Když si přečtu, že Keb' Mo' (vlastním jménem Kevin Moore) hraje moderní blues, co se vlastně dozvím? Něco si zkusím představit, ale stejně mi to k ničemu není. Máme tolik možností, jak hudbu ocejchovat a zařadit, ale dokud si ji nepustíte, stejně vám to nic neřekne, spíš vás to zmate. Mně tedy určitě. Už jen proto, že blues není můj nejoblíbenější žánr, jsem byl na "Suitcase" v jistém smyslu docela zvědavý a vůbec jsem nevěděl, co od něj mám čekat. Takže když jsem si tuhle desku pustil poprvé, ihned jsem zjistil, že moderní blues - což není hanlivé slovo, jak by se možná někteří konzervativci mohli domnívat - zní jako... Zní prostě jako blues.

Již první tóny úvodní "Your Love" napovídají, že se zde nezpívá o životě viděném z té negativní stránky, jakožto spíše z té optimističtější, plné snění a naděje. A v tomto duchu se nese skutečně celá deska, většina mindráků jde stranou, jednoduše o ně není zájem. Steskný tón sice několikrát zazní, například ve smířlivé "I'm A Hero", nic to však nemění na pohodovém tempu desky. Ve zvuku hrají prim především kytary, ostatně kytarou svůj zpěv Keb' provází v každé skladbě. Příležitost ale dostanou i jiné nástroje, nechybí klasická trubka, saxofon a dokonce ani banjo. Keb' Mo' zpívá velmi zdatně, jeho hlas není nijak přehnaně drsný či chraplavý a přesto si drží svůj bluesový nádech. V některých písních dostane navíc prostor i menší sbor vokalistů.

"Suitcase" v člověku zanechává opravdu příjemné pocity a jediné, co trochu kazí můj výsledný dojem z něj, jsou tu a tam se vyskytnuvší klišé v textech. Zvlášť verše jako "Life is beautiful, life is wonderous" jsou dneska už tak ohrané, až se divím, že Moore coby zkušený hudebník neprojevil trochu více nápaditosti a takovýmto klišé se nevyhnul. Deska se samozřejmě nesnaží o nějakou revoluci v žánru, je moderní prostě tím, jak je současná, přitom ale staví na starých a pevných základech bluesové hudby. Nemusíte mít k této hudbě nějak zvlášť blízko, a přesto vás dokáže oslovit, to je na ní to nejlepší. Nevím sice, jaké budou mít z této desky pocity opravdoví vyznavači blues, pravděpodobně tak nadšení nebudou, což se dá při jejich zkušenostech předpokládat, nic to ale nemění na tom, že já osobně jsem za toto milé hudební setkání vskutku rád.