V 80. letech to byla vedle Teamu a Metalindy jedna z nejzajímavějších slovenských rockových skupin. Spolu s nimi jsem miloval všechno, co pálí, četl "Šlabikár" a po sametové revoluci se radoval, že "Pravda víťazí". Tublatanka psala dějiny slovenské muziky a těžila i z faktu, že je bolševik nezakázal. Maťo Ďurinda byl idolem náctiletých. I kvůli němu se v neděli odpoledne zapínal v televizi Triangel. Spolu s odchodem komunistů se kapele přestalo dařit. Její posluchači objevovali dříve těžko dostupné zahraniční interprety. Tublatanka ztrácela publikum a možná i vlivem toho začala psát písně patřící spíš na tancovačku. Ironií osudu je, že tím vlastně naplnila své jméno, které vzniklo po vzoru jmen Moravanka či Mistříňanka ze slova Tublat (jméno nevlastního otce Tarzana).

V roce 1993 vydala kapela vánoční album "Poďme bratia do Betlehema", které se neuvěřitelně dobře prodávalo (více než 100 tisíc kusů). K úspěchu stačilo opravdu velmi málo - předělat šestnáct nejznámějších vánočních koled do rockové podoby, vydat album před Vánoci a posluchač (tedy 100 tisíc posluchačů) se našel. Po třinácti letech, během kterých kapela vydala několik výběrů a pár rozporuplně přijímaných řadovek (a z původní sestavy zbyl pouze Maťo Ďurinda), přišel nápad zopakovat si komerční úspěch prvního vánočního alba a zkusit si vydělat peníze něčím podobným. Zábavné je, jak stejně kapela postupovala...

Vybrali patnáct o něco méně známých koled a vánočních písní, Ďurinda napsal jednu zcela novou, vše po Tublatankovsku (rozuměj dle jedné šablony) přearanžoval, upravil do melodické rockové podoby a je vystaráno. Tato příprava trvala celý rok a dalších šestadvacet dnů se ta krása nahrávala ve studiu Babylon. Zbývalo udělat booklet, ale s tím si nikdo také moc starostí nedělal, takže dvě vánočně laděné fotky vedle sebe byly akorát, v půlce přehnout a vnitřek nechat pěkně bílý, bez potisku. Album "Vianočný deň" je na světě. Neuvěřitelné je, že v současné době je již platinové. A co vlastně na desce najdeme? Koledy se zaměnitelným aranžmá ("Čas radosti veselosti", "Anjel Pána Glória", "Čo sa stalo prihodilo na horách"). Když je tu i další dle stejného schématu postavená "Dobrá novina", ozvláštní ji kapela alespoň zkresleným hlasem. Jak originální.

Na desce jsou vlastně dvě písničky, jedna rychlá a jedna pomalá, každá v mnoha variacích. Navíc Ďurinda občas zazpívá falešně ("Tichá noc bola" nebo "Sem pospešte"). "Rolničky", ze kterých by se dalo vytěžit mnohem více, jsou bohužel utahané, bez nápadu, aby nikoho neurazily. A to je asi hlavní poselství této nahrávky. Vánoční album by přece nemělo nikoho urazit. Abych ale nebyl jen kritický, deska může v některých případech zafungovat. Já si k ní našel cestu 24. prosince při přípravě vánočního kapra. "Vianočný deň" dovolí plně se soustředit na práci, nestrhává na sebe pozornost, ničím nepřekvapí, a tak se k němu možná napřesrok při stejné činnosti opět vrátím. Dříve ale určitě ne.