Minulý rok, kdy Erik Truffaz vydal svoji poslední desku "Salua", byl tento jazzový trumpetista, skladatel, experimentátor a přímý následovník Milese Davise pod slušným zájmem hudebních médií. Jen na musicserveru, který se jazzu věnuje spíše okrajově, jsme o něm psali poměrně dost. Svoji vinu na tom má i jeho koncertní turné, v rámci něhož zavítal také do několika měst naší republiky. Erik Truffaz má v podstatě dvě doprovodné skupiny - jazzovější Quartet a více experimentální a trošku na world music zaměřený Ladyland - a málokterý z fanoušků si mohl loni užít Truffaze v obou variantách. V Česku dokonce hrál v jakési hybridní variantě jako Ladyland Quartet. Proto není divu, že před nějakým časem vyšel živák "Face A Face", který zachycuje Truffaze v obou jeho polohách.

Aby se to nepletlo, je tenhle titul rozdělený zcela logicky na dva kotoučky - ten první je věnován Ladylandu a ten druhý pak Quartetu. Obě CD jsou odlišná jako nebe a dudy. První, tedy to s Ladylandem, zachycuje koncert věnovaný především desce "Salua" a i když to není úplně to samé vystoupení, jaké předvedl Truffaz v Praze, v podstatě s ním koresponduje. Z pohledu návštěvníka je o dost zajímavější ten druhý disk. Vrací se k prvním deskám, konkrétně nejvíce k "The Dawn". Zde ukazuje Erik Truffaz svoji méně progresivní a o něco klidnější tvář. Je zde patrný vliv Davisovi klasiky "Kind Of Blue", jazzového mainstreamu nebo post-bopu a musím se přiznat, že se mi toto líbí o něco více. Přece jen první CD je i díky arabským motivům o něco náročnější a vyžaduje soustředěný poslech a nejen to - na záznam tohoto koncertu musíte mít náladu.

Abych se přiznal, po recenzi na poslední desku "Salua" a reportu z pražského koncertu už jaksi nevím, co víc o muzice a především živém vystupování Erika Truffaze psát. "Face A Face" je pouze dalším důkazem velikosti Truffazova hudebního a především muzikantského génia. To je prostě fakt, ať už se vám líbí spíše jeho divoký styl prvního CD, nebo klidnější respektive klasičtější styl toho druhého.