Jsou mladí, jsou talentovaní, jsou úspěšní. Tedy úspěšní relativně, neboť se pohybujeme v mantinelech, které vytýčil usmolený český showbusiness. Imodium. Východočeská rocková trojka, která po letech koncertního drilu debutovala v roce 2004 eponymním albem a pak neúnavně pokračovala v tom, co dělala dřív: v živých vystoupeních. Odjeli společné turné s Cocotte Minute a Post-It, momentálně brázdí republiku po boku UDG, vedle toho zavítali na většinu festivalů a hlavně už třikrát uspořádali bytové turné. Vždy na konci roku si Thom (zpěv, kytara), Radouš (basa) a Kárl (bicí) vyhradí pár dní a objedou několik míst, kam si je pozvali jejich fanouškové. Těm pak zahrají pětadvacetiminutový set, nejčastěji u nich doma. Nyní nastal čas, aby Imodium vykročili dál - na 4. června naplánovali novou desku "Stigmata", o níž si s nimi musicserver také popovídal, byť po e-mailu.

Podobně jako trvala dlouho příprava debutu, i "Stigmata" vycházejí až po třech letech od prvního alba. Promítly se do toho nějaké komplikace, anebo jste zkrátka necítili potřebu to uspěchat?

Důvod byl takový, že jsme neměli potřebu vydávat další album. Toho prvního se pořád neprodalo tolik, abychom se pouštěli do dalšího. Spousta kapel vydá druhou desku hodně brzy a vůbec si neuvědomí, že vlastně řada lidí neví ani o tý desce první. Takže to byl hlavní důvod. Pak jsme pečlivě sbírali materiál, který přicházel postupně. Všímali jsme si věcí kolem nás, nabírali zkušenosti a pak to všechno vrazili do desky.

Jak jste vlastně v mezidobí zvládli dodělat střední školu a přejít na univerzity či do zaměstnání?

Nějak jsme to zvládli. Co jinýho člověku taky zbude? Prostě víš, že to musíš a potřebuješ zvládnout, tak to zvládneš, i když to bylo párkrát na krev a spoustu času se ani nespalo. (smích) Dodělali jsme školy a šli pracovat. Někdo dělá v klubu, jiný v rádiu, další je v nemocnici a zároveň zvučí. Zkrátka ideální...

Loni v zimě jste potřetí absolvovali bytové turné. Jak to tentokrát proběhlo? V roce 2005 jste mi říkali, že zájem byl přece jen trochu menší než rok předtím...

To je pravda, ovšem loni se to opět otočilo, takže spoustu míst jsme museli odvolat, protože bychom to nezvládli. I tak ale neuvažujeme o tom, že bychom termín roztahovali do více dní. Tři až čtyři bohatě stačí na to, abyste se po tom tak týden dávali do kupy. Je ale jasné, že díky tomu pořád víme, že to má smysl a že můžeme pokračovat. Letos na bytové tour chystáme pár perliček. Přibalíme třeba kameramana a z celého turné natočíme dokument. Zaslouží si to!

Máte za sebou také turné s Cocotte Minute a Post-It. Jak na to vzpomínáte, bude se nějak pokračovat?

Pokračovat asi ne. Turné byla doména především těch zmíněných kapel. Takže oni pokračovat určitě budou, ale nás se to už nejspíš týkat nebude. Ačkoliv bychom se určitě nebránili pozvání, protože vzpomínky jsou jedině kladný. Obě skupiny jsou party lidí, se kterejma je sranda a naprostá pohoda. Určitě to byla zkušenost ku prospěchu kapely. Ostatně jako u všech, protože návštěvnost byla opravdu slušná, tudíž nás objevila spousta nových lidí. Jakýkoliv takový turné se vždycky hodí. (smích)

Je vlastně na pořadu dne nějaké vaše extra turné ke "Stigmatům"? Momentálně jste na šňůře s UDG, pokud se nepletu...

Nepleteš, s UDG už jedeme docela pěknou chvilku a je to lepší a lepší. V podstatě jsme začali už loni na podzim a protože to bylo slušně navštěvovaný, rozhodli jsme se pokračovat i letos na jaře. Kluci jedou turné ke své desce. My v tuhle chvíli řešíme turné ke "Stigmatům" na podzim letošního roku. Jsme hodně zvědaví, protože vlastní samostatné turné budeme mít poprvé. Uvědomili jsme si ale, že po čase, kdy kapela funguje, na to máme. Bude to klubový tour s velkým napětím, jak to bude fungovat.

Bylo, nebo stále je, náročné vystupovat s věčným přirovnáním česká Nirvana?

Česká Nirvana je pojem, kterej si v tuhle chvíli vymýšlejí už jen novináři. Většinu fanoušků nebo návštěvníků našich koncertů už tohle přirovnání nenapadne. Pro nás je tohle v podstatě takový měřítko. Víme, že když někdo z lidí uvede tenhle termín, kapelu dlouho neslyšel, neviděl.

Na produkci alba se tentokrát podílel i Thom. Jaké máš z této role pocity? Překvapilo tě to něčím?

Moc toho není, co by mě mělo překvapit. Šli jsme do studia s materiálem, na který jsme měli dostatek času. Měli jsme producenta, kterej nám řekl pár menších připomínek a dodal nám takový to nutný externí vidění věci. Jinak jsme točili songy v podobě, v jaký jsme si je v podstatě donesli. Producent žil nějakou dobu v Americe a taky tam pár věcí produkoval. Tady je zapsanej hlavně díky několika remixům třeba Tata Bojs nebo soundtracku k "Samotářům". Zmiňujem to jen proto, abychom byli "in"... Producenti ze Států teď přece frčí. (smích)

Poslední dobou se do módy dostalo rockové retro a la The Killers, Arctic Monkeys, Kings Of Leon... Byla to pro vás nějakým způsobem inspirace?

Nebyla, tahle scéna jde mimo nás. Snad jen The Killers občas posloucháme.

A co ono tolik diskutované "emo" typu My Chemical Romance? Jisté náznaky lze na "Stigmatech" podle mě najít...

Tohle je nám už bližší, ovšem z úplně jiného pohledu, než třeba image nebo "chycení se toho, co zrovna frčí". Jsme rádi, že se na to ptáš, protože to můžeme aspoň objasnit. Thom napsal desku, která se týká stejné generace, jako jsme my sami! Texty nabíral tak, že poslouchal příběhy jiných lidí ve stejným věku a zjistil, že v podstatě všichni mají společné problémy a týkají se jich i podobný módní trendy. Nakonec se celá myšlenka alba dotvořila do věci, ve který má být jasný, že všechny generace měly ve stejným věku právě ty samé problémy a stejný vnímání světa kolem. Od ekologie přes módu až po lásky a vztahy. Věkově je to zařazený třeba od 15 do 30 let, ale ve svý podstatě je úplně jedno, kdo to bude poslouchat. Může to poslouchat čtyřicátník a řekne si: Jo, já v tomhle věku měl podobný problémy, jen se to odehrávalo v jiný době! No a momentálně se naší generace týká třeba i právě příchozí vlna emo, o který každej ví. Buďto se jí směje, nebo ji řeší, nebo jde naopak ona úplně mimo něj. Nicméně o ní ví! Proto je tam určitá narážka znát. Je brána z pohledu módy a pak taky trendu sebepoškozování. To je tu už mnohem dýl, ale díky módě emo vlny to vyplavalo na povrch. Najednou člověk zjišťuje, že už nejsou jen holky bulimičky, ale taky holky, co se řežou žiletkami. Pro nás to bylo hodně zvláštní a docela silný zjištění.

V pár písničkách jste se dokonce vrátili k angličtině, s níž jste před lety začínali. Čím to?

Firma ve svý podstatě řekla, abychom desku natočili, jak chceme. A my jsme to udělali, a s láskou. Natočili jsme desku, na který jsou i věci, který už lidi znají z koncertů. Patří mezi ně i ty s anglickým jazykem. Když to ti lidi znají z koncertu, proč to měnit?

V našem minulém rozhovoru jste řekli, že kdybyste měli udělat angažovanou píseň, byla by o týrání zvířat. Nezkoušeli jste v tom něco podniknout?

Teď vlastně zjišťujeme, že ne! Asi už nebylo místo. (smích) Ne, konkrétní narážka nebo řešení tohohle tématu tam prostě není, každopádně nás tahle oblast stále hodně zajímá.

Během posledních dvou let jste se přesto zúčastnili několika "občanských" iniciativ: hráli jste proti zásahu na CzechTeku, podpořili jste Tibet a postižené povodněmi z Asie. Je nějaká akce, u které vás mrzí, že jste se na ni nedostali? Nebo která vám tu chybí?

Konkrétní akci asi teď na jazyku nemáme. Charitativních akcí a koncertů je velká spousta a nás může maximálně mrzet, že jsme nestihli všechny. Tyhle akce mají prostě přednost a vždycky mít budou. Jsou to úžasný koncerty, zvlášť když se kapele poštěstí vidět důkaz toho, že to fakt má smysl a nějaký důsledek. Jako když jsme třeba předávali psa pro nevidomého. Byl nám svěřen do rukou a my ho přímo předali dotyčnému, který byl na něj odkázaný. Úžasnej pocit.

Teď se hodně diskutuje o globálním oteplování, v červenci se kvůli tomu uskuteční projekt Live Earth, jehož se zúčastní Madonna, RHCP, Beastie Boys a další. Jste ekologicky uvědomělá skupina?

Určitě, viz právě odehrané akce charitativního nebo ekologického směru. Mají u nás vždycky přednost a nikdy neodmítáme.