim to bylo fuk. Asi teď srkají horký čaj s citrónem. Protože pršet nepřestávalo a nepřestávalo, po páté hodině musela celá party skončit. Z trávníku zbylo jenom blátíčko, ale akce se zdařila.

Za výjimečnou cenu 149,- korun na místě se poslední prázdninovou sobotu přišlo bavit přes 1600 lidí.

Inel Night Fever, letní areál Hradiště v Plzni, 2.9.2000