Libeňský Abaton má tu smůlu, že i když se v něm koná docela zajímavá akce, dorazí do něj málo lidí, protože prostor není nejlépe situován a zřejmě se ani tolik neví, co se v něm děje. Názorným příkladem bylo sobotní natáčení "Noci s Andělem" za účasti pražských kytarovek Sunflower Caravan, Roe-Deer a Southpaw. Plakát jsem ve městě nepotkal a situaci dvakrát nepomohl ani déšť, který mohl od putování z tramvajové zastávky Stejskalova leckterého informovaného, leč nejistého fanouška odradit. Co se onoho počasí týče, měli pořadatelé opravdu vcelku pech, protože 363 dní v roce bylo pěknějších než tento. Abaton zdaleka nebyl plný, a nebyl ani poloprázdný. Na druhou stranu, atmosféře to možná vesměs prospívalo, protože v publiku se, až na pár obskurních a bohužel výrazných výjimek, sešli lidé, kterým tolik jiných lidí zazlívá, že ujíždějí na té nechutně vyhypeováné kytarové vlně. Takže srdcaři.

Srdcaři pařili a zpívali. Kdo asi nepařil a nezpíval, to byly právě ty výjimky. Nejmenovaná individua totiž spáchala umělecký atentát na Roe-Deer takřka v přímém přenosu. Přiznám se, že právě Roe-Deer mne z trojice vystupujících zajímali zdaleka nejmíň, ale co se jim přihodilo, bych nepřál ani Boomerangu Lucky Vondráčkové. Hned od úvodu Roe-Deer setu totiž někdo vypustil do prostoru slzný plyn, a to i příležitostný entertainer na školních výletech či team-buildingových akcích ví, že špatné dýchání je nepřítelem zpěvu. Andrzej tuto nestandardní situaci komentoval slovy "Taky máte takovou rýmu?" a mně nezbylo než kýchnutím uznat, je to pravda. Slzný pozdrav neznámého antifanouška se každopádně podepsal prakticky na celém vystoupení Roe-Deer a taky na tom, že v jeho průběhu se s kolujícími disperzními částicemi disperzně měnilo publikum, které tak nebylo semknuté a zřejmě ani početné jako při předchozím instrumentálním řádění Sunflower Caravan, již celý program zahajovali.

Sunflower Caravan předvedli více pianovou než kytarovou smršť. Respektive, piano a jeho akční obsluha, frontman s dívčí tváří Andy, byli nejvýraznějšími elementy vystoupení, v němž mi skladby místy přišly příliš podobné, ale energie, která z nich vycházela, to dokázala hravě přehlušit. V publiku si koncert užíval i Gregory ze Southpaw, tuatam se bez jakékoli pozornosti okolí objevil nenápadný Pavel Anděl. Kdo by tak čekal, že v "Noci s Andělem" bude přeandělováno, měl smůlu. Moderátor na scénu vystoupil jen jednou, kolem jedenácté hodiny, když měl uvést začátek pořadu. Je možná trochu paradoxní, že spíše introvertní typ řečníka, který mezi námi nijak nadprůměrně zdatným řečníkem není, má vlastní show, zatímco diametrálně odlišný extrovert Leoš Mareš, na němž by komerční TV mohla hravě postavit samostatný formát, zatím moderuje jen sériové kusy. Ale agitace za nezpěváka a nerappera Mareše není předmětem věci. Díky tomu, že se Pavel Anděl zjevoval jako anděl, tedy málo, hrála prim hudba. A na to, že se vůbec natáčí nějaký pořad, asi nejvíc upozorňoval vozový park ČT před Abatonem. A pak už jen setlist Southpaw...

Ti sice byli v programu poslední, ale televizní přenos zahajovali. Místo obvyklého intra "Voice Parade" tak zvolili rovnou výraznou "Republic In My Head", a ač pro tuto věc docela podstatná basa mi nepřišla ze strany zvukařů zcela ideální, bylo na kapele znát, že plnila nepsanou roli headlinera večera. Svůj part odehrála v plném nasazení. I když její frontman oproti letní, koncertní sezóně znatelně přibral nějaké to nemetrosexuální kilo, na jeho živelném projevu se to nijak neprojevilo. Southpaw stejně jako Sunflower Caravan vybízeli k pohybu a jejich největším handicapem tak byl snad jen pocit, jak rychle to celé uteklo. Gregory a spol. hráli necelou hodinu, z poslední dvojdesky tak například až na úvodní věc zcela vynechali písně ze "Softwaru". Chyběly songy jako "Shadows", "According", na druhou stranu, nekonalo se ani nějaké překvapení v podobě "oprášení" starších chytlavých věcí, které už kapela na koncertech bohužel nehraje. Takových "Ice-Cream Politics" či "My Life Makes Sense" je dle mého názoru škoda, do přenosu by se hodily. V tomto směru svou prezentaci možná lépe promysleli Roe-Deer, kteří hitovky typu "The Stranglers", "2nd Floor Boy" či "Pinhead Pirouette" neopomenuli.

Večer s kytarovkami v Abatonu tak jako by všemi svými složkami ilustroval současný stav a oblibu kytarové produkce v tuzemském kraji. Přestože je tento druh hudby ve světě momentálně hodně in, v Česku zastává spíše minoritní roli. Když už si ho tu někdo všimne, hned si k němu vytvoří velmi otevřený, či naopak až nenávistný vztah. Lidi irituje, že někdo má nějakou image a nedejbože vypadá líp než oni. Na druhou stranu, i oněm kapelám něco k opravdovému proražení skrz české hudební filtry chybí. Mám-li to subjektivně vztáhnout k trojici ze sobotní noci... Sunflower Caravan jsou stále na nadějném začátku, ale bez zpěváka a textů se jen sotva stanou víc než předskokany The Ark. Roe-Deer pro mě postrádají osobitost, nemohu se ubránit dojmu, že se neustále k někomu připodobňují. A ač na koncertech do toho jakseptří řežou, něco tomu chybí a teď nemám na mysli jen zpěv. Konečně Southpaw, kteří mají spoustu dobrých nápadů, ale bohužel je nedokáží vždy tak dobře prodat. "Isolated" je silná skladba, která se pozornému posluchači po určité době otevře. Ale má-li ohlásit ambiciózní dvojalbum, musí být částečně otevřená i té méně pozorné většině... A nebo, jaký máte názor vy na to, proč nás v Abatonu bylo tak málo?

Noc s Andělem - Sunflower Caravan, Roe-Deer, Southpaw, Abaton, Praha, 4.11.2006

Fotogalerie: