Tina, vlastním jménem Martina Csillaghová, se narodila v roce 1984 v Prešově. K hudbě se dostala, jak s oblibou říká, "jako slepé kuře k zrnu". Nebýt jedné malé náhody, možná by Slovensko nemělo svou dnešní #1 zpěvačku, jejíž singl "Viem, že povieš áno" zboural všechny možné slovenské hitparády a po několik měsíců byl v tamním éteru nejhranější skladbou. Přitom kolem první Tininy desky se žádný poprask neudál, když pomineme fakt, že zpěvačka si převzala ocenění pro objev roku a zviditelnila se i moderováním televizní hitparády. Nicméně hip hop a r'n'b jsou žánry, kterým se na Slovensku tolik nedaří, a tak se mladá zpěvačka rozhodla po nesčetných hiphopových kolaboracích dát si pauzu a vyzkoušet i jiné styly. Svou novou desku "Chillin" představila počátkem března v pražském Lucerna Music Baru, kde proběhl její křest a koncert, jehož ohlasy daly jasně najevo, že i v České republice má Tina reálnou šanci se prosadit. Společně jsme si povídali o jejích hudebních začátcích, oblíbené hudbě, ale i o tom, jaký pokrok udělala ve hře na klavír.

Člověk, který tě v podstatě přivedl k hudební kariéře, byl slovenský rapper Helicó. Jak ses k němu vůbec dostala?

Tina: K hudbě celkově jsem se dostala asi jako slepé kuře k zrnu. V životě jsem žádnou hudební kariéru neplánovala. Dostala jsem se k ní až v osmnácti, což je docela pozdě. Každý, kdo se věnuje nějakému druhu umění, odmalička hraje na nějaký nástroj nebo chodí na zpěv. Já jsem naprosto ignorovala celou přípravku. Jednou v Košicích na ulici o půl čtvrté ráno, dobrá nálada, bavili jsme se, přišel za mnou kluk a říkal, že se mu líbí můj hlas, ať přijdu k němu do studia. Když jsem tam přišla, tak zrovna se tam vyskytoval Helicó, protože něco připravoval. Poslouchal mě, zavolal do Bratislavy a od té doby jsem tam.

Dřív jsi byla známější spíš v hiphopové komunitě, teď útočíš na popovou scénu. Jak se vyrovnáváš s tím, že spousta lidí tě pořád ještě má zaškatulkovanou jinde?

Tina: Nějak mi to nevadí, spíš je to pro mě čest. Několikrát jsem se o sobě dokonce dočetla, že jsem královnou nebo první dámou slovenského hip hopu. Já se považuju za zpěvačku, která se věnuje různým žánrům, není to jen hip hop nebo r'n'b, je to i pop, troška reggae, latina, jazzu... Každý ať si vytvoří svůj vlastní názor.

"Chillin" je oproti tvému debutu hodně odlišná deska. Nebála ses pustit se do něčeho jiného?

Tina: Ne, já jsem se právě chtěla vyhnout nějakému škatulkování, proto je tam i víc žánrů propletených. Propadla jsem takovému trendu, co teď frčí ve světě, že zpěvačky si točí absolutně různorodé desky. Jedna písnička s druhou nesouvisí, takže jsem to zkusila. Neříkám, že je to perfektní, ale stále se vyvíjím a možná za deset let budu dobrá zpěvačka, nikdo neví.

Čím to, že se na desku nedostala žádná hiphopovější spolupráce, když první album jimi bylo protkáno? Nepřemýšlela jsi třeba o tom, že bys rapovala aspoň sama?

Tina: Musím se přiznat, že o tom jsem i přemýšlela, ale nakonec jsem to úplně zavrhla, protože jsem se nechtěla dostat do řečí typu "Ježiš, o co se zase snaží, že jí to není trapné..." Jediný rapper, kterého bych tam chtěla mít, je Čistychov, ale to z různých důvodů nevyšlo. Navíc já jsem měla poslední dobou tolik hiphopových spoluprácí v rámci česko-slovenské scény, že je toho na nějaký čas dost. Do budoucna to rozhodně nevylučuju a budu ráda, když mě někdo osloví.

Když už jsi nakousla Čistychova. Jak to vůbec mezi vámi bylo? Vaše společná fotka v bookletu první desky a texty společných skladeb přece jenom budí podezření, že šlo o víc než o hudební spolupráci...

Tina: Byli jsme pár skoro čtyři roky, ale už nejsme. Na nové desce je o tom několik skladeb.

Nedávno jsem četl, že by ses musela stydět, kdyby sis měla poslechnout svou první desku. Tohle úplně nechápu: mně přijde fantastická.

Tina: Tím, že jsem se nikdy hudbě ani zpěvu nechtěla věnovat, tak jsem při nahrávání svého prvního cédéčka nic neuměla. Ale navzdory tomu, jsem se do toho pustila s tím, že si budu psát i texty, vokální linky a pracovat na aranžmá, i když jsem nevěděla, jak se to dělá. Ale ještě v dnešní době se určitě najdou lidi, kterým se to líbí a řeknou mi: "Máš dobrý první cédéčko." Ale byl to prostě pokus.

Když jsi začínala na Slovensku, spousta lidí tě přirovnávala k Mishe. Brala jsi to jako kompliment, nebo ti to vadilo?

Tina: Abych se správně vyjádřila, nepovažuju to za kompliment. Když mě přirovnávali k Lauryn Hill, tak je to kompliment. Nechci říct, že by Misha byla špatná, ale nepřipadá mi, že bychom dělaly stejnou hudbu. Tím, že na Slovensku je r'n'b mrtvé a byly jsme jediné zpěvačky, které se mu věnovaly, tak nás přirovnávali. Kdyby nás bylo třicet, tak to nedělají. Navíc Misha úplně jinak zpívá, jinak si píše vokální linky, má jiné hudební podklady, takže jen lidi, kteří se v té hudbě tolik neorientují, nás k sobě přirovnávají. A hlavně je to proto, že jsme jen dvě.

Proč ses rozhodla pojmenovat novinku "Chillin"?

Tina: Moje příjmení je Csillaghová a mimo to mi celý život tak říkali. Teď mě mrzí, že jsem zaváhala při výběru pseudonymu, mohla jsem být Chilli, a ne Tina.

Na druhou stranu zpěvačka TLC Chilli plánuje sólovou kariéru, takže by se to možná bilo...

Tina: Ale tak tam se já nikdy nedostanu, takže v tom bych neviděla problém.

Ale nedávno jsi mluvila o tom, že něco se v zahraničí rýsuje...

Tina: Možná. Nechtěla bych to konkretizovat, ale něco ano. Na různých kontinentech. Jsou to zhruba čtyři různé nabídky, ale zatím je to v teoretické rovině.

První album vyšlo u labelu Millenium Records, kdes pravděpodobně měla hodně velkou svobodu. Druhá už vychází na EMI. Do jaké míry se ti změnila situace?

Tina: Jsem velmi spokojená s výběrem vydavatelství, dostala jsem skvělé podmínky a při předložení smlouvy jsem neváhala ani chvíli. Samozřejmě, že muselo dojít k nějakým kompromisům, některé věci jsem si vydupávala dlouhé týdny. Jedním z kompromisů byl i výběr singlu "Viem, že povieš áno". Dlouho jsem se nedokázala ztotožnit s takovou produkcí, ale singl zafungoval, takže k něčemu byl tenhle kompromis dobrý.

Kromě toho se z Tiny v mikině a teplákách stala sexy kočka v krátké sukni, s narovnanými vlasy...

Tina: Ona je to stále ta Tina v mikině, jak vidíš. Není špatné vypadat dobře a lidi se rádi dívají na upravené a dobře vypadající lidi. V reálu pořád chodím tak nějak ležérně a s teniskami, ale na pódiu se patří vypadat dobře. Samozřejmě nebudu fotit akty apod.

Předtím, než ses vrhla na zpívání, jsi studovala hereckou školu, kterou jsi ale ukončila. Byla to otázka výběru: hudba, nebo herectví?

Tina: Herectví i hudba byly v osmnácti pro mě nová odvětví a nedalo se to skloubit dohromady. Dnes už vím, že jsem si vybrala správně. Herectví nezavrhuji, možná se k němu ještě vrátím. Nedávno jsem navštívila divadlo, úžasnou hru s Richardem Krajčem, po jejímž zhlédnutí jsem začala vážně uvažovat, že bych si to ještě zkusila.

Když už jsme u divadla, kdo je tvůj oblíbený autor?

Tina: Mám ráda ruské autory a velmi ráda chodím na alternativní představení, na která by normální, slušný člověk nešel, všemožné úlety a úchylárny. V něčem takovém se dokážu představit. Když budu oblečená.

A ovládáš nějaký hudební nástroj? Co třeba klavír?

Tina: Líbí se mi. Vím, že jsou na něm takové bílé a černé klapky. Dokážu ukázat, kde je tam céčko, ale to je tak všechno. Bohužel nemám čas na to se na něj naučit hrát, i když bych chtěla. Propadla jsem ale bicím. Dokonce můj bubeník mě začal učit nějaké základní údery. Říkal, že mám talent, takže možná někdy časem nastoupím na pódium, sednu za bicí, něco si odbouchám s kapelou a půjdu zpívat. O tomhle sním.

V jednom rozhovoru jsem se dočetl, že by ses nikdy nevzdala své sbírky cédéček. Co za výjimečné kousky bychom tam našli?

Tina: Mám tam vzácné kousky, které jsem si přivezla z Londýna. Těžko se shánějí. Je to třeba speciální edice alba "Get Lifted" Johna Legenda, která byla hodně drahá. Amy Winehouse, která už se dostává do popředí i tady, a další. Hodně by mě to mrzelo, kdybych o to přišla. Asi bych se zbláznila. A kromě černé hudby jsem v poslední době propadla Moloku a Jamiroquai, to je něco úžasného. Teď mě úplně zamrazilo, když jsem to řekla. Nevylučuju, že se někdy vydám částečně i touto cestou.

Najde se na české scéně někdo, kdo je ti hudebně blízký?

Tina: Mám tady svou favoritku, která ale není v široké veřejnosti známá, je to Dannie. Není to proto, že by to byla moje kamarádka, ale ona je opravdu neskutečný talent. Teď máme i jednu společnou písničku na výběru "Nejbr Hip Hop Mix 2".

S Dannie jste se společně sešly už na skladbě "Vaša", kterou ses v podstatě poprvé oficiálně představila i českému publiku. Tobě se ale do jejího nahrávání prý moc nechtělo?

Tina: Mně se do ní původně chtělo, ale až do momentu, co mi Čistychov oznámil, že tam bude zpívat i Dannie. To jsem řekla, že já vedle ní zpívat nebudu, to bych si fakt hodně troufala, tak jsem si zkusila aspoň zarapovat. Byla to zábava a dokonce mě i ocenili. V různých recenzích na tuhle skladbu se psalo, že jsem setřela asi polovinu slovenské rapové scény, co zrovna fungovala, takže možná se časem k rapu vrátím.

Na závěr klasická otázka: po vydání desky přichází na řadu turné, jak to s ním vypadá?

Tina: Vyrážíme 21. dubna, končíme 29. května. Bude to deset koncertů ve větších slovenských městech. Strašně se těšíme. Pokud jde o Česko, tak se uvidí. Ale když někdo zavolá, moc ráda přijedu.