Jako by se poslední dobou lehce vyčerpal formát, kdy kvalitní DVD obsahovala raději větší množství bonusů. V posledních týdnech se mi dostalo do rukou hned několik disků, které se soustředí výhradně nebo téměř výhradně na hlavní náplň, tj. koncertní záznam, a přesto je nelze hodnotit jinak než velmi kladně. A přesně to je i případ nového dévédéčka The Cure (myspace.com), které mapuje jejich srpnové a zářijové putování po evropských festivalech (tedy pokud se Rock And Coke Festival odehrává v evropské části Istanbulu, nerad bych Asii odepřel její případné zásluhy) v roce 2005. A věřte mi, že je to tedy nevěřitelně nadupaná, dvě a půl hodiny trvající jízda!

Možná někoho napadne otázka, proč tenhle disk vyšel až před Vánoci 2006, když byl materiál posbírán o rok a čtvrt dříve? Odpověď je jednoduchá. Takhle dobrý DD 2.0 mix, ale zejména vynikající prostorové DTS, to není práce na dva týdny. Nejenže se ocitnete uprostře bouřících nadšených návštěvníků několika festivalů, navíc i jednotlivé nástroje slyšíte ze všech stran, a velmi dobře tak můžete docenit, jak se třeba dvě kytary nápaditě doplňují, když jedna zní zepředu a druhá za zády. Přestože je materiál sesbírán a nahrán na celkem devíti různých vystoupeních, v kvalitě zvukového záznamu naprosto nepostřehnete rozdíly. Však je taky mistr zvuku Keith Uddin, který všechna představení zaznamenal, uveden v bookletu plným právem na prvním místě mezi všemi, kdo se na vzniku tohoto disku podíleli.

Trochu jiná je situace s obrazem. Zde naopak kapela usoudila, že využije vždy místních možností, proto se střídají záběry Darena Butlera, který muzikanty natáčel na pódiu, s mnoha jinými pořízenými buď z kamer, které se na jednotlivých festivalech používaly pro projekce na plátna nad pódiem, nebo s fanouškovskými amatérskými záznamy z hlediště. Navíc občas je obraz záměrně rozostřený, zrnitý, černobílý, hozený do nepřirozených barev, jindy se zase třeba opakují některé záběry. I naprosto statického, celou píseň neměnného černobílého záběru celého pódia, natáčeného zřejmě od mixážního pultu, se v závěrečné "Faith" dočkáte.

Žádné promluvy mezi skladbami, třicet písní se na diváka valí bez možnosti oddechu. Oproti verzím z alb jsou některé skladby lehce přitvrzeny, celý záznam se nese v hutném rockovém duchu. Jediný rádiový hit kapely nečekejte, do temné atmosféry by ani se nehodil. Fanoušek jistě své oblíbence mezi třiceti položkami najde, jako já jsem našel své zamilované "Play For Today" nebo "One Hundred Years". Tohle koncertní DVD, byť naprosto bez bonusů, je zkrátka a dobře vynikající.