Jen málokterý český filmový kus letos překvapil tak jako "Tajnosti" Alice Nellis. To už jste ale určitě slyšeli, popřípadě se o tom v kině sami přesvědčili. Pokud ne, vězte, že důvodů, proč jít zrovna na tenhle film, je nepočitatelné množství. Snad tedy jen namátkou: konečně vznikl v kraji poznamenaném hřebejkovskou sentimentalitou snímek, který si vzal do hledáčku hluboce osobní látku, a kupodivu není vůbec patetický. Iva Bittová pořád ještě nezapomněla hrát a Miloslav König je jedním z nejzajímavějších hereckých objevů poslední doby. Ale na to všechno můžete klidně zapomenout a vyrazit klidně jen a pouze na podmanivý hudební doprovod. O ten bylo totiž postaráno vskutku znamenitě.

Otázka zní: "Může snad neobstát před kritikou dílko, jehož hlavní postavou je někdo jako Nina Simone?" Režisérka Nellis vsadila v osobě americké soulové legendy na jistotu. Písně "Little Girl Blue", "Love Me Or Leave Me" nebo "Feeling Good" jsou s příběhem ženy, která se v jeden den sama sobě ztratí a posléze najde, propojeny poutem přirozeným a zároveň hluboce intimním. Ve filmu se silný a vyvážený projev Niny Simone strefuje přesně do těch srdečních oblastí, kde to umí bolet, ale zároveň tím zvláštním způsobem hřát. O podobné pocity není ale nouze ani při soustředěném domácím poslechu. Výjimečnost Niny Simone jako zpěvačky tkví totiž v tom, že její písně se dají napojit na kterýkoliv děj, situaci, místo i čas. Ano, jedná se o hudbu nadčasovou, která svou hodnotu ukazuje už nějakých padesát let. Hudbu, která nutí novináře uchylovat se ke klišé o jejím intergeneračním poselství a významu. Pozastaven a ohromen upřímností "Wild Is The Wind" bych ale málem zapomněl, že na štítku s označením interpreta stojí také název jedné české kapely.

Fakt je, že naroubováním muziky z archivu některých našimi médii často přeceňovaných interpretů mohl vzniknout pořádný guláš. Naštěstí byl ale soundtrack doplněn hudebními kusy ostravských Buty, kteří ač v poslední době zapadlí, pořád stejně dobří. Dobré je taky to, že Radek Pastrňák a Alice Nellis vybrali rukou společnou a nerozlučnou písně hlavně z posledního alba "Votom", a to navíc takové, které neměly to štěstí vstoupit do širšího národního povědomí, tedy až na výjimku v podobě rádiovým éterem profláknuté "Jedno ráno". Buty si vlastně potykali s filmovým uměním po docela dlouhé době, ale následky tohohle setkání jsou, stejně jako kdysi, vesměs pozitivní.

Hudbě z filmu "Tajnosti" nelze nic moc vytknout a moc jí zřejmě nevytýkají ani diváci sami, což se ukazuje na překvapivě dobrých prodejních číslech. Pozastavil bych se asi jen nad zcela nepotřebnými a na album vloženými dialogy, ale to už je holt česká žánrová neřest, s kterou nelze bojovat jinak než stisknutím tlačítka "next track" na vašem přehrávači. Jinak ale zcela zodpovědně říkám, že po všech snowboarďácích a rafťácích je tady konečně nekonfliktní výběrové album, které má potenciál získat si příznivce napříč posluchačským spektrem. A na ten film si vážně zajděte!