Prý další James Blunt. Je to hloupost, to je třeba říci hned úvodem, aby nedošlo k nějakému nedorozumění. James Morrison (na jeho skvělé stránky se podívejte zde, tak nějak si představuji pěkný a bohatý web) je z úplně jiného těsta. Má něco málo přes dvacet a matoucí vizáž, protože jeho zpěv je úplně jiný, než jaký se kryje s obecnou představa britského mladíka s kytarou na krku. Dle poslechu by se dal šacovat na úplně jinou dekádu a na druhou stranu Atlantiku. Možná i proto působí jeho debutová deska tak staromilsky a svěže zároveň.

Protože skrze přirovnání je to někdy nejjednodušší a přirovnání k Bluntovi se ukázalo jako zcela liché, máme tu jiná jména: co třeba Otis Redding nebo Van Morrison? Tyto dvě osobnosti se dokola opakují v každém článku o debutové desce Jamese "Undiscovered", tak vytáhnu z rukávu ještě jednoho zpěváka mladší generace, jehož mi Morrison velmi připomněl: Terence Trent D'Arby. Zkrátka a dobře, James Morrison je soulový zpěvák s velmi vroucným projevem.

Tvárným, hbitým hlasem pumpuje temperament do téměř tanečních skladeb (a tancem je zde míněno to, co se dělalo u hudby v šedesátých letech) a v pomalých písních ("The Pieces Don't Fit Anymore" či "If The Rain Must Fall") jsou jeho dávky emocí přímo koňské, přitom je stále velmi vkusný. Pěvecké a autorské schopnosti Jamese jsou na albu podpořeny výsostně podařenou produkcí a bohatým nástrojovým obsazením. Výsledkem je chytlavá kombinace dráždivého vokálu s velkým zvukem, jemuž nezřídka vévodí smyčce. Poslechněte si skladbu "One Last Chance" a navrátí se vám pravý význam slov rhythm and blues.

Poznámka závěrem o nešťastné regionální verzi alba: nejenže má okleštěný "booklet" (až se mi příčí použít toto slovo, pakliže se podívám na vloženou dvojstránku s vlaječkami prcnutými na titulní stránku), ale také má o dvě písničky méně! Když si pak na Amazonu přečtete o prý výtečné skladbě "Better Man", mrzí to dvojnásobně.