První deska byla plná drum'n'bassových i obyčejně tanečních hitů, druhá naopak kytarově zadumaná, pomalá, pouze s jedním optimistickým kouskem ("All In My Head"). Kam se Kosheen vrtnou na třetím řadovém počinu, byla otázka, kterou si pokládali členové kapely i jejich příznivci. Jako nejlogičtější vyústění se jevilo spojení elektroniky debutu a kytar albové dvojky. A tak nějak to na "Damage" opravdu je. Jenže to neznamená, že je výsledek roven očekáváním. Dost možná se na novince podepsalo dlouhé hledání nové vydavatelské společnosti. Nakonec se kapely sice ujala německá pobočka Universalu, ale to pro trojici, jež je doma na britských ostrovech, asi taky nebylo zrovna tím největším povzbuzením.

Hlavní devizou kapely bylo umění spojit silnou písničku s moderním zvukovým kabátem, čímž si na svou stranu získávali jak návštěvníky diskoték či spotřebitele vysílání hudebních televizí, tak i přemýšlivější posluchače. "Damage" však už zapůsobí hlavně na ty posledně jmenované - z nové desky zmizela veškerá lehkost a hravost "Resist", zbyla jen zadumanost a melancholie z "Kokopelli". Kytary byly povětšinou opět vráceny do futrálů, ale bohužel to vypadá, že i ProTools byly vyměněny za FastTracker. Někdy na novince totiž Kosheen znějí jak Depeche Mode, ale z osmdesátých let.

Že ospalá a ponurá atmosféra není na škodu, kapela ukázala minule. "Damage" se jí ale drží zuby nehty, kouska slunečního svitu aby člověk v nových písničkách pohledal. V pomalém a středním tempu se více než hodinová nahrávka drží téměř celu dobu, takže občasné hybnější kousky (ale žádné vypalovačky nečekejte) jako "Like A Book" nebo "Guilty" rázem z desky čnějí jako model Eiffelovky v turistickém muzeu miniatur.

Jako celek deska nefunguje, jednotlivé skladby ze čtrnáctiskladbové kolekce naštěstí ano. V titulní "Damage" je v jejích šesti a půl minutách řečeno vše, co na nahrávce najdete dále, samostatně výtečně obstojí i pilotní singl "Overkill" nebo "Guilty". Naprostá většina pomalých skladeb však splývá v jeden celek, z něhož se těžko vylupují výrazné momenty, ubíjející je i celková stopáž. Hodina smutku a deprese se dá přece strávit i veseleji.

Bylo by snadné nové album Kosheen odmávnout, na to i přes veškeré výtky obsahuje silné skladby, které jen zabíjí stejné tempo a nálada. Kosheen se s koncepcí "Damage" dostali za hranici, kdy už koncepce přestává fungovat a obrátí se proti svým stvořitelům. Možná by si měli uvědomit, že jsou vlastně popová kapela a že výborné koncerty vše nezachrání. Hlouběji do ponurosti na desce totiž už snad jít nejde.