Radio Beat oslavilo své páté narozeniny tradičně ve společnosti české bigbítové klasiky. Neosobní a nehostinná Sazka Arena byla přenechána popové divě Christině Aguileře a slavilo se v mnohem vznešenějších prostorách velkého sálu Lucerny. Radio Beat se může pyšnit poměrně velkou a hlavně věrnou posluchačskou základnou, kterou neodradilo ani neúměrně vysoké vstupné. Začátek byl stanoven na pět odpoledne, kdy už byl sál slušně zaplněný. Publikum tvořili především starší rockoví pamětníci, kteří si rádi zavzpomínali na svoje mládí, kdy se třeba právě v Lucerně konaly podobné hudební akce.

Úvodní půlhodina patřila téměř neznámé kapele Červi, která předvedla neškodný a obyčejný, ale příjemný rock. Podstatně energičtější však bylo vystoupení skupiny Pumpa. Jejich jižanský rock doslova válcoval celý sál, po kterém se rozlévala vlna vtíravého optimismu. Nenáročné texty za chvíli zvesela skandovalo několik nadšených posluchačů. Ovšem velkého a vřelého aplausu se dočkal až rockový šansoniér Luboš Pospíšil se svou kapelou LPG. Jeho pronikavý a vyšší hlas, autorské a poetické skladby i jemné melodie rázem uklidnily rozjařené obecenstvo, které se jen pozvolna vlnilo do rytmu. Mnohé potěšil například titulní skladbou ze své první velké desky z počátků osmdesátých let "Tenhle vítr jsem měl rád".

Pokojnou atmosféru narušila blues-rocková smršť Krausberry s živelným frontmanem Martinem Krausem, neboli "Mickem Jaggerem ze Žižkova". Tradičně poletoval po jevišti bosky. Svým nachraptělým a výrazným hlasem vyřvával humorné a ironické texty, přičemž zpěv doprovázel přehnaně dramatickými gesty a pološíleným výrazem. Zemitý, syrový a svérázný nášup Krausberry konečně pořádně rozjel bigbítový večer. V krasojízdě pokračovali i Blue Effect. Ani tentokrát ničím nepřekvapili, standardně odehráli těch pár písniček, které hrají už několikátý rok. Už jsem je ale slyšela hrát mnohem lépe, tentokrát mi přišli trochu mdlí, zněli utahaně a moc jim to nešlapalo. V '68 hrál Hladík přímo tady v Lucerně prý i dvanáctiminutová sóla, dnes už spíš jen z povinnosti zabrnká za hlavou a sóla hraje notně okleštěná a patřičně zkrácená. Aplaus však sklidili Blue Effect veliký a nechali se slyšet, že slibované a odkládané natáčení DVD by mělo proběhnout na konci března. Tak snad se to konečně povede.

Vrcholem večera pro mě bylo vystoupení Michala Prokopa s Framus Five. Vedle nezapomenutelných starších hitů zaznělo hodně skladeb z nového alba "Poprvé naposledy". Prokop zpíval jako vždy výborně a skvěle se doplňoval se svými výtečnými spoluhráči - kytaristou Lubošem Andrštem a houslistou Janem Hrubým, kteří hraní rozhodně nešidí a naopak se občas vyžívají ve svižných improvizacích. Závěr byl ve znamení Vladimíra Mišíka & ETC. Ani ti se nenechali zahanbit a odehráli poctivou hodinku. Jejich playlist byl poskládaný z osvědčených hitů, jako je poetická "Variace na renesanční téma", nebo naopak z blues-rockových pochoutek z poslední desky "Umlkly stroje".

Příjemně mě překvapilo, že nebyly žádné zbytečné prodlevy mezi jednotlivými interprety a časový rozpis festivalu se kupodivu dodržel. Vše bylo připraveno předem, kapely měly vždy k dispozici polovinu pódia, aby se na té druhé mohly dolaďovat nástroje. Nicméně zvuk trpěl absencí alespoň krátkých zvukovek těsně před každým vystoupením. Celkově se však velkolepá oslava podařila.

Beatfest, Lucerna, Praha, 17.12.2006

Fotogalerie: