Na páté desce Queens Of The Stone Age "Era Vulgaris" sice není tolik silných skladeb jako na "Songs For The Deaf" a "Lullabies To Paralyze", ani to není ujetá sranda jako dvě alba Eagles Of Death Metal, ale prvku výjimečnosti se nahrávka nezbavuje. Koho by taky nebraly od špinavého oleje umaštěné holky? Tentokrát jde totiž o album plné kouře, dokonce i melancholie a žensky znějících vokálů. "Era Vulgaris" je soundtrack k libovolné americké honičce po širokých bulvárech. Je tu fakt hodně tuctově vybavených sexy holek z autoservisu na periferii. Přijdete si pro svý auto, sladká-drsná Jane na vás mrkne, buď na to kývnete a bude to noční jízda, nebo ne, sbalíte se a půjdete si po svých. Film "60 sekund" s Nicolasem Cagem jste viděli, ne? Jestli ne, tak víte co...

Krom naší hrdinky tu je hodně nebezpečím zavánějících krvavých riffů, rock'n'roll tunes politých zapáleným benzínem, smířených skladeb, všechno v režii mainstreamové Ameriky. "Era Vulgaris" je dobrý příklad toho, jak si je možné v krvi udržet dostatečně alternativní hladinu a současně hrát pro mainstreamové posluchače, kteří nechtějí řev, ale spíše melodie a čitelné skladby. Tohle album by se mohlo hrát na stadionech. Refrény jako od Red Hot Chili Peppers. Holt když se to zvládne, nemusí to být na škodu.

Ale i tady se můžete spolehnout na stoprocentní autenticitu: dodávají ji tvrdé riffy ve výživných stěnách, jež přeřvává jistý zpěv. Teď jen jako by ten syrový sound prohnali módním salonem, který z jejich skladeb udělal luxusní zboží za výlohu. Toho raw tam zůstalo přesně tolik, abychom mohli mluvit o syrové rockové desce, ale stejně i o nahrávce plné hitů, jež můžete klidně pouštět spolužákům na party. Na "Era Vulagis" je řada hostů z extraligy dnešního alternativního rocku: třeba v titulní skladbě Trent Reznor zvládl to, co téměř ani jednou nedokázal na posledním albu svých Nine Inch Nails, a to předvést energii a napětí bijící se s neočekávanými postupy.

V "Sick, Sick, Sick" pořvává ve vynikající hlasové formě šéf The Strokes Julian Casablancas a jak by mohl název tracku napovídat, skladba, vyznávající lásku k nočnímu adrenalinovému nebezpečí ("I'm in love with the risk, I know what I've done"), není žádná deprese, ale výzva k odvázání se a užívání si rychlého života. Života, který může bolet, ale může být i neskutečně intenzivní. Je to nejrychlejší a nejvíc rozjetá věc na albu. Než ale začnete zpytovat svědomí a brečet, tak vás QOTSA vezmou do nablýskaného kasina, kde s přesvědčujícím sloganem "Ain't born to lose baby, I'm born to win" zní skladba "Misfit Love", což je ta pravá uzemněná vypalovačka, jakoby stvořená doprovázet pointy zmiňovaných hollywoodských produktů.

Zbytek alba "Era Vulgaris", tedy trošku rychlejší bluesové balady, zní ublíženě, zklamaně a procítěně. Smutné povídání si v baru s alkoholem v krvi s nezištně vyhlížející servírkou, tajemnou kamarádkou na pár dalších hodin, u které si zapamatujete akorát to tetování na levém rameni. Sami víte, o čem je řeč; nebo brzy vědět budete. Na "Era Vulgaris" Queens Of The Stone Age sice otupili hrany, ale zábavní a plní adrenalinu jsou pořád. Pokud nemáte averzi na americkou zábavu a krvelačné komiksy, tak je vulgární éra jasná volba.